‚Se mnou to byla fraška. Ale teroristé do Evropy pronikají‘

Záběry Usámy Mohsena, kterého se synem v náručí srazila maďarská kameramanka, obletěly celý svět. Syrský fotbalový trenér, kterého se Asadovi i kurdští propagandisté pokusili bez důkazů obvinit z napojení na islamistické radikály, tento víkend navštívil Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě a serveru ECHO24.cz poskytl rozhovor. Interview bylo tlumočeno z arabštiny.

Poté, co syrského fotbalového trenéra hostil klub Real Madrid, objevila se nedoložená nařčení, že Usáma Mohsen byl podporovatelem islamistické skupiny An-Nusrá. Podle radikální kurdské strany PYD měl Mohsen dokonce v roce 2004 iniciovat nepokoje před fotbalovým zápasem mezi týmem Al Fotuwa, jenž trénoval, a kurdským mužstvem Al Džihád. Během incidentů umírali lidé. Mohsen ale jakékoliv angažmá rezolutně popírá. Po zdrojích informací nedávno pátral deník New York Times a zjistil, že jsou zcela nepodložené. Naopak Mohsen tvrdí, že jako terapeut pomáhal obětem Asadova režimu, stal se tedy vládě nepohodlným a kvůli nebezpečí uprchl s rodinou do Turecka. Odtamtud se rozhodl přesunout dál do Evropy.

Vraťme se k té nepříjemné události, kdy vás srazila ona maďarská kameramanka. Musel to být šok pro vás a hlavně pro syna. Jak jste mu to, co se stalo, vysvětloval?

Můj syn Zajd byl velmi vyděšený, strašně plakal. Já se ho snažil utěšit a až po osmi hodinách jsme se o tom, co se stalo, mohli bavit. Ptal se mě, proč jsme sem přišli, co tady dělá tolik policajtů, proč nás pronásledují a že se chce vrátit za maminkou. Přestože je malý, vše velmi dobře vnímal. Vysvětloval jsem mu: Ano, mohli bychom se vrátit, ale už jsme v Rakousku a bude to lepší.

Čtěte také: VIDEO: Kameramanka kopala do běženců, přišla o práci

Myslíte, že ta žena jednala ve zkratu, nebo že to byl opravdu zlý úmysl? Stále ji odsuzujete, nebo jste jí dokázal odpustit?

Ne, nebyla to náhoda nebo zkrat. Ona věděla moc dobře, co dělá, a potvrzuje to i to, že to neudělala jenom jednou. Existuje záběr ukazující, že něco podobného provedla i jinému člověku, takže to byl úmyslný čin. Upřímně řečeno, ona je obětí myšlenek extrémní pravice. Maďarská levice teď na ni podává žalobu. Tedy nejsem to já, já osobně jsem na ni zapomněl a už mě nezajímá. Ale je mi líto jejich dětí, které se vlastně stanou obětí stejného pravicově extrémního smýšlení.

Je to paradox, ale kdyby se to nestalo, teď tu spolu nesedíme. Byl byste jeden z mnoha uprchlíků, možná v nějakém táboře. Takže „všechno zlé je pro něco dobré“.

To je pravděpodobné, že bych asi nevěděl, co bude se mnou dál. Ale když jsem dorazil do Německa, situace tam byla ve srovnání s Maďarskem naprosto odlišná. I kdybych tam byl jen jako obyčejný uprchlík, dostalo by se mi tam lidského a důstojného zacházení. Můj starší syn už tam devět měsíců žil, měl tam pronajatý byt. Ale i kdyby budoucnost přede mnou byla nejasná, jsem člověk, který má vždy víru, doufá v lepší zítřky. Měl jsem v plánu pokračovat v tom, co jsem dělal v Sýrii, tedy shromáždit kolem sebe Syřany a trénovat fotbal.

Kdo vás poté našel a objevil, že vy jste vlastně ta oběť oné ženy? Co se dělo dál?

V Německu jsem byl tři dny a během té doby se strhla mediální bouře. Mnoho lidí se snažilo spojit s mým synem, který už byl v Německu, i s tím, co ještě zůstával v Turecku, což se nakonec podařilo. Přijel maďarský televizní štáb, který chtěl podat svědectví o tom, co se stalo. Pak se se mnou spojil Miguel Galán, hlavní trenér týmu ve španělském Getafe, jenž mi nabídl práci. Když se se mnou spojili, zpočátku jsem váhal, protože jsem nevěděl, co se bude dít. Ale když mi vysvětlili, že by mi dali trenérskou smlouvu, souhlasil jsem. A pak došlo k těm slavným chvílím, kdy mě tři dny hostil Real Madrid, kde nám všechno ukázali.

Jaká je vaše situace nyní, kde bydlíte, co děláte?

Klub v Getafe mi připravil byt, kde bydlím se svým synem. Můj den probíhá tak, že ráno chodím na hodiny španělštiny, pak jdu na stadion a dívám se, jak hráči trénují, čtu články, které se týkají trenérství, studuji, jak pracovat s hráči. Odpoledne chodím do trenérské školy. Věřím, že za nějakou dobu budu schopný dobře se vyjadřovat ve španělštině, abych tohle všechno mohl uplatnit v praxi.

Co říká váš syn teď, kdy se všechno úplně obrátilo a přes hřiště Realu Madrid ho vedl za ruku Ronaldo?

Bylo to pro něj velmi dojemné a nezapomenutelné, neustále to zmiňuje a pořád se k tomu vrací. Myslím, že celý svůj život nezapomene, co tam prožil, to velké štěstí, když mohl držet Ronalda za ruku. Vyloženě při tom skákal radostí, už během tréninku a pak v kancelářích Realu Madrid. Bylo to štěstí, které do té doby nepoznal.

Co vaše další rodina, kde jsou vaši dva synové, dcera a manželka? Snažíte se, aby všichni byli ve Španělsku?

Jeden syn je stále v Německu, další se ženou a dcerou v Turecku. Ano, samozřejmě klub prosazuje sjednocení rodiny. Poslali jsme příslušné dokumenty úřadům a ty se budou snažit všechno vyřídit tak, aby manželka a zbývající děti mohly přijet za mnou do Španělska.

Změnilo se chování vašeho okolí poté, co se objevily na internetu zprávy, že jste napojen na teroristickou organizaci? Věřili tomu někteří lidé kolem vás?

Syřané moc dobře vědí, kdo je Usáma Abdul Mohsen a vědí, do jaké míry je režim připravený lhát. Vědí, že i předpověď počasí v Sýrii je vylhaná. Je 45 stupňů a režim tvrdí, že je 30. Takže pro Syřany to nebylo žádné překvapení a věděli, na čem jsou. Pokud jde o Španěly nebo lidi z dalších zemí, ti se mě slušně ptali a poté, co mě poznali, pochopili, že to jsou lži a smyšlenky syrského režimu.

Čtěte také: V Maďarsku ho srazila kameramanka. Teď čelí nařčení, že je islamista

S islamisty nemám nic společného, brání se syrský trenér

Objevila se zpráva, že během fotbalového utkání mezi vaším týmem a kurdským týmem, kdy došlo ke krvavým nepokojům, jste ty události dokonce inicioval. Co se vlastně tenkrát stalo?

Tam vůbec nešlo o sport, ale o politiku. Byl to konflikt mezi Kurdy a syrskou vládou a policií. To utkání byla jen záminka, kdy obě frakce využily shromáždění lidí. Navíc já tam vůbec nebyl, nebyl jsem tehdy trenérem toho týmu, takže celá ta situace je vlastně fraška a má sloužit k vytvoření rozkolu mezi Syřany a Kurdy.

Co říkáte tomu, že řada Čechů se obává, že mezi uprchlíky mohou být ukrytí teroristé. Může mít podle vás ten strach nějaký reálný základ?

Ty strachy jsou přehnané. Na druhou stranu mezi uprchlíky lidé z Al-Káidy nebo i ozbrojenci syrského režimu jsou. Každý den vidím na sociálních sítích fotky těchto lidí s přesnými údaji, které říkají: Tento člověk je napojený na Al-Káidu a teď je tam a tam v Německu. Jenže já bych chtěl naopak zdůraznit, aby se Evropané Syřanů nebáli a přijímali je, protože sami Syřané jim pomohou ty nebezpečné lidi odhalit a najít. Chtěl bych také říci, že ti prorežimní bojovníci syrského režimu mohou být mnohem nebezpečnější než ti napojení na Al-Káidu. Proto by evropské státy měly spolupracovat se Syřany, kteří jim pomohou odhalit nejen syrské bojovníky, ale i zahraniční bojovníky, kteří opouštějí Sýrii a mohou přicházet do Evropy ve vlně uprchlíků.

A ti nebezpeční podle vás jsou ze Sýrie nebo spíše z jiných zemí?

Jsou to Syřané i cizinci. Na Facebooku můžete vidět fotky lidí z Iráku, Afghánistánu, ale i Sýrie. Je tam přesně napsáno, z kterého města ten člověk pochází. Syřané nechtějí být spojovaní s terorismem a ani s žádnou jinou špínou, a proto chtějí pomoci odhalit takové lidi. Jsou velice přesní v tom dokumentování, najdou toho člověka třeba ve vojenské uniformě a pak v civilu, nebo se zbraní v bojové akci.

Ale jak poznat, jestli to nejsou falešná obvinění stejně, jak se to stalo ve vašem případě?

Existují stránky aktivistů, kteří jsou velice přesní a spolehliví a poskytují důkazy. Samozřejmě nemůžeme přijímat dokumenty od kde koho, musí tam být jasné důkazy, které potvrzují nařčení. Nemůžeme někoho podezřívat jen tak.