Analytik CIA: Nejmocnějším mužem světa je amatér
Týdeník Echo
ROZHOVOR
Americký ekonom Tyler Cowen na svém vlivném blogu Marginal Revolution vzápětí po prezidentských volbách zveřejnil příspěvek o tom, čí status po prezidentských volbách stoupne a čí klesne. Mezi těmi, jejichž status stoupne, jmenoval vedle jmen jako investor Peter Thiel nebo analytik průzkumů Nate Silver také méně známé jméno Martin Gurri. Tento bývalý mediální analytik ve službách CIA v roce 2014 vydal knihu Vzpoura veřejnosti. Popisoval v ní, jak informační revoluce podryla autoritu stávajících elit a umožnila vzestup veřejnosti – amatérů spojených zájmem o nějakou společnou věc.
Zatímco elity nechápou, jak se situace vymyká kontrole, hnutí angažované veřejnosti nechápou, jak se jejich požadavky často blíží nihilismu. Gurri ještě před prezidentskými volbami poskytl Týdeníku Echo rozhovor o tom, jak se jeho vize vzpoury veřejnosti ve volební kampani naplňuje. Po volbách k němu pro Týdeník Echo dodal pár slov.
Jak je možné, že se bojovníkem proti elitám stal jejich faktický příslušník?
Zdědil peníze, třikrát zbankrotoval, nemá se zrovna čím chlubit. Tvrdí, že má spoustu peněz, ale neřekne, kolik to je. Hlavní součástí jeho image je, že je tvrdý chlap. Že říká, jak se věci mají, že nehraje hru establishmentu. Což je podvod. To je role, kterou hrál v televizi, to není realita. Trump tak jako každý, kdo se stal televizní hvězdou – a on byl nějaký čas v zásadě hlavně televizní hvězdou –, hrál elitní hru. V byznyse toho v posledních letech moc nedělal. Hlavně prodával své jméno. Hodně z těch věžáků, které nesou jeho jméno, mu ani vzdáleně nepatří. Ale všichni kandidáti byli hrozní. Nikdo z nich neříkal veřejnosti ani vzdáleně pravdu o tom, čeho je vláda schopna. Je to, jako bychom halucinovali na LSD. On jen mluvil jiným jazykem.
Co je příkladem toho nemožného, co dav v současné situaci požaduje?
Třeba myšlenka, že můžete mít víc pracovních míst a zároveň přestat obchodovat. Kdyby mě někdo přesvědčil, že analyzoval situaci a přichází s reálným scénářem, jak zvýšit počet pracovních míst a zabránit tomu, aby mizela do ciziny, naslouchal bych mu. Možná má pravdu, možná ne. Ale to se neděje. Lidé pronášejí tvrzení, která vyplývají jen z jejich subjektivního přání dát světu určitý tvar: Chci, aby svět byl místo, v němž nebudeme exportovat pracovní místa. Ale abychom přitom měli k dispozici v obchodech všechny ty levné výrobky, které máme, a všechen ten ekonomický růst a inovace, které máme. Když jste příslušníkem elit, žijete v elitním světě, velmi exkluzivním, kam patří média, transnacionální organizace jako EU. Když jim nasloucháte, mají silný smysl své vlastní ctnosti a pocit, že veřejnost je velmi barbarská. Jsme demokraté, takže jim dovolujeme určité věci, ale v zásadě se rozhoduje tady, u nás, a oni o tom pořádně nevědí. Tak se jeví svět elitám. Není to skutečný svět. Veřejnost žije v jiném, stejně iluzorním světě. Chtějí, aby jejich život v něm byl stvrzován vším, co chtějí: pracovní místa, sociální spravedlnost, rovnost, osobní sebevyjádření. Nechtějí přistoupit na trade-offs, na něco za něco. Já mám právo na sebevyjádření, ale když se vyjádříte vy, hodlám být zděšen a pobouřen. Svět v hlavách veřejnosti je určován subjektivními potřebami. Trump jim mluví z duše, když řekne: Postavím zeď a pošlu šek prezidentovi Mexika. Jaký to dává smysl? Ale lidi, kteří tomu souhlasně naslouchají, si říkají: Aha, konečně začínáme vracet údery. Přitom tu jsou miliony pracovních míst, jež Američané nechtějí zastávat, a imigranti, ať už legální, nebo ilegální, udržují společnost v chodu. Ve světě veřejnosti můžete mít svůj koláč, a zároveň ho sníst.
Je souvislost mezi tímto vzedmutím a světem internetu?
Je to víc než souvislost, je to téměř kauzální souvislost. Autorita je o hodně měkčí, než vypadá, když policie mlátí lidi obušky. V tu chvíli to vypadá, že autorita je moc. Ale ještě když jsem jezdil do Evropy v 90. letech, byly v některých zemích jen tři televizní stanice. Ta exploze hlasů, nejdříve v televizi a pak na internetu, je velmi čerstvá. Podrylo to autoritu elitního hlasu. Všechny hlasy jsou si rovny, aspoň potenciálně. A nemůžete udělat chybu. Dřív když vlády udělaly chybu, rozhostilo se diskrétní ticho. A pokračovalo se vstříc dalšímu úspěchu.
Tento týden Martin Gurri pro Týdeník Echo několika slovy okomentoval zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem:
Zvolení Donalda Trumpa ukazuje, že úpadek velkých vládnoucích institucí postoupil rychleji a hlouběji, než jsem předvídal ve Vzpouře veřejnosti. Trump je sice ideologicky nesourodý, ale silně orientovaný proti stávajícímu řádu. Je spíš nositelem negace, než že by něco pozitivního tvrdil. Všichni hlavní institucionální hráči včetně dvou hlavních politických stran, Bílého domu, intelektuálů a masových médií označovali Trumpovo vítězství za nemožné. Jeho vítězství je dalším symptomem jejich katastrofální ztráty autority. Jak jsem uvedl ve své knize, naše doba dává moc do rukou amatéra na úkor uznávaného profesionála. Vzestup Trumpa to posunul do nejvyšší myslitelné sféry. Amatér je nyní nejmocnějším mužem na světě. Opustili jsme zónu veškerých historických precedentů. Být kapitánem globálního letadla, řekl bych: Připoutejte se, čekají nás turbulence.
