ANO má manuál na dotěry. 'Babiš ve střetu zájmů? Nevšiml jsem si'
Cestou do práce jsem viděl tak úžasnou mlhu nad řekou, až mi to projasnilo začátek pracovního týdne – to jsou zas paradoxy. Jinak provoz – další kauza kolem Iva Rittiga, ANO se učí říkat ne. Zemřel Petr Skoumal.
Právo otevírá zprávou s lákavým titulkem „ANO má návod na dotěry“. Z textu se ukáže, že ti „dotěrové“ jsou lidé, kteří kandidátům hnutí na mítincích kladou nepříjemné dotazy. ANO proto svým kandidátům rozeslalo manuál, s modelovými odpověďmi pro takovou situaci. „Jedna z modelových otázek například zní: ‚Co říkáte na střety zájmů Andreje Babiše, který je zároveň majitelem jedné z největších firem v ČR, ministrem financí, vicepremiérem a majitelem významných médií?‘ Na to má kandidát ANO odpovědět následovně: Nevšiml jsem si, že by tohoto postavení, kterého pan Babiš dosáhl vlastní pílí, nějak zneužíval. Podle mě to ani nemá zapotřebí. Mám pocit, že další peníze pro sebe nepotřebuje.‘ Další dotazy se týkají výroku bratislavského soudu, podle kterého předseda ANO nespolupracoval vědomě se StB. Na otázku, jaký by kandidát zaujal postoj, kdyby odvolací soud vynesl opačný verdikt, tedy že Babiš se StB vědomě spolupracoval, je správná odpověď: ‚Neřeším žádné kdyby. Hnutí ANO a Andrej Babiš dávají šanci na změny dosavadní české politiky, proto za ně kandiduji.‘“ Tak určitě... Fakt je, že tyhle standardizované odpovědi mohli svědomití kandidáti pochytat už z dřívějších vyjádření špiček hnutí. Jeden hnidopišský přípodotek si ale neodpustím: proč deník v titulku označuje lidi, kteří kladou politikům celkem očekávatelné a docela věcné otázky, za „dotěry“? Mně to slovo asociuje spíš přiopilého slizouna, který na baru zahrnuje nevyžádanými pozornostmi elegantní návštěvnici. Nevím, do jaké role v téhle hypotetické situaci obsadit pana AB. Jasně, člověk nemusí vědět všechno.
Lidové noviny na otvíráku připomínají výročí – před rokem se pokusily získat z Hradu životopis prezidentova poradce Martina Nejedlého, mimo jiné šéfa českého zastoupení Lukoilu. Veřejně dostupné údaje o jeho životní dráze jsou totiž značně kusé. Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka je poskytnutí životopisu čistě na Nejedlém – není na Hradě zaměstnán a za svoje služby nebere peníze. „Jenže jako poradce hlavy státu má Nejedlý vliv na rozhodnutí, která se dotýkají obyvatel České republiky. Hlavu státu doprovází na zahraničních cestách: vládním letadlem a za peníze daňových poplatníků. Naposledy takto byl na státní návštěvě Francie, Nejedlý je také místopředsedou strany práv občanů, která donedávna nesla přídomek ‚Zemanovci‘. Miloš Zeman je čestným předsedou partaje. LN zkusily získat Nejedlého curriculum vitae tam. ‚Žádný takový dokument nemám,‘ odpovídá stručně mluvčí strany Miroslav Krčil.“ Deník také rekapituluje údaje, jež jsou z Nejedlého biografie známé. Možná ale víc než svým způsobem zábavná úřední korespondence by mě ale zajímalo, jaký vliv pan Nejedlý na Hradě má, jestli například nějak souvisí s prezidentovými aktivitami typu návštěva vskutku „prestižního“ fóra na ostrově Rhodos. Kontakty českého prezidenta s osobnostmi typu Vladimira Jakunina, myslím, závažností překonávají veškerou zapletenost místních politiků odcházející garnitury s nejrůznějšími lokálními kmotry.
Čtěte také: Jakunin, přítel Putina, hostitel Zemana i Klause
České aerolinie jsou ve velkém průšvihu. David Klimeš v Hospodářských novinách připomíná jeho počátek. „Před deseti lety vznikla jedna z nejsebevražednějších strategií, které se kdy v českých podnicích objevily. Jmenovala se ‚Strategie společnosti do roku 2014‘ a předkládal ji valné hromadě ČSA zánovní prezident a předseda představenstva Jaroslav Tvrdík. Zopakujme si tři hlavní úspěchy, kterých chtěl Tvrdík letos dosáhnout. Možná jste si toho na Ruzyni nevšimli, ale podle Tvrdíka ČSA přepravují minimálně 55 procent cestujících. Bohužel tento cíl už několik let odstřelují statistiky pražského letiště. Minulý rok odbavilo letiště skoro 11 milionů cestujících, a těch ČSA byla přitom pouhá čtvrtina. Nevadí, jdeme dál. Podle Tvrdíka ČSA letos létá s více než šedesáti letadly, protože dravé ČSA pod jeho vedením mohutně nakupovaly nové stroje. Je od současného vedení vyloženě nevkusné tuto strategii kazit rozprodejem dalších Tvrdíkových airbusů, aby celkový počet strojů poklesl na pouhých sedmnáct. Tak alespoň do třetice: slib prohloubení integrace v alianci SkyTeam. Ale to se přece povedlo. Možná ještě lépe, než si Tvrdík sliboval. S členem SkyTeamu Korean Air firma natolik prohloubila vztah, že si ji Korejci před rokem prakticky zadarmo koupili.“
Deníky se loučí s Petrem Skoumalem. Pavel Klusák v Lidových novinách: „Kdyby žil ve svobodnějších poměrech, byl by dost možná hitmakerem. (...) Nikdy z něj nevyprchala gentlemanská nevzrušenost, kterou snad nasál v dětství v Londýně. (...) Byl skvělým mostem mezi dobou, která věřila na velké melodie, a dobou pozdější, která si je už jen spíš nostalgicky a ironicky připomíná.“ O Petrovi Skoumalovi se toho po jeho skonu napsalo hodně, česká pop music měla velmi málo osobností, na jejichž úctyhodnosti by se bez problémů shodli prakticky všichni. Nemám moc co k řečenému dodat, snad jenom detail. Petr Skoumal byl zosobněním, řekněme, britských ctností: neokázalosti, zdrženlivosti, smyslu pro understatement, suchého vtipu. Jeho talent napojit se na svět a prožívání malého dítěte a vyjádřit ho způsobem lidským mláďatům velice blízkým, jako kdyby byl s těmi v jistém smyslu „pánsky“ důstojnými hodnotami v protikladu. Ale není. Skoumala je možné brát jako zdejší obdobu všech těch anglických vzdělanců, univerzitních donů a dalších, kteří vytvořili mimo jiné také díla, která oslovila a budou dál oslovovat děti mnoha generací.
Mladá fronta Dnes v kulturní rubrice kromě Skoumalova nekrologu přináší taky recenzi nové desky Lady Gaga, která „na albu s Bennettem umí víc než oblékat hovězí“. Já se ve svém již zralém věku ještě nestihl dostat do fáze „umí oblékat hovězí“ a lady je už dál. Čas pro bledou závist.
