Mezi masochismem a servilitou. Až budou Číňané stavět Temelín...

Těsně po Velikonočních svátcích dorazí do Prahy poprvé v historii České republiky čínský prezident. Pro Si Ťin-pchinga to bude jediná evropská zastávka na jeho cestě do Spojených států. Aranžmá je velkolepé včetně návštěvy prezidentské rezidence v Lánech.

Dá se čekat, že čínská návštěva vyvolá podobně ostrou a emocionální veřejnou debatu jako dvě předchozí mise prezidenta Miloše Zemana Pekingu. Jak už to v případě Číňanů bývá, prezidentská cesta zároveň symbolicky stvrdí novou, teď už podle všech náznaků poprvé skutečně velkou vlnu investic.

Náš vztah k Číně je zvláštní. Projevuje se stylem z extrému do extrému. Především mu chybí smysl pro míru a souvislosti. Čína je samozřejmě komunistická země, která jistě nesplňuje nároky západních politických, civilizačních a společenských standardů. Zároveň disponuje obrovskou ekonomickou silou, trhem a mezinárodně politickým vlivem a proto s ní chce mít Západ dobré vztahy. V tomto koridoru se snaží rozumné země dělat čínskou politiku.

U nás se bohužel zatím provozuje v extrémech mezi masochismem a servilitou. Oba extrémy se navzájem posilují. Na straně servility zaujímá přední místo prezident Miloš Zeman, který dvoření se čínským špičkám považuje za silný rys své prezidentské identity. On sám by řekl, že provozuje ekonomickou diplomacii. Číňané si zakládají na pompě velkých zahraničních přijetí. A západní státníci, toužící po dobrých vztazích, jim je ochotně pořádají. V tom nejsme žádnou výjimkou.

Britská královna koncem října vozila po Londýně čínského prezidenta v otevřeném pozlaceném kočáře. V ulicích ho vítaly davy lidí s čínskými a britskými vlajkami v rukou, z nichž mnozí podle reportérů stanice BBC vyjadřovali sympatie prezidentovi Siovi. Vévodkyně z Cambridge si na státní recepci v Buckinghamském paláci poprvé od své svatby vzala diamantovou tiáru. Na druhé straně je těžko představitelné, že by si premiér David Cameron udělal poradce z prezidenta čínské firmy, která chystá velké investice v Británii. Tak jako si Miloš Zeman nechává radit od předsedy představenstva CEFC Jie Ťien-minga, jehož firma postupně ohlašuje miliardové investice v Česku. Britové rádi dopřejí čínskému hostovi pompu nesrovnatelně větší než je návštěva Lán, ale sebevědomě se chovají stylem já pán, ty pán.

Nemalá část českých politiků to se servilitou vůči Číně přehání, což se nedávno projevilo při schvalování sesterské smlouvy mezi Prahou a Pekingem.

Z druhé strany to přehání kritici, kteří se z Česka po ohlášené vlně investic snaží dělat pomalu čínský ekonomický protektorát a masochisticky tvrdí, že se Pekingem necháme ovládat více než ostatní země. Až do minulého týdne přitom všechny ohlášené čínské investice byly spíš statusové symboly než strategické projekty. Fotbalová Slávie, letecká firma Travel Service, vydavatelství Empresa. Už před rokem a půl ohlášený vstup CEFC do finanční skupiny J&T se protahoval. Teď se ale postupně objevily zprávy, že Číňané chtějí v J&T Group získat více než poloviční podíl. CEFC navíc dala nejvyšší nabídku na koupi české části GE Money Bank. Do druhého kola chtějí jít právě spolu s J&T. To už jsou investice v řádu desítek miliard korun v citlivém finančním byznysu. Jenže proti masivním investicím za 30 miliard liber (částka přesahující český státní rozpočet), které se chystají utratit v Londýně je to stále mnohem slabší vliv. Z těch zmíněných 30 miliard má jít šest na financování atomové elektrárny Hinkley Point C. Co už může být strategičtějšího než energetika a jaderný byznys? Jak by se asi rozjela debata, kdyby tady Číňané měli stavět další bloky Temelína? Pro sousední Německo je Čína největším dovozcem, a pátou nejdůležitější destinací pro tamní exportéry. Angela Merkelová se podle toho v Pekingu samozřejmě chová.

Bezpečnostní informační služba pravidelně upozorňuje, že v zemi zesiluje aktivita čínských špionů. Ani v tom ale nejsme výjimkou. Operují v celé Evropě, ve Spojených státech a všude jinde.

Problém není s Čínou obchodovat. Problém by byl nechat se jí dobrovolně ovládat.