Sobotka vysílá signály

Bohuslav Sobotka si jistě mnohé získal či aspoň neurazil svými posledními veřejnými vystoupeními. Jak v projevu před parlamentem, tak v projevu před studenty dokázal promluvit o výročí listopadu 1989, aniž by se nad ním ušklíbal či dělal chytrého.

Jeho líčení dalšího vývoje je nepokrytě stranické – mezi „slepé uličky“ se mu podařilo zařadit všechny reformy a všechny lapsy či kontroverze Klausových vlád, zatímco to předtím a potom bylo dobré. Ale nejde dost dobře tvrdit, že malá privatizace se na rozdíl od všeho ostatního povedla, a zároveň si stěžovat na tehdejší neochotu neodlišovat špinavé peníze - jež ovšem vstupovaly do ekonomiky právě tou malou privatizací. Ale takovéto uhlazování záhybů historie člověk od předsedy politické strany tak nějak čeká. Má-li si člověk vybrat, zda o tomto výročí naslouchat socialistickému premiérovi, který přiznal, že 17. listopadu 1989 byl s přáteli „na hotelu“ a to, co se dělo, my bylo jedno, anebo tomuto socialistickému premiérovi, je volba jasná.

Sobotka ovšem promluvil i k politické současnosti a jejích stínech. Když mluvil o politických podnikatelích, zopakoval vlastně Topolánkovu diagnózu „kmotrů“, jen vztaženou na všechny politické strany, implicitně i svou vlastní. A čím víc se blížil k současnosti, čím víc mluvil o oligarších a jejich „privátních politických stranách“ a o přechodu médií z rukou zahraničních vydavatelů do rukou domácích oligarchů, tím zřetelněji mluvil o nebezpečí zosobňovaném svým koaličním partnerem. Označit jeho navazující tvrzení, že „základní principy a cíle naší vlády se snaží reagovat na ty negativní trendy, o kterých jsme před malou chvílí hovořil,“ za diplomatické je ovšem understatement.

Čtěte také: Sobotka varuje před oligarchy a bojí se o svobodu médií

Sobotkův projev k 17. listopadu 1989

Bohuslav Sobotka je nejen s těmi negativními trendy ve vládě, on jim nebyl tak daleko ani za vlád sociální demokracie. Předseda poslaneckého klubu, natož pak ministr financí, není bez vlivu ani bez informací. Pronikání kmotra Mrázka do politiky, které Sobotka zmínil, dnes opět vyšetřované privatizace severomoravských i severočeských dolů, které Sobotka nezmínil, to vše se dělo za vlád sociální demokracie. Jestliže, jak to Sobotka omlouval v roce 2011, „v té době nikdo nevznášel téma struktury vlastnictví. Ve společenské diskusi to nebyla priorita, jako to je dnes,“ pak to byla chyba i jeho garnitury.

Není mým záměrem vypočítávat všechny instance, kdy se Sobotka přímo či nepřímo na těch trendech, které vyústily ve „vyprazdňování demokracie“, podílel. Je z rodu těch našich profesionálních politiků, kteří v životě nic jiného než politiku nedělali, a jako takový ji nemůže než symbolizovat. Sobotka má ovšem vlastnost vytvářet dojem, že na těch špatných věcech se on osobně nepodílel a nesouhlasil s nimi. Dokonce ani sám jako ministr financí nehlasoval pro katastrofálně nemravně rozhazovačný rozpočet na rok 2006, největší ostudu naší předkrizové ekonomické politiky. Ovšem při plném vědomí, že rozpočet projde. Sobotka se nikdy osobně neušpinil, ale vždy se ochotně vezl.

Dnes se ocitl v čele vlády v době, která, jak vnímáme my i on, je nesrovnatelně vážnější. Najednou jde o víc než jen o to, zda bude země spíš zaostávat anebo spíš zvyšovat svou konkurenceschopnost. Jde s prominutím o samu podstatu demokracie a našeho geopolitického zakotvení. Na bedra kariérního funkcionáře dopadla větší tíha, než si asi před rokem dvěma představoval jak on, tak jeho voliči.

A Sobotka má u lidí, kteří to tak vnímají, vzbuzovat empatii. Jsou mu mnohé nedůslednosti a protimluvy ochotni odpouštět, protože chápou jeho složitou situaci ve straně i ve vládě. Dokonce jako by ty jeho protimluvy byly důkazy, signály jimiž nám sděluje: já přesně vím, co si myslíte. Bývá také podceňovaný – na to, kolik lidí sebevědomě prorokovalo, jak si ho Zeman či Babiš namažou na chleba, zůstává nápadně dlouho naživu.

Nicméně si nejsem jist, zda mí empatizující spoluobčané nebudou zklamáni. Podobně by se totiž dal charakterizovat Petr Nečas. Taky on stoupal ve straně, aniž by se jakkoli ušpinil, taky on uměl vyvolat pochopení pro to, v jak omezeném manévrovacím prostoru operuje. A nedopadlo to dobře.