Pospíšil útočí na naše bránice
Další kolo povolebních kombinací a analýz. Otázka dne: Kdo je tu beznadějnější případ? Čeští politici, nebo český lid? Jiří Pospíšil promluvil řečí vázanou.
Deníky dál řeší totožnost příštího českého eurokomisaře, podle Lidových novin nejsou šance kandidáta ANO Pavla Teličky zrovna velké. „Teličkova pozice nicméně nebyla pevná ani předtím, než voliči rozhodli. Ambiciózní lobbista a absolvent sovětské diplomatické školy se od počátku protivil koaličním partnerům z ČSSD i KDU-ČSL. A po víkendových volbách se jeho šance na zvolení ještě více smrskly. Jejich celkovým vítězem je Evropská lidová strana (EPP), která bude mít v parlamentu dvě stě čtrnáct křesel, a tím pádem největší sílu ovlivnit to, kdo v Komisi zasedne, byť se bude muset s někým spojit.“
Deníky také konstatují, že výsledek evropských voleb nezpůsobil nějaké větší turbulence v sociální demokracii – kupodivu, přátelé z ČSSD jsou schopni nechat se rozhodit prakticky čímkoliv. LN to glosují titulkem „Sobotkova plichta zklidnila ČSSD“. Podle Práva „důvody volebního sestupu označuje část politiků ČSSD ve shodě se Sobotkou konstatováním, že voliči soc. dem. neměli ve volbách, které rozhodovaly o domácím dění, potřebu se vyhraňovat vůči jiným stranám a proto nepřišli. (...) Někteří soc. dem. politici připouštějí, že za volebním výsledkem mohl být i ostře antiruský postoj šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka v souvislosti s krizí na Ukrajině.“ Z toho oficiálního vysvětlení by předáci sociální demokracie vlastně měli být docela znepokojení. Platí-li, že voliči ČSSD nepřijdou, nebude-li se vůči komu vyhraňovat, tak má strana těch skutečně přesvědčených stoupenců dost málo. A vůči komu se mají ti protestní voliči vyhraňovat v příštích sněmovních volbách po čtyřech letech Sobotkovy vlády. A ten dopad postojů prý antiruského ministra zahraničí? Taky bych si nebyl tak jistý. Voleb se přece účastnila ještě jedna levicová strana, proruská v nejvyšší možné míře – KSČM. A zprávy o nějakém přesunu s Ruskem sympatizujících voličů ke komunistům jsem nezaznamenal. Deníky také rozdílně interpretují roli jedničky kandidátky ČSSD Jana Kellera. Právo píše, že „podle soc. dem. jejich lídr Jan Keller dělal, co mohl (získal 57812 preferenčních hlasů), a je zřejmé, že kdyby nestál v čele kandidátky, strana by nejspíš dopadla hůř.“ LN citují politologa Pavla Šaradína, který „upozorňuje, že ostravský sociolog měl zajistit straně nové voliče a přitáhnout k hlasovacím urnám zejména mladé lidi. ‚Ty Jan Keller zjevně nedokázal mobilizovat.‘“
Hrdinou dnešních vydání je Jiří Pospíšil, který po přestupu od ODS k TOP 09 získal nejvyšší počet preferenčních hlasů. Rozhovor s ním publikuje Mladá fronta Dnes, svoje uspokojení nijak nezakrývá, nemá taky ani proč. „Odešel jsem z ODS v době, kdy na mě půlka strany plivala, bál jsem se, že to budou pravicoví voliči vnímat negativně. Nyní se však ukázalo, že mnoho z nich šlo za mnou a místo ODS podpořili TOP 09. To je pro mně skoro až dojemné.“ V interview pro Právo se Pospíšil, jehož vtipnost není zrovna proslulá, svěřil s tím, že použil humor. Jeho náhradníkem ve sněmovně bude po odchodu do EP pravověrný člen ODS Vladislav Vilímec. „Z legrace jsme v pátek funkcionářům regionální ODS i primátorovi Baxovi poslal rýmovačku: ‚Chcete-li do parlamentu Vladislava Vilímce, dejte dnes či zítra hlas knížecí dýmce‘.“ Bránice stržená.
Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách komentuje úspěch Svobodných. „Petr Mach určitě nic jako škodolibost necítí, ale mohl by. Jeho velký učitel Václav Klaus odepsal Svobodné už po prvních eurovolbách před pěti lety. Teď je z Macha europoslanec a Klaus se snaží tvrdit, že jeho loňský výskyt na billboardech s Janou Bobošíkovou bylo v zásadě nedorozumění. Autora této poznámky by nikdy nenapadlo Svobodné volit. Nicméně nyní cítí nijak obtížnou povinnost jim k víkendovému úspěchu pogratulovat. Svobodní možná někdy působí jako poněkud od reality odtržení teoretici života na úplně jiné planetě, ale jejich pětiletý zápas o existenci vlastně nelze než sledovat s jistou sympatií. Bez velkých peněz, se značně omezeným přístupem do ‚velkých‘ médií jen po celou dobu říkají to samé a navíc si to dokonce myslí.“
Volby řeší i dnešní Blesk, neúspěch některých populárních osobností popisuje titulkem „Známé tváře protáhly ksichty“. A tím pro dnešek končím, mojí ruku totiž už z toho datlování bolí pracka.
