Ďábel v restauraci U Malířů
Pondělí. Jako by to minulé bylo včera a už je tady zase. Ach, ten nezastavitelný cyklus střídání dnů v týdnu. My už tu dávno nebudem a stejně bude pořád nějaké pondělí. Takže zvesela. Kostarika ty Řeky v noci nakonec dala a to je nejdůležitější.
Deníky anoncují počínající soud s Markem Dalíkem kvůli pandurům. Podle Mladé fronty Dnes ve prospěch obžaloby přibylo dosud neznámé svědectví někdejšího amerického diplomata Victora Jackoviche. „Bylo 8. listopadu 2007 a v pražské restauraci U Malířů se sešli zástupci Topolánkovy administrativy a rakouské zbrojovky Steyr, aby probrali mnohamiliardový kontrakt na dodávku obrněných vozů Pandur pro českou armádu. ‚Pan Dalík se identifikoval jako někdo, kdo je z úřadu předsedy vlády. A řekl: pokud chcete, aby tento program pokračoval, musíte učinit šestkrát tři,‘ tvrdí bývalý diplomat USA Victor Jackovich, který jako tehdejší poradce Steyru seděl naproti Dalíkovi. ‚Pan Dalík vzal papírový ubrousek a perem napsal tři šestky,‘ popisuje Jackovich. On a jeho kolega ze Steyu Stephan Szüzcs prý nechápali. Byli v šoku a přemýšleli, zda ta slova chápou dobře. Sotva se na Dalíka podívali, dostalo se jim údajně ujištění: ‚Šestkrát tři, 18 milionů eur.‘“ Takže si to ujasníme: někdo chce napsat číslici 18, která se používá jako šifra pro jméno Adolf Hitler a místo ní radši na ubrousek hodí tři šestky, známé „číslo bestie“. My tady řešíme nějaké pandury a mezitím to v restauraci U Malířů rozjíždí ďábel. A pak se někdo diví, co je to v téhle zemi za náladu.
Nad postavou Marka Dalíka se v sloupku pro Hospodářské noviny zamýšlí Petr Fischer. „Bavilo ho mít moc, hýbat světem, být důležitý a rád se svou důležitostí chlubil – zejména novinářům, kteří ho zpočátku pro vlastní důležitost tak rádi poslouchali. (...) O vinách morálních se však u politického hybatele a zametač Marka Dalíka nepochybuje. Ani o jeho hladu po moci, který se vyjadřuje penězi, čemuž Dalík dobře rozuměl už na začátku spřízněnosti s Topolánkem. (...) I pan Důležitý, který má tak rád věci pod kontrolou, se poprvé bojí. Zametač či muž na špinavou práci, to jsou dnes označení jisté významné hrdosti. Zločinec, to je totální prohra, vnější i vnitřní. Svědectví, že rozum, na který byl pan Důležitý tak hrdý, nebyl zas tak geniální, jak se zdálo.“ Někdy jsou ty důsledku morálních voleb tak přímočaré jak ve filmu bratří Coenových. Veledůležitostí to začíná a skončí to Hitlerem a ďáblem na ubrousku.
Ve sloupku Lidových novin se Zbyněk Petráček loučí s odstřelenou budovou OP Prostějov. „... v Prostějově jde o víc než o nostalgii či industriální architekturu. Jde o symbol jisté tradice a měřítka vyspělosti této země. (...) Prostějovský odstřel má vlastně zástupnou roli. Ukazuje na širší erozi slavných značek a jejich nahrazování montovnami aut (Kolín) a obrazovek (Hranice na Moravě) či distribučními centry (Amazon). (...) Značky se rodí a umírají, ale některé zanechávají stopu. Ruské slovo vakzal (nádraží) je odvozeno od firmy Vauxhall, jež postavila první nádraží v Rusku. Ruské slovo patěfon (gramofon) od firmy Pathé.“ Páni. O tom vakzalu-Vauxhallu jsem neměl tušení. A proto je dobré číst články Zbyňka Petráček – člověk se z nich třeba něco dozví. Jinak slova, která vznikla z názvů firem, má i čeština, teď mě napadá lux a kecky, případně dnes už skoro nepoužívaný termín rifle, asi je jich daleko víc.
Mladá fronta Dnes vnáší jasno do jedné známé legendy. Tvrdí, že krysař z Hameln, jenž svůdným zvukem píšťaly zmanipuloval děti, aby opustily rodné město a odešly s ním neznámo kam, zamířil ... na Vyškovsko! Konkrétně do katastru vesnice Podomí. „Kousek od obce Podomí na Vyškovsku se totiž nachází dávno zaniklá osada, které se říkalo Hämlingen – česky Hamlíkov, tedy malý Hameln. Z Hameln v Dolním Sasku je sice na Vyškovsko daleko, ovšem jen na první pohled. ‚Krysař z legendy byl pravděpodobně takzvaný lokátor. Tedy jeden z lidí, které si tehdy najímala šlechta či církev, aby jim na panství přivedl novou pracovní sílu z hustěji obydlených oblastí Evropy,‘ vysvětluje možnou spojitost Dáša Zouharová z občanského sdružení Barvínek, které se věnuje historii Podomí.“ Mě tedy ta vzdálenost přijde docela velká i na druhý pohled, ale na polemiku s paní předsedkyní si netroufám.
Blesk mimo jiné píše o mladé české herečce. „... je pro každou legraci a rošťárnu. (...) Do němoty opilou ji viděl snad každý.“ Já tedy ne. O co se to tady vůbec snažím? Zkouším dělat před světem chytrého a přitom mi šedesát ještě nebylo, do Ruska jsem se zatím nepodíval a ani do němoty opilou XY jsem neviděl.
