Pozor s těmi selfies! Koblihy sem!
Ecce homo na Homolce, důvody podmínky pro Janu Nagyovou, výlet do psýchy Arjena Robbena a další fazety života na počátku okurkové sezóny.
Dva deníky otevírají zprávou o trestní stíhání bývalého šéfa Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého a dalších lidí kvůli zmanipulované zakázce. Lidové noviny tak činí pod titulkem, jehož první část působí jako citát z nějakého fantasy románu „Homolka zrodila Virmil“. Věc je ale, bohužel, prozaičtější – Virmil (prý zkratka pro „virtuální milionářiů) se jmenovala firma, ve které se sbíhaly peníze ze zmanipulované zakázky na digitalizaci chorobopisů. „Nemocnice vypsala zakázku na digitalizaci 75 milionů stránek chorobopisů. Odhadovaná cena – 95 milionů. Obviněná čtyřka si nechala založit firmu Disol, která umetla cestu k zisku lukrativní zakázky. (...) Protežovaný Disol zvítězil s nabídkou s nabídkou přes 140 milionů korun. Nicméně pak se ukázalo, že práci ve skutečnosti odvedla jiná firma, a to za 30 milionů korun. Disol nakonec nemocnice inkasoval 150 milionů korun. Ty poté přes několik dalších firem putovaly až k obviněným osobám.“
Pozoruhodný detail přináší Právo. Obviněný exředitel podle deníku „není příliš předvídavý“. „Detektivové našli v jeho počítači fotografie, na kterých se zvěčnil s několika miliony korun. Během středeční domovní prohlídky objevili i jeho pracovní diář. Do toho si zaznamenal data, kdy přijímal ‚plnění‘ z údajně zmanipulované zakázky, za kterou podle policie inkasoval spolu s dalšími třemi lidmi víc než padesát milionů do vlastní kapsy.“ Moje pracovní teorie v případě těch fotek je, že se jednalo o tzv. selfie. Mor sociálních sítí a dalších míst virtuálního světa. Vedle hromady milionů se přece jeden ocitne každý den a je to třeba zaznamenat, protože co není zaznamenáno, přece neexistuje. (jak odpověděl jedna z hrdinek seriálu Girls tátovi, který se jí ptal, proč musí celý svět vědět, že se nasnídala: „A jaký smysl by mělo snídat, kdyby se to nikdo nedozvěděl?“) Ten obviněný pán asi o těch milionech svět zpravovat nechtěl, ale – představuju si – za dlouhých zimních večerů je zařazoval do „timeline“ svého života – tady jsem s Romanou v Alpách, tady kupuju knihovnu v Ikea, tady mám ty miliony... Říkám to pořád: s těmi selfies opatrně. Může se to vymstít.
Mladá fronta Dnes na titulní straně hlásí, že „Kellner a Šmejc ustupují z Ruska a útočí na Čínu“, takto popsáno to působí jako odvažný tah hodný maršála Kutuzova, ale jde expanzi Home Creditu, z toho se mi srdce nerozbuší, i když by možná mělo. Podobně jako LN přináší fotky z procházky prezidenta Zemana kolem rybníka na Vysočině. Myslím, že přinejmenším část z nich se hlavě státu musela velice líbit – třeba ta, na níž prezident v kostkované košili hlavou a rameny čouhá z impresionisticky rozostřené zelené trávy. Moudrý muž, který nezapírá svou lidovost a zároveň bytostně spojený se zemí – vlastí i přírodou obecně. Nebo tak něco.
Hospodářské noviny popisují komplikace při jmenování amerického velvyslance v Česku. Norman Eisen letos v létě doslouží, potvrzení jeho jmenovaného nástupce Andrewa Schapira se asi zdrží – blokují ho spolu s dalšími desítkami diplomatů – republikáni v Senátu v rámci obstrukčního boje. Martin Ehl výměnu krátce komentuje: „Iluze, že Praha může mít s Washingtonem nadstandardní vztahy, se dávno rozplynula. A kdo si pozorně přečetl přepisy tajně odposlechnutých nahrávek polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského, pochopil, že stejný závěr si udělali i Poláci, nejvíce proamerická země střední Evropy a možná i celé Evropské unie. A to kandidát na post v Česku Andy Schapiro , Obamův spolužák z Harvardu, jehož matka pochází z Československa, je ještě celkem dobrou volbou. V kontextu toho, že do Budapešti míří producentka televizních seriálů Colleen Bellová, kterou při slyšení v Senátu kvůli její naprosté neznalosti ztrapnil senátor John McCain, je na tom Česko ještě dobře.“
Deníky také informují o – alespoň pro mě – udivujícím průzkumu, z nějž vyšlo, že čeští muži jsou v převážné míře feministé, druzí největší v Evropě. Právo: „Pětašedesát procent Čechů se hlásí k feminismu. Za toho, kdo podporuje a hájí rovné příležitosti pro ženy, se označilo dokonce více mužů než žen. V mezinárodním srovnání se Češi umístili na druhém místě spolu s Argentinou. Více lidí se hlásí k feminismu jen v Itálii, a to 74 procent. Vyplynulo to z průzkumu agentury Ipsos zveřejněného v úterý.“ No páni. Asi záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem feminismus a jaký vliv má to jeho teoretické přesvědčení na jeho životní praxi. Takže Češi druzí? To teda zírám. A kdože je to první? Italové??!! Jasně, člověk by se měl vyvarovat myšlení ve stereotypech, ale stejně... Italové!!?? Je o nich tedy známo, že mají silný vztah k mammě, ale trochu bych se divil, kdyby právě příslušníci tohoto národa byli preferovanými partnery silných žen, jež od životních druhů očekávají třeba rovnoměrné rozdělení povinností v domácnosti. No nic.
Prázdninová příloha MFD Letní noviny i dneska docela „nakládá“. Včera skvělý návod na domácí bublifuk, dnes začíná cyklus návodů na „jednoduchá a přitom velice efektní“ kouzla. V čem spočívá to dnešní? „Kouzelník má na talíři několik koblih, které nabídne divákům a poslední si nechá pro sebe. Když všichni rozlomí svoje koblihy, tak pouze v kouzelníkově koblize se objeví mince.“ Důležité upozornění: pro předvedení kouzla je potřeba několik koblih a mince. A teď jak na to? „Minci si předem tajně připravíme do pravé ruky, kde ji skrýváme prsty. Koblihu, která jako poslední na nás zbyla na talíři, vezmeme levou rukou, kterou předtím mimoděk ukážeme prázdnou a koblihu vložíme do pravé ruky na minci. Mince samozřejmě nesmí být při tomto pohybu vidět. Poté koblihu vespod natrhneme a pravou rukou do trhliny nenápadně vsuneme minci. Nakonec koblihu rozlomíme nahoře a ukážeme, že uvnitř je mince.“ Jdu to hned zkusit! Koblihy sem! A těšíme se na trik se škvarkovými plackami a figurkou indiána!
