České školství je prý lepší. Poláci zapisují děti do českých škol
Víc kroužků i přísnější učitelé
NOVÉ
1
Polští rodiče žijící v pohraničí často považují školy za hranicemi za kvalitnější. Čím dál častěji tak posílají své děti do českých či smíšených škol. V českých školách se prý postupuje více v klidu, školy nabízí více mimoškolních aktivit a učitelé mají mnohem větší autoritu. Informoval o tom polský list Gazeta Wyborcza.
Kinga a Michal Kochaniewiczovi žijí v polském Těšíně. Tři z jejich dětí se však učí na české straně města. Tymoteus chodí do třetí třídy základní školy, jeho bratr Joachim zas chodí teprve do první třídy. Dvouapůlletou Hannu vodí rodiče jednou týdně do mateřské školky, která se také nachází v české části města. Dříve tam chodili její bratři.
Škola i mateřská škola, kam chodí Tymoteus, Joachim a Hanna, slouží především Polákům žijící v Záolží. To je část českého Těšína, kde žije především polská národnostní menšina. O Záolží se vedly ve 20. století spory. Do roku 1938 patřilo Československu, chvíli pak patřilo Polsku, načež oblast obsadili Němci. Po válce se Záolží opět vrátilo Československu a zůstala zde početná menšina.
Vzhledem k tomu, že nyní jsou zrušeny mezi zeměmi hraniční kontroly, stačí jen přejet most a Poláci se dostanou do Česka. Kinga říká, že s manželem vybrala pro děti školu v zahraničí, protože to dětem umožní učit se i česky. Podle ní je v pohraničních oblastech znalost jazyka sousedů klíčová – snadněji se potom hledá práce.
Také jim vyhovuje, že výuka na české základní škole trvá devět let a poté mohou studenti pokračovat na místní čtyřleté střední škole nebo na polském lyceu. V Polsku trvá základní škola jen šest let, na které navazuje tříleté gimnazjum (nemá to nic společného s českým gymnáziem). Kinga se právě polskému gimnazju chtěla vyhnout, protože prý nemají tu nejlepší pověst.
Přísnější učitelé
Podle polských rodičů jsou děti na české základce mnohem aktivnější a mají větší možnost vyžití. I když jsou různé kroužky nepovinné, většinou se všichni zapojí. Pro své aktivity mají přiděleny velké společenské místnosti, kde se mohou děti činit. České školy rovněž nabízejí keramické dílny či bazén, takže už není třeba zapisovat děti do dalších mimoškolních aktivit.
Polka Dobrusia Geiger-Falkowska poznamenala, že rozdíly mezi českým a polským vzdělávacím systémem začínají už v mateřské školce. V polské mateřské školce se děti už v předškolním věku musí učit čísla a písmena, zatímco v českých školách se jede v klidnějším tempu a to samé se začínají učit až v první třídě. Devět let na českých školách tak prý probíhá více v klidu než šest let na polských základkách. Čeští učitelé mají také mnohem větší autoritu.
Polské matky si také chválí to, že v Česku se umí jednat rychle. Dítě, které chytlo vši, se daří okamžitě izolovat a rodiče si pro něj musí přijet. V Polsku však nesmí bez souhlasu rodičů nikdo nic udělat, ředitel se může snažit jak chce, dítě však vykázat prý nemůže.
