Čistka ve svazu bojovníků. Nepřekousl jsem to, říká veterán od Tobrúku

Čistka ve svazu bojovníků. Nepřekousl jsem to, říká veterán od TobrúkuNOVÉ
Český svaz bojovníků za svobodu udělil prezidentu Miloši Zemanovi v květnu vyznamenání. Při předání byl i válečný veterán Pavel Vranský (na fotografii vlevo). Foto: FOTO: Facebook/Jiří Ovčáček
Domov

ČESKÝ SVAZ BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU

Tereza Vilímová

Válečný veterán a bojovník od Tobrúku Pavel Vranský věnoval Českému svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) téměř 70 let. Nyní z něj na protest odchází. Už delší dobu se mu nelíbilo vedení svazu, vadilo mu špatné hospodaření s penězi a to, že na jeho apely vedení nereaguje. Poslední ránou pro něj bylo nedemokratické zrušení dvou oblastních buněk a vyloučení třech členů. Je to těžké, ale už jsem jinak nemohl, říká Vranský.

„Když vložíte tak velkou část svého života do nějaké organizace, není to samozřejmě lehké. Ale já už tohle nedokážu nějak překousnout,“ uvedl pro Echo24.cz Vranský. Ve svazu působil 68 let, v posledních letech byl i ve vedoucích funkcích. Nyní se s ním dobrovolně rozchází.

Ve středu totiž na zasedání Ústředního výboru svazu došlo k čistce. Vedení svazu zrušilo kladenskou a jičínskou buňku, vyloučilo jejich předsedy a také vyloučilo místopředsedu buňky ve Varnsdorfu. Předsedkyně kladenské organizace Gabriela Havlůjová přitom patřila ke kritičkám předsedy svazu Jaroslava Vodičky a to ji nakonec stálo působení v organizaci. Právě způsoby vyloučení ale donutily Vranského z organizace odejít.

Jako za totality

Vranský měl ve středu v plánu obhajovat Havlůjovou, nakonec k tomu ale nedostal prostor. „Věděl jsem, že jako první bod je dehonestace svazu a návrh na vyloučení. Místo ‚kritika‘ použili ‚dehonestace‘, slovo, které nakonec nenajdete ani ve slovníku. A dopadlo to tak, že ho přednesl jeden z nových místopředsedů, navrhl zrušení buněk a vyloučení třech lidí a nechal o tom rovnou hlasovat,“ popisuje Vranský dění na zasedání.

„A jelikož já neznám ty ostatní, ale znám práci kladenské buňky a znám Gabrielu Havlůjovou a vím, co vše pro svaz dělá, chtěl jsem ji bránit,“ říká Vranský. Na její obhajobu si připravil několik bodů, v nichž oceňoval práci Havlůjové, upozorňoval, že jako mladý člověk je mnohem více otevřená médiím i sdílení svých názorů na sociálních sítích a že její práce pro svaz je více než kladná. Havlůjová navíc podle něho často kritizovala věci, na které i on sám upozorňoval a jejichž nápravu požadoval. Svou kritiku navíc podle Vranského vždy nejdříve diskutovala s vedením svazu a až v nejzazším případě ji ventilovala v médiích.

Nakonec ale neměl šanci své argumenty prezentovat. „Nebyla žádná diskuze, nebyla šance nic přednést a rovnou se šlo hlasovat,“ vysvětluje Vranský. Podle něj si přitom řada lidí, kteří pro vyloučení třech lidí zvedli ruku, nejspíš ani neuvědomovala, o čem hlasují „Řekl jsem jim, že to celé bylo neregulérní, nedemokratické a že nemám jinou možnost než vystoupit. A když jsem odcházel, křičel jsem na ně, že kdyby nechali proběhnout diskuzi, tak bych navrhl odvolání celého vedení,“ říká Vranský.

Špatné hospodaření svazu

Vranský přitom už v březnu tohoto roku způsobil pozdvižení, když rezignoval na funkci místopředsedy. Tenkrát ale nechtěl konkrétní důvody komentovat v médiích, pouze uvedl, že už nedůvěřuje vedení. Nyní se ukazuje, že měl zásadní pochybnosti o hospodaření svazu. „Celé tři roky jsem žádal, aby bylo transparentní vyúčtování. Dával jsem jim vzory, jak by se to mělo dělat, ale nedařilo se mi to prosadit. Pořád jsem protestoval a když jsem viděl, že se blíží sjezd, tak jsem použil poslední možný způsob, a to byla rezignace,“ říká Vranský.

Kýženého výsledku tím ale nedosáhl. Svaz si akorát zvolil nové vedení a o pravých důvodech Vranského rezignace se mohlo jen spekulovat. „Nechtěl jsem, aby to vyvolalo rozruch, že vystoupí jeden z posledních, kteří bojovali. Nechtěl jsem svaz destabilizovat,“ říká Vranský.

Vodička toho přitom podle Vranského pro svaz udělal dost, problém byl, že na to spotřeboval velké množství peněz. „Měl svazové auto a šoféra a jezdil pořád po republice. Užíval ho i pro soukromé jízdy, vozil manželku a jezdil do nemocnice. Já jsem to nějakou chvilku toleroval, ale pak jsem mu to vyčetl,“ popisuje Vranský, který předsedovi dokonce navrhoval, aby udělal audit.

Zklamání z předsedy Vodičky

Sám Vodička se přitom válečného veterána snažil přesvědčit, aby neodcházel. Vranský už ale nemá podle svých slov ve svazu nejmenší zájem zůstat. „Přesvědčoval mě a vymlouval se, že ho přehlasovali. Ale já jsem mu řekl, že je předseda, že on to zavinil a měl tomu zabránit,“ říká Vranský.

S předsedou Vodičkou si totiž ze začátku rozuměli. „Stalo se to postupně. Já jsem si uvědomil, že on to dělá asi vše pro sebe a pro svůj prospěch. Budiž, že to dělá pro sebe, ale jsou věci, které mi vadí,“ vysvětluje Vranský. Problém měl s tím, že Vodička vstoupil do politiky, navíc ve spojení s Tomiem Okamurou, vadil mu jeho terezínský projev, který je označován za xenofobní, a také to, že podruhé vstoupil do KSČ.

„Kdo vstoupil po 68 do strany, tak to byl kariérista. Já jsem byl také ve straně. Bohužel. Ale já byl mladý, přišel jsem o rodinu, byl jsem jako kůl v plotě a když komunisti mluvili o tom, že chtějí zvýšit úroveň všech národů, aby nebyly války, tak to se mi líbilo. Já jsem válku zažil a nechtěl jsem ji. Ale už v 50. letech jsem měl problémy, že jsem nevěřil těm procesům, a pak mě v 68. vyloučili,“ popisuje Vranský.

Vodička se přitom ve svém životopise prezentuje jako podporovatel Dubčeka, kterého z KSČ vyhodili po stranických prověrkách po roce 1968, stejně jako Vranský. Vodička ale zatajil, že do strany vstoupil znovu v 80. letech. Jeho jméno navíc figuruje ve svazcích Veřejné bezpečnosti, která ho vedla jako svého tajného agenta.

Čtěte také: Čistka ve svazu bojovníků. Konfident Vodička vyhazuje oponenty

Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB

Skvělá partička. Konfident Vodička kandiduje s Velebou a Okamurou

Související články