Zeman nese vědomí, Sikorski je skutečný, chudák Gejša
Úterý!! Loučíme se s Jindřichem Forejtem, slovo „protokol“ bude nadále znít, ach, tak smutně. Zákulisní pravdy na březích Visly.
Hradní šéf protokolu Jindřich Forejt podle Lidových novin podal rezignaci, deník se s ním loučí otvírákem s lyrizujícím titulkem „Hradní hvězda pohasíná“. Připomíná Forejtův talent dostat se do záběru, když se fotí snímky, jež pak obletí svět „jako naposledy během oslav vylodění v Normandii, kdy se Forejt skvěl na fotografii státníků po boku Baracka Obamy, britské královny či německé kancléřky.“ Za hlavní důvod Forejtova odchodu deník označuje, řekněme, přecenění vlastního významu. „Se ziskem důvěry svých prezidentů však rostla Forejtova sebedůvěra a ruku v ruce s ní přezíravé chování vůči lidem, které hlavní hradní protokolář nepovažoval za hodné jeho respektu, a to včetně reprezentantů vlád a špiček diplomacie. Právě toto chování se mu nyní zřejmě vymstilo. (...) ‚V Praze téměř neexistuje velvyslanec, který by neměl s Jindřichem Forejtem špatnou zkušenost,‘ řekl LN jeden z nich pod příslibem anonymity.“ Podobně to podle deníku vidí i lidé z českých úřadů, kteří s šéfem protokolu přicházejí pracovně do styku. A taky některé návštěvy – třeba z Ázerbájdžánu nebo Moldavska. LN se domnívají, že se Forejt stane českým velvyslancem ve Vatikánu.
V Právu celostránkový rozhovor s další význačnou personou z Hradu – Martinem Nejedlým, šéfem místní pobočky Lukoilu a vlivným prezidentovým poradcem. Větší část interview je věnovaná Nejedlého firmám, Lukoil například dostal 27 milionovou pokutu. Příležitost trochu napnout své básnické střevo zpovídaný dostal v odpovědích, týkajících se jeho působení na Hradě. „Promiňte mi, ale už deset let jsem podle prezidenta ne přítel, ale kamarád.“ K údajně blízkým kontaktům s ministrem vnitra Chovancem: „V jeho společnosti se cítím velmi komfortně.“ Ke změně názvu Strany práv občanů, z nějž zmizelo slovo „zemanovci“. „Strana byla do tohoto okamžiku stranou jednoho muže. V roce 2009 název vznikl. Miloš Zeman byl nositelem vědomí strany. Teď se strana rozhodla vytvořit nový příběh. Příběh Jana Veleby, bývalého šéfa Agrární komory, je důležitý pro to, aby se neříkalo, že tato strana dělá jen to, co chce Miloš Zeman.“ Jednoho by napadlo, jestli v SPO mají kromě „nositele vědomí“ i nositele podvědomí a kdopak to asi je. Ale člověk zas nepotřebuje vědět všechno – tohle si uvědomuju čím dál silněji.
Ministr Chovanec účinkuje i v otvíráku Mladé fronty Dnes. Před časem ho – známá věc – operovali v plzeňské nemocnici a zákrok se nepovedl, Chovanec měl vážné komplikace. Ředitelka podle deníku jinak úspěšné nemocnice Jaroslava Kunová rezignovala. Ministr zdravotnictví Němeček má teď ve Sněmovně vysvětlovat, jestli za jejím odchodem byl tlak z vlády. Chovance měl rozčílit slovy o tom, že ministr z nemocnice odešel, byť by jeho situace vyžadovala delší pracovní neschopnost. „Podle informací MF DNES pak naštvaný Chovanec tlačil na svého kolegu ve vládě, ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, aby buď do Plzně poslal kontrolu, nebo Kunovou rovnou odvolal. Němeček připouští, že si mu Chovanec stěžoval, popírá však, že by to na odchod Kunové mělo vliv. ‚To určitě nebyl motiv, který by mě k něčemu takovému vedl. Samozřejmě pan ministr Chovanec nebyl úplně nadšen, jakým způsobem se vyvíjela péče o něj a jaké komplikace nastaly.‘“
Ve stejném deníku komentuje Teodor Marjanovič polskou odposlechovou aféru, o níž se v posledních dnech hodně píše. Kromě vnitropoliticky výbušných konverzací vyšly v týdeníku Wprost i přepisy konverzací, v nichž ministr zahraničí Sikorski slovy značně nevybíravými popisuje svoje názory na bezpečnostní situaci a stav Evropy a polsko-americké vztahy. „Odposlechy či jinak uniklé rozhovory přece nabízejí vzácnou lahůdku. Lidé se mohou dozvědět, jak politici o tématech mluví ve skutečnosti či co se chystají prosazovat, byť třeba na veřejně říkají něco jiného. (...) Sikorski jen ukázal, jak je ze všeho rozmrzelý. Jistěže mohou obnažení polští politici puknout vzteky a redakci Wprostu obviňovat ze spolupráce snad i s ďáblem, ale, prosze panstwa, nic tak nenalilo čistého vína do zjevně pokryteckých vztahů mezi naší částí světa a Spojenými státy jako tyto úniky.“ V souvislosti s úniky odposlechů, tajných materiálů a dalších věcí často dojde na tuhle dualitu – na jedné straně klam, faleš a pokrytectví toho, co je navenek, a proti tomu „skutečnost“ zákulisí, kde se třeba taky sprostě nadává. Když pominu politickou dimenzi věci, je na tom pohledu něco pro mě dost divného. Platí to i v životech lidí, kteří zrovna nejsou polský ministr zahraničí? Když se snaží dodržovat dekorum, spíš se usmívat, nikoho zbytečně neurážet, invektivy radši spolknout – je to faleš? A když pak ve společnosti někoho, komu věří, povolí ventil frustrace a všechny ty, na koho se před chvílí usmívali, zdrbou odshora dolů, je to „skutečnost“? Proč zrovna tohle?
No nic. Radši k Blesku. Hlásí: „Gejša šla pod kudlu!“ To zaujme. Jedná se ovšem fenku Gejšu, která dříve patřila Ivetě Bartošové a teď musela na operaci nádoru na mléčných žlázách. Ach, Uhříněves, místo nemocné tragédií. Kolik ještě blesků tam metne „rozkacená sudba“? Blesk bude u toho. Nepochybuji.
