Povolební distribuce viny
Byly volby, byl hokej – dva příběhy, které člověka zrovna neuvedou do stavu extatického veselí.
Titulní strany shrnují údaje, které těch pár lidí, jež volby do evropského parlamentu zajímaly, zjistilo včera večer – těsné vítězství ANO, úspěch protiunijních stran v evropském měřítku. Lidové noviny český výsledek interpretují jako „evropskou remízu“. Právo promluvilo s Andrejem Babišem, o průběhu předvolební kampaně mluví s naštvaností, jež moc neodpovídá – byť hodně těsnému – vítězství. „Můžu hodnotit naši kampaň, která byla špatná, hnutí to odsabotovalo, naši členové a funkcionáři už se vidí v komunálu jako starostové. Hodnotím to negativně. Já jsem si to odpracoval, i když mám dost povinností, ale z mého pohledu to nebyla dobrá kampaň. (...) Když jsme dělali výjezdy pro pana Teličku a jeho tým, nedostatečně ji zabezpečili, nepropagovali. (...) Stavěly se k tomu (místní organizace – pozn. aut.) ne moc vstřícně a měl jsem z toho pocit, že se k tomu někteří chovali, jako že se jich to netýká.“ Impulzivní muž. Projevilo se to i o víkendu, kdy už AB málem dělal eurokomisaře z Luďka Niedermayera, protože podle nepřesného průzkumu MfD, jejž redakce analyzovala jako kdyby to byly skutečné výsledky voleb, volby vyhrála TOP 09.
Dalším tématem je extrémně nízká účast. Vyprovokovala komentátory k soudům většinou dost instantním, těžko říct, jestli se dalo stihnout něco víc. A taky – často opakované tvrzení, že lidem připadá Brusel daleko, je nějakým způsobem opodstatněné. Lukáš Jelínek se v Právu ptá: „Co když problém demokratického deficitu není ani tak v reprezentativnosti EU, jako spíš v úpadku zájmu o demokratické mechanismy?“ (...) Nestačí proto volat po demokratizaci Evropy. Je nezbytné obhájit parlamentní demokracii jako takovou a přesvědčit veřejnost, že by sama měla aktivně vstupovat do děje a nespoléhat se pouze na to, co jí nadělí favorizovaná oligarchové.“ Podobně ve stejném deníku uvažuje i sociálně demokratický jednička pro proběhnuvší volby – sociolog Jan Keller: „Mnoho lidí domýšlí Klausovu filozofii do důsledků. Nejen volby do Bruselu, vůbec žádné volby nejsou důležité.“
Petr Honzejk v Hospodářských novinách: „České partaje se ani moc nesnaží zakrývat, že jim nejde o europarlament jako takový, že eurovolby jsou pro ně jen prostředkem domácí politiky s příjemným finančním bonusem. Výsledkem je debata plná pokrytectví a slibů nesplnitelného, která místo aby přispívala k orientaci voličů a motivovala je k účasti má přesně opačný efekt: europarlament a tím i další euroinstituce celé české společnosti dál odcizuje. Tenhle typ ignorantsko-prospěchářského postoje vůči unii samozřejmě nevznikl před těmito volbami. Vyrostl zvolna z prostředí, které vytvářel primárně Václav Klaus a jeho okolí.“ To všechno může být pravda – alespoň zčásti. Navíc Brusel je možné obsadit do vděčné role mocného protivníka, jemuž je možné hrdinně vzdorovat, aniž by tím člověk moc riskoval, a to se vždycky hodí. A taky je to vhodný kandidát na původce kontinuálního nenaplňování rozšířené utopické představy, že společenské zřízení má člověku dodat prožitek smyslu. Zároveň ale: v evropském parlamentě je 751 poslanců, v českých eurovolbách se vybírá jednadvacet z nich. Rozhoduje se o tom, zda jejich vítěz bude mít v EP tři, čtyři nebo v případě skutečně výrazné výhry třeba i devět zástupců. Kapky v moři, možná různé velikosti, ale pořád kapky. To že se volby do EP stávají především „prostředkem domácí politiky“ je docela pochopitelné. Navíc – ta politická témata, která momentálně v české společnosti skutečně rezonují, složení evropského moc neovlivní, pokud vůbec. Tím nechci říct, že nízká volební účast nevadí, pořád mám zato, že k volbám je lepší chodit. Existují pro ni ale i prozaičtější důvody než ty, které vedou k jeremiádám a distribuci viny.
To by se asi změnilo, kdyby jednotlivé bloky přicházely s celoevropskými kandidátkami, to je ale asi nerealizovatelná představa. Ilustruje to i komentář Pavla Kohouta v dnešních Lidových novinách. Kandidátem evropských sociálních demokratů do funkce předsedy evropské komise byl Martin Schulz z německé SPD. „Možná, že jsou země kromě Německa, kde Schulz může být populární, ale rozhodně ne v Británii. Tamní Strana práce raději zdvořile požádala Schulze, ať před volbami do Británie nejezdí. Němec hovořící s komickým přízvukem by totiž největší britské levicové straně zaručeně prohrál volby. A podobně je tomu i v případě ČSSD. Také na webových stránkách českých sociálních demokratů se objevila (velmi nenápadně) podpora Martinu Schulzovi jakožto společnému kandidátovi evropských socialistů. Nikoho ovšem nenapadlo pozvat Schulze na předvolební mítink ČSSD. Patrně ze stejných důvodů jako v Británii. Levicový volič mimo Německo by tudíž neměl tušit, že svým hlasem podporuje Němce na pozici nejmocnějšího muže Evropské unie. A to nám slibovali, že zastaralý nacionalismus bude nahrazen moderním evropanstvím.“
Dramatičtější volby probíhaly na Ukrajině. Těším se na první interpretaci jejich výsledku jako projevu fašizace ukrajinské společnosti, která ovšem z nějakých důvodů známých jen zdejší prokremelské lobby fašisty naoko a velice rozhodně odmítla.
Vůni reality člověk jako vždycky nasaje ze stránek Blesku, který pro samé zprávy o hokeji a životě po životě Ivety Bartošové poslední dobou zanedbával informování o životě propuštěného vraha Iva Jonáka. Dnes to napravuje mistrně lapidárním titulkem: „Jonák už smýčí“. Horoskop v příloze MFD ONA DNES mi doporučuje: Ve čtvrtek a v pátek udělejte vše možné pro udržení své vnitřní rovnováhy. Jsem odhodlaný jít do toho s energií přímo jonákovskou. Vysmýčím! Udržím! Smýčením za udržení!
