Hra o trůny 4/4: Jaime obětí nedorozumění, nepraktická lebka
TELEVIZNÍ SERIÁL
RECENZE
Čtvrtý díl byl takový ten nevděčný díl, během nějž se ukazovaly věci, jež se ukázat musejí, aby se jednou mohly ukázat věci jiné, zajímavější. Dělala se ta černá scenáristická a divácká práce. Říkám to pořád: někdo to udělat musí. Takže. Následovat budou detaily děje, kdo je nechce znát, nečtěte, kdo nechce být dezorientovaný tím, že některé z těch odhalených detailů popletu, nečtěte taky.
Začnu u toho Malíčka Baeliše. Zachránil ctnou Sansu, jíž hrozilo, že bude, jak se říká, čelit obvinění ze spoluúčasti na vraždě krále Joffreyho, toho bastarda. Teď ji zkušený intrikán Baeliš přepravuje kamsi na lodi, z očí mu kouká, že by rád zprznil Sansinu nevinnost. Jak už to tak aspirující przniči dělávají, před objektem touhy se vytahuje. Dá Sanse najevo, že tu královraždu spískal sám a že v jeho plánu Sansa nevědomky sehrála důležitou roli. Vraždu naplánoval, aby posloužil svým novým a mocným spojencům. Výmluvný střih naznačí, že to je rod Tyrellů.
Bylo to totiž tak, pochopil jsem: Sansu v parku odchytil muž jménem Dontos – kdysi aristokrat, později opilý šašek. Na znamení díků jí dal náhrdelník s několika kameny – prý vzácná rodinná památka. Plán tak nějak automaticky počítal s tím, že si Sansa ten náhrdelník vezme na Joffreyho svatbu. Během svatební hostiny za Sansou přišla babička nevěsty Olenna, vychytralá a rázná seniorka, která šéfuje ukrutně majetnou rodinu Tyrellových. V zásadě nemá nic proti tomu, aby se vnučka provdala za krále, vadí jí ale, že předmětný monarcha je i na dobové poměry trochu moc velký sadista, grázlík a čuně. Takže se rozhodla ho sprovodit ze světa – vychytralé a rázné seniorky už prostě jsou takové. Rozmlouvajíc se Sansou jeden z kamenů z Dontosova náhrdelníku nenápadně odmontovala, v tom šutráku byl totiž jed. A ten v nestřeženém okamžiku nasypala bastardovi do vína.
Elegantní řetězec: opilý šašek – náhrdelník – svatba – křeč...
Jako, dobře vymyšleno, Baeliši. Intrikán – amatér by na věc šel nějakým trapně primitivním způsobem. Třeba poslal Olenně jed plus instrukci: tak mu tam nasypte, až přijde vhodná chvíle. Jenomže na tohle by přišla každá rázná a aspoň trochu vychytralá seniorka sama. Baeliš na věc jde onačejším způsobem. Ten elegantní řetězec! Opilý šašek – ctná Sansa – náhrdelník – kámen – svatba – nenápadná demontáž – králův kalich – králův lok – královská křeč – královský výtok – královský exitus. Na to už jeden (jedna) Baeliše prostě potřebuje.
Režisér to ale vidí jinak – ze začátku to prý snad jako znásilnění vypadat mohlo, situace se ale prý vyvinula v akt v podstatě konsensuální. No nevím.
A teď k Jaimemu. Stal se obětí dvojího nedorozumění. Jednak jsem ho tři roky měl za Jamieho, za což se mu omlouvám. Do větší šlamastyky ho uvrtali autoři minulého dílu. Byla tam totiž ta scéna, v níž Jaime v rámci snahy tak nějak oživit svůj blízký vztah k sestře, královně matce Cersei, tuto znásilní, navíc v chrámu, kde je zrovna vystaveno tělo jejich mrtvého syna Joffreyho, ano, toho sadistického bastarda. Nebo přesněji – jako znásilnění byla ta scéna interpretována. Prakticky každým. Režisér Alex Graves to ale vidí jinak – ze začátku to prý snad jako znásilnění vypadat mohlo, situace se ale prý vyvinula v akt v podstatě konsensuální. No nevím. Fakt ale je, že člověku pod tlakem okolností (Sestru! V Chrámu! U těla mrtvého syna! Jeho syna!) mohou nějaké drobné nuance vývoje násilného sexuálního aktu prostě uniknout.
Jinak ve čtvrtém díle byl Jaime prostě drahoušek. Příjemně pokecal s vězněným bratrem Tyrionem, dokonce přitom mužně a zdrženlivě projevil cit. Svůj meč z valyrijské oceli věnoval Brienne, skutečně, opravdu, hodně a moc urostlé dámě, v jejíž společnosti zažil mnoho dobrodružství a strázní a ona ho miluje, ale nikdy mu to neřekne, leč on to tak trochu tuší a radši se tváří, že o tom neví, protože nechce zraňovat její city. Brienne jede zachránit Sansu, po níž vyhlásila pátrání paranoidní Cersei. Jaime ale kdysi přísahal Sansině matce, že se o její dceru postará. A přísahy on bere vážně, což u chlapíka, který jindy neváhá házet děti z okna zabíjet krále a tak dále a tak podobně, docela překvapí. Příjemně. Jaimemu jsme už všechno odpustili, s tou kovovou rukou mu to totiž sluší a působí někdy smutný a ztracený, což se počítá. Ta akce v chrámu byl jenom takový úlet, takové věci se prostě občas přiházejí.
Dvě stě ukřižovaných otrokářů
Došlo i na nějaké nudařské pasáže – královna Danaerys dobyla další město. Šéf její superarmády supervycvičených bývalých otroků má slabost pro její překladatelku. Fakt odvaz. Danaerys taky nechala ukřižovat asi dvě stě otrokářů, aby pomstila asi dvě stě ukřižovaných dětí otroků, její moudrý rádce Joras se na to moc nadšeně netvářil, takže z toho asi vzejdou problémy.
Jon Sníh vyráží s pár dobrovolníky na Krasterův hrad za zdí, aby ho vyrval z pařátů vzbouřenců. Netuší, že mezi dobrovolníky je pohůnek toho lotra Boltona, z čehož budou problémy. Bran Stark, což je ten kluk, jehož Jaime kdysi vyhodil z okna a proto nemůže chodit, jenomže se z něj stal mág a mystik a vůbec, pročež mu to fyzické postižení zas tolik nevadí, tak ten a jeho partička jdou taky za zeď, aby tam Bran mohl pokomunikovat s nějakým havranem, což by mohlo být zajímavé, přinejmenším by to z něj mohlo udělat ještě většího mága a mystika. Jenomže ho chytnou a spolu s přáteli zavlečou na Krasterův hrad. Trýzní tam Hodora, který přitom smutně řval: „Hodor!“ Doufám, že za to ti lumpi zaplatí, že zemřou v bolestech ještě strašnějších, než je v Hře o trůny zvykem.
Spolu se svými muži v temných kobkách znásilňoval místní obyvatelky, vůbec ho to ale netěšilo. Pil víno z lebky, dost toho vybryndal.
Jinak na Krasterově hradě teď šéfuje úchyl Ramsay. Spolu se svými muži v temných kobkách znásilňoval místní obyvatelky, vůbec ho to ale netěšilo. Pil víno z lebky, dost toho vybryndal. Používat lebku jako pohár je totiž sice efektní, ale jinak dost nepraktické. Úchyl Ramsay ale má asi vína dost, takže mu to nevadí. Vedl taky chmurné řeči a vůbec nepůsobil dojmem, že se úchylně baví. Jedna z místních obyvatelek mu přinesla mimino, bývalý pán hradu, prý čas od času obětoval malé děti, aby uklidnil božstva venku (myšleno zombies). Ramsay si řekne: tuhle hezkou tradici bychom měli dodržet. Nařídí jednomu hromotlukovi, ať mimino vezme a pohodí ho někde v lese, ona se už božstva nějak postarají. A taky se postarají. Přijede.... zombie! Promrzlá mrtvola na zombie koni! Mimino odveze, dá na nějaký oltářík odkud ho odnese.... jiný zombie! Je to... zombie šaman! A sáhne na to mimino svým kouzelným zombie prstem s malovaným nehtem, čímž ho…. přezombí! Udělá z něj malé zombiebaby! Někdo si myslel, že usmíří božstva a místo toho jenom nastartoval koloběh mimin a zombies. A tak je to se vším.
