Uf, tak AB s námi zůstane. Změna k lepšímu možná
Temná noc ducha Andreje Babiše, odposlouchávání novinářů a další prázdninová povyražení.
Za materiál dne si troufnu označit rozhovor s Andrejem Babišem v Lidových novinách, ministr financí v něm rozvádí slova o tom, jak by s politikou sekl, kdyby za něj existovala adekvátní náhrada, jimiž koncem minulého týdne pobavil část veřejnosti. Interview je vedené velmi konciliantně, nekonfrontačně – bod po bodu projíždí katalog bolístek, nešvarů, aktuálních problémů nebo jak to říct.- „Ve sněmovně jste byl v pátek znechucen jednáním poslanců. Opravdu uvažujete o tom, že v politice skončíte a vše předáte nějakému náhradníkovi, jak jste o tom mluvil?“ Chvilka napětí. „Ne neuvažuji. Dokud cítím podporu lidí, kteří mě volili, tak se budu politicky angažovat. Přiznávám, že sněmovna mě nikdy nemotivovala, nejsem žádný řečník. Jsem spíš člověk, který uskutečňuje konkrétní věci., jež jsou hmatatelné. Resort financí, který se snažím řídit jako firmu ve prospěch státu, konkrétní výsledky má. Sněmovna je bohužel přehlídka tradiční české politiky. Uvažoval jsem tedy, že nebudu poslancem, ale kolegové mi řekli, že to není dobrý nápad, tak to akceptuji.“ Úlevné vydechnutí. Celkem na ten rozhovor zírám. Ale možná je za tím jen bledá závist člověka, který se většinou zabývá abstraktními věcmi, jež jsou nehmatatelné.
Hospodářské noviny přetiskují text šéfredaktora Gazety Wyborczej Adam Michnika a šéfa dánského deníku Dagens Nyheter Petra Polodarskiho Protiputinovská solidarita. Článek simultánně vyšel v denících několika evropských zemí, jejichž šéfredaktoři se tak připojili k „výzvě politickým lídrům Evropské unie, aby zastavili agresivní politiku ruského prezidenta Vladimira Putina“. „Putin ignoruje slabé a bezpáteřní oponenty. A tak zjevně vnímá evropské státy, které pouze mluví, zatímco Kreml překračuje další a další červené linie. Putin dál dodává východní Ukrajině zbraně a žoldáky. Dál shromažďuje své jednotky podél ukrajinských hranic. Ale Ukrajina má právo si vybrat evropskou demokratickou cestu a Ukrajinci mají právo žít v čestném státě. Na východní Ukrajině se dnes možná rozhoduje o osudu Evropské unie. Evropská unie by měla použít všechny prostředky nátlaku, ekonomické a politické sankce a ukončit přísun veškerých zbraní do Ruska. Skutečnou odpovědí na ukrajinskou krizi je solidarita namířená proti Putinovi.“ Jeden už v duchu slyší chór českých instantních chytráků, kteří právě zjistili, že „svět přece není černobílý“. Při pondělku docela zátěž.
Mladá fronta Dnes z titulky oznamuje: „Soud prolomil svobodu tisku“ „Server Novinky.cz zveřejnil, že Okresní soud v Ostravě před třemi lety povolil policii odposlouchávat dva novináře. Tehdejšího redaktora MF DNES Janka Kroupu a Jakuba Svobodu z Práva. A to na žádost protimafiánského útvaru, který se snažil mezi policisty najít člověka, jenž měl vynést identitu utajeného svědka v kauze nákupu předražených transportérů Pandur. Oba novináři jej coby zdroj chránili a citovali jen anonymně. Soud tedy vědomě prolomil zákonem dané právo tisku chránit svoje zdroje. V minulosti se jej významně zastal například prezident Václav Havel, když v roce 2000 amnestoval novináře MF DNES stíhané právě kvůli tomu, že odmítli udat vyšetřovatelům jména.“ Listem oslovení právníci se s tou interpretací ztotožňují. Ne, že by na tom záleželo, ale já taky. Bylo by hezké, kdyby tahle zkušenost třeba v mediálním prostředí vedla k „odkouzlení“ odposlechů. Ale to si zas jenom něco maluju.
Jedna z názorových stránek Lidových novin je věnovaná seriálu o osobnostech spjatých s listopadem 89. Dnes to je Václav Benda, Josef Mlejnek jr. v textu mimo jiné o Bendově „image“ zmiňuje jednu pozoruhodnou volně související věc. „Současný polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski otiskl v roce 1996 článek nazvaný Jak jsme ztratili Polsko. Vysvětluje v něm, proč tehdy – v někdejší baště protikomunistického odporu – převzali moc komunisté, a to na základě demokratických voleb. Podle Sikorského znamenalo lepší průpravu pro demokratickou politiku působení v komunistickém aparátu, nikoliv v disentu. Disent totiž vyžadoval lidi idealistické a zároveň neústupné, kdežto komunistický aparát přitahoval lidi ambiciózní, pragmatické a morálně flexibilní.“ Na tom asi něco bude. Bráno z toho hlediska se teď v Česku asi schyluje k výměně značně pružných za ještě pružnější. V jednom je ale ta citace docela optimistická. Z chlapíka, který v roce 1996 píše o ztraceném Polsku, jež se vydalo do rukou někdejších aparátčíků, je o necelých dvacet let později významná osobnost evropské politiky. Něco se občas změní k lepšímu. Spoléhat se na to tedy nedá, ale nemá cenu to ani vylučovat.
V jistých kruzích kultovní příloha MF Dnes ONA Dnes mě v horoskopu nešetří. „Chce to více trpělivosti a odhodlání, zdravá sebekritika by také neškodila.“ Zdravá sebekritika? Moi? A co takhle jít se bodnout, to by se vám nechtělo?
