Prahu stahuje pod vodu Bémův odkaz

Rvou se o koryta. Tak stručně hodnotí krizi na pražské radnici návštěvníci českých hospod. Není proč se divit soudu nezasvěcených občanů, kterým nikdo nevysvětlil, proč se zastupitelé čtrnáct dní řežou hlava nehlava. Jediný, kdo se o to pokusil, byl odvolaný náměstek Matěj Stropnický, který památnou zabijačku radních z noci na 23. října i následnou válku zastupitelů označil za pokus temných sil ovládnout magistrát a zvláště získat kontrolu nad schvalováním staveb. Jeho výklad se však pravdě pouze blíží.

Verzi, že se před rokem zvolení pražští zástupci ještě nepřestali prát o funkce, živí také většina médií. Exaktně to v reakci na rozpad městské koalice popsal David Klimeš z Hospodářských novin, když si postěžoval, že od pádu primátora Pavla Béma (ODS) v roce 2010 nemá hlavní město vůdce. „Ač za Bémovy éry byla správa Prahy jen pragmatickým penězovodem na předem určená místa, formálně vládla v Praze pravice a ostatní byli v opozici. Politika žila. Nyní se u vesla střídá každý s každým a vše podstatné přešlapuje na místě,“ upozornil komentátor, že vláda v hlavním městě má jen dvě alternativy. Buď propracovaný klientelistický systém, při kterém se pomocí známostí či úplatků dá zařídit všechno, anebo nepřehledný chaos, v němž se nikdo nevyzná, natož aby ho dokázal řídit. Prostě obdobné poměry jako mnohokrát popsaný model z jižní Itálie a Sicílie.

Lepší je funkční, byť mafiánský systém, než když vládne chaos. Takový názor nikdo explicitně neřekne, přesto řada komentářů popisuje pražskou situaci právě v tomto kontextu. Bém se hlásí o zásluhy za letos dokončené stavby, novou trasu pražského metra z Dejvic do motolské nemocnice a šestikilometrový silniční tunel Blanka, které se začaly stavět po jeho podpisu. Mnozí uživatelé obou podzemních staveb Bémův přínos také oceňují a v protikladu s tím připomínají, že dnes se nic nestaví ani stavět nezačíná.

Není podstatné, že jde o povrchní pohled na pražské investice. Bémovi nástupci nemohli stavět, protože museli pokrýt mimořádně nákladné projekty v celkové hodnotě okolo sedmdesáti miliard korun. Svými parametry i vysokou cenou nemají srovnání v celé Evropě, nevídané je i to, že s investicemi nepomáhá stát ani Evropská unie.

Bém se do pražských poměrů mnohem výrazněji zapsal něčím jiným, systémem schvalování staveb. V tomto případě není pochyb, že šlo o jednoznačně negativní zápis, který se nedá jako v případě Blanky relativizovat úvahou, že tunel sice šlo pořídit levněji, v každém případě jsem však z Kobylis na Smíchově za neuvěřitelnou čtvrthodinu.

Celý článek najdete v novém vydání Týdeníku Echo.