Hypnotizující, lehce agitační závěr Rock for People
Festival přilákal skoro 30 tisíc lidí
FOTOGALERIE UVNITŘ
Každoroční hudební festival – a jeden z největších u nás – letos podle organizátorů přilákal na bývalé vojenské letiště u Hradce Králové téměř 30 tisíc lidí. A všeho bylo dost: jídla, pití, záchodových buněk, sluníčka (jen občas přerušeného dešťovou sprchou), atrakcí a pochopitelně hudby. A i na politiku došlo.
„Můžu to zkusit načíst z mobilu?“ prosí u vstupu organizátor jednu z návštěvnic, když mu nejde načíst QR kód z tištěného potvrzení o nákupu vstupenky. Inu, doba se změnila. Hudba ale až tak ne. A nejen kvitovanou přítomností účinkujících téměř zasloužilých – ať už Tří sester, písničkáře Záviše či Richarda Müllera, na Rock for People premiérově.
Třebas vystoupení skotských Chvrches během třetího, posledního dne festivalu nemohlo nepřipomenout elektronický zvuk 80. let (nikoliv náhodou v Praze před třemi lety předskakovali Depeche Mode), sice v poněkud monotónním balení, ale vcelku kladně přijatém. Inspirace v této dekádě – byť kytarové – zjevně hledali i (asi ne náhodou) manchesterští The 1975. Ale opět, publikum bylo spokojeno. Anebo, možná spíše laicky řečeno, postpostpunkoví Anti-flag, o několik let mladší, než jejich američtí postpunkoví soukmenovci Offspring, kteří završovali druhý festivalový den.
Pak tu byly originály nepřeslechnutelné. Závěrečný, třetí den, například Monkey Business, které – opět pro ilustraci – jeden z neznalých kolemjdoucích poznal prostě proto, že „to zní jako Monkey Business“. Anebo kapely burácející na menším Hard Rock Café Stage v jednom z vnitřních kamenných prostor.
Vrchol: Massive Attack
Očekávaný vrchol festivalu nastal krátce před úterní 23. hodinou, kdy na hlavní pódium spustili své úvodní hypnotizující tóny britští Massive Attack. Své triphopové elektronické šamanství se dvěma bubeníky doplňovali efektním vizuálním doprovodem, který tvořila stínohora účinkujících před obřími LED obrazovkami. Během zhruba 90minutového vystoupení došlo jak na několik dnes už klasických skladem z alba Mezzanine (1998), tak ochutnávku z letošního EP Ritual Spirit. A nebyla to jen hudba s typickými basovými podmanivými linkami, co si říkalo o pozornost.
Podobně jako jejich někteří předchůdci – v úterý například angličtí Enter Shikari na vedlejším pódiu – sáhli i po politických tématech, v tomto případě zvláště k aktuálnímu britskému odchodu z EU, asi nikoliv překvapivě v kritickém tónu. Ať už v promluvě mezi písničkami, ale ještě víc v promítaných heslech, některých pro zvýšení efektu přeložených do češtiny.
Nicméně Massive Attack mají zjevně i smyslu pro humor. Z útržkovitých titulků se diváci kromě komentářů brexitu například dozvěděli, že „Praha 7 vyhrála spor o školku bez vchodu“, že „Zrzka Geislerová ukázala ve Varech milence“ či že „Šéf Synotu Valenta loni vydělal na dluhopisech přes 325 milionů“. Překlep „vydělel“ na efektu neubral. Stejně tak podobnost kosmopolitního hesla „Jsme v tom spolu“ se všudypřítomným pivním sloganem Staropramenu „Jedno nás spojuje“...
Ale zpátky k tomu hlavnímu, k hudbě. Závěrečné vystoupení Massive Attack bylo třešničkou na dortu dramaturgicky pestrému a organizačně náročnému festivalu. Až může jednou připadat škoda, že se celý areál tak pracně staví jen kvůli třem dnům…
