Peruánská Nadine versus česká Nagyová

Naše média se od těch peruánských mohou inspirovat v tom, že hyperkorektnost v privátních věcech politiků může být ke škodě věcí veřejných.

V předvánočním týdnu byla peruánská periodika plná toho, jak Nadine Herediaová na Twitteru komentovala sporný návrh pracovního zákona, který umožňuje zaměstnávat mladé za méně výhodných podmínek než zkušenější pracovní sílu. Není to poprvé, co činy partnerky prezidenta Ollanty Humaly ovlivňují dění v této jihoamerické republice. K nelibosti občanů, kterým vadí, že do věcí veřejných výrazně zasahuje někdo, koho nikdy nevolili.

Žurnalisté z andské země se vlivu první dámy na řízení státu podrobně věnují. Mají zmapované, které ministry nemůže snést a kterým je proto možné předpovědět brzký pád. Znají gesta, kterými dokáže usměrnit manžela, když se dostane moc do ráže, i přísné pohledy, kterými ho zpucuje, když se příliš rozžvaní. Pravidelně kritizují, že Humala svou ženu bez jakéhokoliv demokratickému mandátu posílá na jednání (dokonce i v zahraničí) místo své osoby. Její neustálé zasahování do výkonné moci je jedním z důvodů, proč jejímu muži klesla podle výzkumů veřejného mínění popularita na pouhých 25 procent.

Na „spoluprezidentku“ Herediaovou, které hlas lidu prorokuje ambice ve volbách roku 2016 chotě ve funkci naplno nahradit, si vzpomenu vždy, když v českých médiích zahlédnu jméno Jana Nagyová (dnes už Nečasová). Na rozdíl od peruánských žurnalistů jsme my, čeští novináři, mocichtivé choutky partnerky nejdůležitějšího muže exekutivy ignorovali. Pravda, měli jsme to ztíženo tím, že tehdejší premiér Petr Nečas byl ženatý s jinou dámou a svůj mimomanželský poměr s šéfkou svého kabinetu tajil.

Nikoliv však příliš důsledně. Když jsem jednou koncem roku 2010 u piva od kamarádky pracující na úřadě vlády uslyšel, že si páreček za erární peníze vylepšuje přímo na pracovišti koupelnu, šel jsem to za tepla další den říct kolegovi z domácí rubriky MF DNES, aby on nebo jiný člen věrohodnost hospodské informace ověřil. Vyvalil na mě oči, jakou že jsem objevil Ameriku. To přece ví každý, že Nagyová je Nečasova milenka. Ale jako zahraničáři, který se věnuje dění především na globálních perifériích, Africe a Latinské Americe, mi neznalost byla odpuštěna. Tím bylo téma smeteno ze stolu, aniž bych nějak více naléhal na jeho prozkoumání.

Chyba, nebyl jsem jediný neinformovaný. Stejně na tom byla široká česká veřejnost. To, že si premiér, který se rád prezentoval jako konzervativní otec čtyř dětí, drží přímo na úřadě novou družku, nadhodil v únoru 2012 Blesk, zatímco ostatní tiskoviny tvrdošíjně Nagyovou označovaly za Nečasovu pravou ruku. Reportéři domácího zpravodajství se hájili slušností, že přece nebudou Nečasovi šmírovat ložnici, aby si zjistili, koho si do ní vodí. Tento argument je nepochybně platný. Nemusí nás vůbec nijak zajímat, co a s kým se děje pod peřinou předsedy vlády. Avšak jen do té doby, dokud to neovlivňuje věci veřejné. A s těmi Nagyová hýbat uměla.

Minimálně ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že premiér svou „pravou ruku“, která podle Nečasových slov „dřela jak kůň“, odměňoval tak štědře, že pobírala větší plat než on, měla média dvě hrdličky na úřadu vlády rozcupovat. Nicméně tak kvůli tomu, aby snad probůh nebyla označena za bulvární, neučinila.

To, že se ona „dřoucí kobyla“ utrhla ze řetězu, je tedy chyba i všech nás českých novinářů, kteří jsme jí nevěnovali žádoucí pozornost. Alespoň takovou jako věnují jihoameričtí kolegové Nadine Herediaové, jejíž nestandardní zasahování do politického procesu, které na rozdíl od Nagyové díky svému oddacímu listu nemusela maskovat, od počátku veřejně tepali. Vyzývali Humalu, aby choti, která jako neřízená střela přeskakuje od tématu k tématu, dal raději konkrétní úřad i s jasně přidělenou pravomocí, ve které by se mohla projevit. Nakonec se loni krátce před Silvestrem stala předsedkyní prezidentovy Peruánské nacionalistické strany, takže už má oficiální důvod, proč do vládnutí mluvit.

Něco takové Nagyová evidentně neměla v plánu. Vyhovovalo ji řídit věci ze stínu, ve kterém ji reportéři nerušeně nechali působit. Proto si mohla mimo jiné poslat erární tajné služby, aby „pohlídaly“ sokyni v lásce, tedy Nečasovu manželku. Už jenom toto zneužití státní orgánů premiérovou milenkou by byl dostatečný důvod (bez ohledu na další méně jednoznačná obvinění) proto, aby kabinet padl.

Peruánci od nástupu Humaly dobře věděli, v čem všem má prsty jeho žena. My jsme to o Nagyové tušili jen v náznacích a plnou šíři jejích zájmů jsme poznali až po té, co ji při groteskním zásahu z června 2013 policie nasadila želízka. Pak najednou byla média plná informací o jejích aktivitách. Bohužel s křížkem po funuse.