Ostudné divadlo, napsal nacistický viceadmirál a vzdal se Čechům

Až v jejich zemi zvítězí Rusové, Češi poznají, že stáli na špatné straně, poznamenal si německý viceadmirál Friedrich Frisius v listopadu 1944. Velel nacistickým vojskům bránícím francouzský přístav Dunkerque. Od začátku jeho obléhání československými vojáky uběhne na podzim 70 let. Tento týden v češtině vycházejí unikátní Frisiovy deníkové záznamy.

Friedrich Frisius byl jediným nacistou s admirálskou či generálskou hodností, který složil kapitulaci do rukou generála československé armády. Tím byl v květnu 1945 Alois Liška, velitel čs. samostatné brigády, marně se pokoušející společně s Brity a Francouzi dobýt Němci obsazený přístav Dunkerque.

„Nechal jsem si podat zprávu o dvou českých zajatcích, zadržených Standartou Rommel. (…) Jeden říká, že jsem tam znám jako schopný důstojník, který se těší velké popularitě. Ale nechají nás prý vyhladovět,“ zapsal si Frisius 21. ledna 1945, kdy obléhání bylo přibližně v polovině.

„Deníkové záznamy jsou zásadní dokument, který ukazuje myšlenkový svět fanatických nacistů. Dávají možná odpověď i na otázku, proč se německou posádku v Dunkerque nepodařilo do 9. května 1945 porazit,“ říká Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu v Praze, který vydání českého překladu deníků se svou manželkou Pavlou Plachou připravil.

„Mí vojáci jsou k ničemu“

Frisius byl po kapitulaci dva a půl roku v britském zajetí a poté se odstěhoval do Chile. Odtud se neúspěšně pokoušel své zápisky získat. Ty vyšly až po jeho smrti, v roce 2002 ve Francii.

Viceadmirál psal deník pečlivě až do dne, kdy se vzdal Čechoslovákům a podle záznamů zůstal až do poslední chvíle přesvědčeným nacistou. Mnoho jeho vojáků, kteří se nechali zajmout už mnohem dřív, ale vidělo situaci jinak. „Je pro mě těžké věřit v existující vojenské ctnosti, zvlášť u důstojníků. Většina z nich je k ničemu. (…) Chtějí ze sebe v prvé řadě smýt vinu a neuzavřít si cestu do druhého tábora. Neřádi!“ píše na konto přeběhlíků 20. dubna 1945, v den posledních Hitlerových narozenin. Jindy dezertéry pojmenovává ještě ostřeji: „Svině!“

Brzy po začátku obléhání ještě Němci slavili vojenské úspěchy. Během československé ofenzívy 5. listopadu 1944 se urputně bránili a tehdy padlo 35 příslušníků čs. samostatné obrněné brigády. Nacisté poté s Čechoslováky vyjednávali o vydání mrtvých z tanků, ukořistěných Němci. „Vyjednavači, dva čeští důstojníci, působili podle mého zpravodajského důstojníka sklíčeným a lehkovážným dojmem. Možná myslí na to, co se stane s jejich vlastí, pokud zvítězí Rusové. Snad jim svitne, že stojí na špatné straně,“ zapsal si Frisius. Plány jeho někdejšího soukmenovce Reinharda Heydricha na poněmčení Čechů či jejich vystěhování na Sibiř viceadmirál ve svém deníku ovšem nezmínil.

„Hitlerovy úmysly byly čisté“

Přestože dny „třetí říše“ už byly víceméně sečteny, ze zápisků čiší Frisiova víra v konečné vítězství. „Kdy dojde k obratu ve válce? Jak vysvětlím svým vojákům, že tu budeme muset eventuálně vydržet ještě dlouho,“ ptá se sám sebe v říjnu 1944. Den po smrti Adolfa Hitlera, 1. května 1945 si zapisuje: “Jeho úmysly byly čisté.“

K vojenské cti viceadmirála Frisia ale může sloužit to, že ušetřil české zajatce, přestože jako správný nacista věděl, že občané protektorátu sloužící v armádách nepřítele měli být coby zrádci odsouzeni k trestu smrti. „Zajatí Češi se divili, že jsme jim dali najíst a hned je nezabili. Jak nenávistná musí být nepřátelská propaganda! A jak účinná,“ poznamenal si 23. ledna 1945. Možná ale i sám Frisius už tušil, že porážka se blíží a nechtěl si u spojenců přitěžovat před případným soudem.

Ostatně podle válečného deníku československé brigády se při kapitulaci choval „arogantně“. „Začíná ostudné divadlo,“ poznamenává viceadmirál ve svém posledním zápisku z 9. května 1945, když ke kapitulaci odjížděl.