Jak Kuba přišla o nepohodlného disidenta

Oswaldo Payá Sardiñas byl přední politický aktivista a ústřední postava opozičního hnutí na Kubě. Jeho navrhovaný projekt Varela měl rekonstruovat kubánský právní systém a upozorňoval především na porušování lidských práv v zemi. V létě 2012 zahynul při podezřelé dopravní nehodě, z čehož jeho rodina a přívrženci obvinili kubánskou vládu.

Oswaldo Payá působil desítky let jako aktivista a disident na Kubě. Už od svého mládí byl silně politicky vyhraněný. Po kubánské revoluci na konci 50. let byl jediným ze své katolické školy, který se odmítl přidat k tehdejší komunistické straně Kuby. Stal se velkým kritikem sovětského rozpínajícího se režimu ve všech jeho podobách.

Payá nemohl žít s tím, co komunismus dělá jeho milované domovině. Začal tak na konci 60. let s politickou aktivizací a šířením protivládní osvěty. Během jeho povinné vojenské služby byl odsouzen na tři roky odnětí svobody za neuposlechnutí rozkazu. Odmítl převážet do vězení politické vězně.

Po uplynutí trestu zažádal o místo na univerzitě v Havaně, pro jeho křesťanské vyznání mu úřady práci profesora zamítly. Oswaldo Payá Sardiñas se tak zaměřil na ty sféry hospodářství, které považoval za prospěšné pro pomoc druhým. Změnil svůj obor zaměření z fyziky na telekomunikace, později začal pracovat ve státní firmě na chirurgické nástroje.

Kubánská Charta, o které většina Kubánců roky nevěděla

Životním posláním pro Payu byl jeho projekt Varela, který bývá srovnáván s československou Chartou 77. Toto srovnání si vysloužil proto, že se oba dokumenty nesly v podobném duchu. Obě prohlášení apelovala na vládu, na otevření dialogu stejně tak jako zrušení vlády jedné strany, uznání práva soukromého vlastnictví nebo povolení vycestování ze země.

Smělý projekt se ale v komunisty ovládané Kubě razil cestu jen těžko. Oswaldu Payovi se podařilo vybrat několik tisíc podpisů. I tyto své dílčí výsledky prezentoval Národnímu lidovému shromáždění Kuby, veřejné vystoupení mu ale bylo vždy zakázáno.

Průlom přišel až v roce 2002, kdy do země Fidela Castra přijel na návštěvu bývalý prezident USA Jimmy Carter. Za jeho vlády došlo na Kubě k částečnému uvolnění poměrů, kdy bylo tisícům Kubánců umožněno odplout do Spojených států. Během tohoto sedmiměsíčního exodu z přístavu Mariel uprchlo 125 tisíc Kubánců. Oswaldo Payá měl příležitost jet také, odmítl ale s tím, že zůstane a bude i nadále pomáhat ve své rodné zemi.

Jimmy Carter vystoupil v kubánské televizi, kde se zmínil o projektu Varela a o tom, jak by jeho schválení kubánskou vládou mohlo mít pozitivní dopad na celou Kubu. Pro mnohé Kubánce byl tento okamžik poprvé, kdy o podobně myšlené iniciativě slyšely. Několik let od založení projektu Varela se tak o něj začala konečně zajímat širší veřejnost a Payovi se podařilo shromáždit desítky tisíc podpisů.

Záhadná smrt v automobilu

Oswaldo Payá byl hlavní tváří kubánské miniopozice i po onemocnění Fidela Castra a nástupu jeho bratra Raúla. K němu směřovaly Payovi apely a požadavky, dožadoval se např. propuštění všech politických vězňů. Poslední roky před jeho smrtí se ale jeho vliv vytrácel. Dle informací WikiLeaks vycházejících z dokumentů amerického ministerstva zahraničí „ztrácel kontakt s mladšími Kubánci a jeho vliv tak klesal“.

Jak se ale vyvine současné oteplování americko-kubánských vztahů a zda-li se alespoň částečně projekt Varela zrealizuje, se už Payá nedoví. Dne 22. července 2012 se spolu s disidentem Haroldem Ceperem, předsedou švédských křesťanských demokratů Aronem Modigem a španělským politikem Ángelem Carromerem vraceli z konference. Řidič jejich vozidla údajně nezvládl rychlou jízdu a narazil do stromu.

Oswaldo Payá a Harold Cepero na místě zemřeli, evropští političtí zástupci vyvázli s lehčími zraněními. Okolnosti Payovi smrti zůstávají záhadou. Dle jeho rodiny mu ale bylo opakovaně vyhrožováno smrtí, zároveň jeho dcera vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že v okamžiku nehody bylo přítomné druhé auto, které mělo vůz jejího otce vytlačit ze silnice.

Rodina a stoupenci Oswalda Payi předložili i verzi, že nehodu zavinil schválně řidič auta, který měl být najatý kubánskou vládou. Policie vyšetřování uzavřela s tím, že se přítomnost druhého automobilu nepotvrdila a muže, který vozidlo řídil, obvinila ze zabití z nedbalosti. Na pohřbu jednoho z největších kubánských disidentů se sešlo desítky tisíc lidí, 40 jich policie pozatýkala za protivládní hesla.

Oswaldo Payá Sardiñas si za svojí celoživotní disidentskou a charitativní činnost vysloužil řadu ocenění. Bývalý prezident Václav Havel ho nominoval na Nobelovu cenu míru spolu s kubánskými aktivisty Raulem Riverou a Óscarem Elías Biscetem. V roce 1999 získal od nadace Člověk v tísni cenu Homo Homini za prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů. Evropský parlament mu udělil v roce 2002 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost