Přišel prolhaný hochštapler. U republikánů to začíná být vážné

Měli by američtí konzervativci začít studovat poměry v České republice? To, co se tam teď odehrává, má sice jinou zápletku, ale směřuje to k podobnému epochálnímu debaklu pro jejich hnutí.

Když Donald Trump na jaře oznámil kandidaturu na prezidenta, všichni mávali rukou – to už jsme slyšeli několikrát. Když v létě začal růst v průzkumech, měli všichni po ruce vysvětlení: „name recognition“, tedy že všichni už znají jeho jméno. Ale až se začnou voliči opravdu o volby zajímat a poslouchat, co kandidáti říkají, tak zjistí, že letos republikáni mají nejkvalitnější, nejpestřejší startovní pole za dlouhá léta. Když na podzim jeho prvenství v průzkumech nepolevovalo, utěšovali se: nemá pořádný kampaňový tým, jeho čísla z průzkumů se nepromítnou do počtu lidí, kteří opravdu dorazí do volebních místností. A když skončil druhý v prvních primárkách ve státě Iowa, uklidňovali se: vidíte – co jsme říkali? Když Trump vyhrál primárky v New Hampshire, vypočítávali, kteří všichni budoucí prezidentští kandidáti v historii v primárkách v tomto státě prohráli. A teprve pak, když Trump od té doby žádné primárky neprohrál, začali si připouštět, co se děje. Že vulgární, prolhaný newyorský hochštapler bez jakýchkoli politických či osobních principů směřuje k získání nominace strany Abrahama Lincolna na prezidenta Spojených států amerických.

Jedním ze všudypřítomných pojmů konzervativního šibeničního humoru posledních týdnů se stal tzv. model Kübler-Rossové a jeho „pět fází smutku“. Tato psycholožka v roce 1960 popsala pět fází, jimiž prochází člověk vyrovnávající se se smrtelnou diagnózou: popírání, hněv, smlouvání, deprese, smíření. V které fázi teď konzervativci jsou?

Jasné je, že fáze popírání přišla Trumpovy soupeře a republikánský establishment velmi draho. Představovali si totiž, že kandidáti budou postupně odpadat, až se startovní pole zúží na dva: jednoho populistického radikála a jeho establishmentového soupeře. A tak kandidáti většinou na Trumpa neútočili – nejsilnější z radikálnějších konzervativců, texaský senátor Ted Cruz, proto, že si představoval, že až Trump nevyhnutelně (jak?) odpadne, on zdědí jeho příznivce. A establishmentoví kandidáti považovali za důležitější útočit na sebe navzájem, neboť jeden každý z nich doufal, že to bude právě on, kdo zůstane poslední a pak se vypořádá s Trumpem. Nejexemplárnější v tom byl Jeb Bush, jehož tým utratil desítky miliónů dolarů na televizní reklamy útočící na floridského senátora Marca Rubia. Poslední z klanu Bushů s tím štěstí neudělal, 20. února konečně odstoupil. A mezitím byl Trump non stop ve všech televizích, prakticky bez oponentury si tam vykládal, co chtěl, a jeho preference stoupaly.

Teprve poté, v debatě na CNN 26. února a paralelně v televizních inzerátech a na mítincích, začali Rubio a Cruz na Trumpa útočit. Usoudili, že je jejich nominační „jízdní pruh“ konečně dost volný? Anebo jim konečně došlo, že jim nic jiného nezbývá? Zejména Marco Rubio Trumpa roznesl na kopytech – přenesl debatu na jeho úroveň, dělal si z něj legraci a Trump naprosto nebyl schopen reagovat. Trumpovi fanoušci, kteří dřív jásali, když Trump urážel kdekoho napravo nalevo, najednou začali prskat, co to je za úroveň. Jenže, obávají se konzervativci, to, co předvedl Rubio, je příliš málo a příliš pozdě.

A bylo tu tzv. super úterý, tradiční datum primárek velké skupiny států, v nichž se přiděluje téměř polovina delegátů (jde o delegáty na nominační konvenci strany). A Trump opět triumfoval a jedinou útěchou konzervativců bylo, že to mohlo být i horší. Ted Cruz zvítězil v domovském Texasu a v Arkansasu, Rubio v Minnesotě. Zbývající státy – Georgii, Tennessee, Alabamu, Virginii, Vermont, Arkansas a Massachusetts – vyhrál Trump.

Proč to vlastně všichni ostatní nezabalí, přestože zpravidla jen sahají po „pěkném druhém místu“? Protože jde o počty delegátů. Kdo zůstal v soutěži? Vedle Trumpa, Cruze a Rubia ještě neurochirurg Ben Carson a bývalý guvernér státu Ohio John Kasich. Ani jeden z nich nemá šanci, zastávají teď roli kazimírů – Carson ubírá hlasy Cruzovi, Kasich Rubiovi. Jenže to taky znamená, že Trump nikde nevítězí nadpoloviční většinou hlasů. Kdyby vítězil, je republikánská nominační konvent v červnu v Clevelandu jen slavnostní formalitou. Jenže takto vše směřuje k tomu, že nikdo nadpoloviční většinu delegátů mít nebude a na konventu se bude volit natvrdo – jako na kongresech českých politických stran. Může se hlasovat v mnoha kolech, delegáti jsou výsledky primárek ve svých státech vázaní jen v tom prvním a pak může následovat pořádný mazec. Bojovný konvent se v americké politice nekonal už desítky let. A to je teď, zdá se, strategie, k níž se konzervativci musí upínat. Ve chvíli psaní tohoto textu to vypadá, že by Trump mohl mít na kontě 240 delegátů, Cruz 173, Rubio 145, Kasich 21 a Carson 3. Kdyby tyto poměry vydržely, Nebude mít Trump většinu.

Jenže tento konvent by taky mohl být poslední svého druhu. Mezi Trumpem a částí toho, co lze v amerických rozvolněných poměrech nazvat Republikánskou stranou, se otevírá propast, jaká nemá v dohledné historii obdoby. Pokud by „zákulisní machinace těch nahoře“ na konventu odepřely Trumpovi nominaci, magnát by odešel a s ním i jeho voličská základna – převážně chudší a méně vzdělaní běloši, částečně lidé, kteří v minulosti volili demokraty nebo vůbec nevolili, lidé, k nimž poslední dekáda nebyla vůbec milá a jsou naštvaní na všechny a na všechno. Ale pokud bude Trump kandidátem, nemá velkou šanci Bílý dům vyhrát. Nejen díky demokratům, kterým v posledních dnech svými vyhýbavými výroky o Ku klux klanu poskytl další šťavnatý materiál do volební kampaně. Ale i kvůli republikánům, z nichž nemalá část – podle průzkumů okolo 50 procent – má s newyorským miliardářem velký problém. V posledních dnech začala řada konzervativců mluvit veřejně o tom, že pro něj nikdy nebudou hlasovat, a dokonce že budou raději hlasovat pro Hillary Clintonovou. Prvním takovým špičkovým politikem byl senátor z Nebrasky Ben Sasse. Někteří republikánští politici se naopak rozhodli políbit Trumpův prsten. Na prvním místě Chris Christie, guvernér státu New Jersey, který ještě nedávno na Trumpa útočil z pozice soupeře v primárkách. Konverzace mezi republikány na sociálních sítích vypadá asi tak, jak by vypadala u nás v roce 1969, kdyby tehdy existoval Twitter. Ovšem s tím rozdílem, že zatímco u nás byly v oblibě hlavně metafory z českých dějin, Američané sahají po odkazech na mafiánské filmy. Když Christie v sobotu přijel podpořit Trumpa na mítink ve státě Tennessee, mikrofony zachytily Trumpa, jak vypakovává svého novopečeného příznivce: „Nasedni do letadla a běž domů. Támhle je. Běž domů.“ Škodolibost na sociálních sítích neznala mezi, zmínky o jidášském groši jen lítaly.

Příštích několik měsíců ve Spojených státech slibuje špičkové politické divadlo. Na jeho konci také může být zánik jedné ze dvou hlavních politických stran, které americké politice dominují posledního jeden a půl století.