Státní zástupce stabilizovaný, prezidentův fanoušek rozechvělý
Smutný život Čechů byl shrnut do několika titulků, pokračuje seriál Zaslechnuto v Myšákovi, mladý muž a tisíc prezidentů.
Lidové noviny otevírají dalšími poznatky z přepsaných odposlechů kanceláře Romana Janouška. Tentokrát z doby po známé Janouškově dopravní nehodě, která byla překvalifikovaná na pokus o vraždu. Odposlechy podle deníku dokumentují Janouškovu snahu nějak ovlivnit průběh vyšetřování, vyplývá to prý z konverzací s "neztotožněným" mužem, dle LN by to snad měl být Martin Ulčák. "Ulčák tehdy předložil Janouškovi detailní návrh dalšího postupu. 'Muž říká, že je potřeba stabilizovat státního zástupce, který to dotáhne do obžaloby, a je třeba nakvalifikovat to správně tak, aby bylo jasné, který soudce to bude řešit,' parafrázovali rozhovor policisté. 'Je potřeba zvládnout to kolečko na tom soudu, aby bylo jasné, který soudce to bude řešit. Jakoby rok se musí čekat a po roce se to třeba vrátí k došetření. Takhle se pak rozhodne a udělá z toho malou podmínku a proti tomu se státní zástupce neodvolá. Odvoláš se ty, pak to půjde na vrchňák a tam už budeme vědět, na koho to spadne. Rozhodne, že nedostane podmínku a budou spravedliví,' tlumočí přepisy další slova Janouškova rádce." Svoje výhrady k publikování odposlechů jsem už v téhle rubrice popsal dost zeširoka, takže si je dnes nechám pro sebe. Citovaná pasáž mi připadá zajímavá ne tolik tím, co se v ní řeší, ale tím, že se v ní potkávají dva pajazyky. Na jedné straně samožerská mluva odposlechnutých ředitelů zeměkoule, suverénně znalých (nebo to předstírajících) a s oblibou užívajících sarkastické eufemismy ("budou spravedliví" nebo v dříve publikovaný úryvcích "všichni moudří a pracovití lidé"). Na druhé policejní hantýrka plná zdeúředních perel typu "stabilizovat státního zástupce" nebo "nakvalifikovat".
Hospodářské noviny se ve dvou textech věnují poslaneckým náhradám. Na první straně informují, že českou firmou vyvinutý software hlídá mimo jiné i zneužívání náhrad v britském parlamentu. Domácí dimenzi dodává text o poslancích KSČM, kteří příspěvek na poslaneckou kancelář velmi ukázněně přihrávají mateřské straně. "Hned dvaatřicet z třiatřiceti komunistických poslanců má kanceláře v budovách strany. Ta přitom drtivé většině z nich účtuje maximální částku, kterou smí sněmovna podle zákona proplatit. Například kanceláře pražských poslanců Marty Semelové a Jiřího Dolejše v centrále KSČM v ulici Politických vězňů stojí každá přes 32 tisíc korun měsíčně." Obdivuhodná disciplína. Zajímalo by mě, co ten jeden z 33, který si kancelář od strany nepronajímá. Trestuhodná nedbalost? Postoj? Možná stranický úkol. Stoprocentní spolehlivost vždycky působí už moc divně, nakonec i v těch volbách komunisté svého času dostávali jenom 98-9 procent.
Alexandr Mitrofanov v Právu komentuje rozhodnutí Michal Haška vzdát se poslaneckého mandátu a být nadále "jen" jihomoravským hejtmanem. "Nabízím přízemní vysvětlení. Spočívá v tom, že se kořeny konfliktu mezi dvěma muži sociální demokracie (Haškem a Sobotkou - pozn. aut.) nemají hledat v odlišných pohledech na styl politiky, metody, spojence. To tam sice také najdeme, ale základ je v animozitě dvou lidí, kteří si typově nesedli." Podle Mitrofanova Hašek svůj ústup z celostátní politiky bere jako dočasný, jeho mocenskou základnou se může stát asociace krajů. "Potenciální spojenec, Andrej Babiš jako ministr financí, pro hejtmany jeden z klíčových členů vlády, je po ruce taky. (...) Babiš přitom předevčírem důrazně popřel, že by chtěl být premiérem, jak se pravidelně spekuluje. No a kdyby se podařilo odstřelit Sobotku? A Babiš by zůstal skutečným šéfem vlády, ale navenek stále jen vicepremiérem? Kdo by pak mohl být formálně v čele kabinetu, když o premiérovi rozhoduje prezident? Až se dech tají vzrušením."
Barvitý detail zdejšího politického provozu přináší Aha. "Velký obdivovatel Miloše Zemana (69) Pavel Kočiš (19) se tetelí blahem. Dostal od prezidenta dopis s poděkováním za portréty a projevem zájmu podívat se na jeho pokoj, vytapetovaný Zemanovými obrázky. Kočiš mu nedávno na Hrad přivezl osm portrétů. Převzal je mluvčí, ale prezident alespoň poslal děkovný mail. 'Počet obrázků ve vašem pokoji, který už dosáhl 1075, je úctyhodný a svědčí o tom, že svou fanouškovskou roli berete velmi vážně,' pochválil ho Zeman. Zároveň se omluvil, že osobní návštěva neklapne, ale rád si pokoj prohlédne alespoň na fotce. 'Uvítám, pokud mi zašlete fotografii vašeho pokoje,“ dodal prezident. „Mám z toho velkou radost. Fotku dostane ještě tento týden,' řekl Aha! Kočiš." Logické. Člověk, jenž je v soukromí domova probodáván pohledy 1075 Milošů Zemanů, nemá jinou možnost než tetelit se.
Právo v otvírákovém titulku sděluje, že "Češi ztrácí sebedůvěru", hned vedle další text sděluje, že české "děti tuční". Na druhé straně to doplňuje nadpis "Češi platí za vraky a myslí si, že mají super auta". Skládá se tak obraz smutného dne typického Čecha podle Práva. Potřebuje odvézt svoje tučné dítě do školy, dlouho ale musí překonávat hrůzu z toho, že tenhle úkol prostě nezvládne, že na něj nemá. Nakonec ale nastartuje svůj vrak a potomka naloží. "Jako táta stojím za starou bačkoru, alespoň že ta kára je super," řekne si. Pak upadnou kola.
