Účinek sankcí proti KLDR může přijít za dlouho, nebo také nikdy
sankce
NOVÉ
FOTO: Rodong
Donutí sankce KLDR, aby zastavila svůj jaderný program? Mluvčí amerického ministerstva zahraničí uvedla, že se výsledek dostaví, ale nebude to ze dne na den. Řada expertů je však k účinnosti sankcí skeptická. Rada bezpečnosti OSN v pondělí schválila již devátý balíček hospodářských sankcí proti KLDR. Jejich cílem je dotlačit komunistický režim k zastavení jaderného programu. To se však za 11 let sankčních opatření nestalo a Severní Korea nyní tvrdí, že je schopna nukleární hlavicí zasáhnout území Spojených států.
Média si kladou otázku, zda mohou být hospodářské postihy v případě Severní Koreje účinné. „Je to legitimní otázka,“ řekla novinářům mluvčí amerického ministerstva zahraničí Heather Nauertová. „Mohu říct, že nátlaková strategie funguje,“ pokračovala. „Když vidíte, co se stalo v neděli (šestá jaderná zkouška KLDR ze 3. září), možná si říkáte, proboha, vůbec to nefunguje. Ale tak tomu není: účinek sankcí se může dostavit až po velmi, velmi dlouhé době. Nepřijde ze dne na den,“ prohlásila Nauertová.
Na efekt sankcí je třeba čekat také podle Victora Cha, profesora Georgetownské univerzity ve Washingtonu a údajně budoucího velvyslance USA v Jižní Koreji. „Všichni tvrdili, že sankce proti Íránu nefungují, dokud Írán neobnovil vyjednávání. To samé se děje se Severní Koreou. Až se vrátí k jednacímu stolu, bude to známka toho, že sankce zafungovaly, ale o tom už se nedovíme, protože se všichni budou soustředit na vyjednávání. Takže je potřeba mít na paměti, že sankce nefungují do té chvíle, než začnou fungovat,“ citoval Cha server Quartz. S tímto postojem je však spíše osamocen.
Quartz zdůrazňuje, že Kim Čong-un s řešením diplomatické krize nemusí spěchat. U moci by mohl být ještě několik desetiletí a jeho cílem není obohatit své obyvatele, zbavit se sankcí či být přijatý mezinárodním společenstvím, nýbrž ovládnout Korejský poloostrov. A v tomto ohledu mu stojí v cestě hlavně Spojené státy a jejich spojenectví s Jižní Koreou. Tím by však mohlo otřást vyvinutí rakety schopné donést jadernou hlavici na americké území.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Vedoucí programu proti šíření jaderných zbraní pro východní Asii v Institutu mezinárodních studií v kalifornském Monterey Jeffrey Lewis si nemyslí, že se KLDR jaderného programu vzdá, a to i v případě zvýšeného tlaku Číny. „Vzdát se vlastních jaderných schopností je to poslední, co by v tu chvíli člověk udělal. Je to jediná věc, kterou nemohou nijak ovlivnit,“ řekl Lewis deníku The New York Times.
Podle publicistického serveru Vox si je režim Kim Čong-una dobře vědom toho, co se stane s autoritářskými režimy, které se vzdají jaderného programu. Jeho vůdci viděli, jak dopadl před několika lety libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, a nechtějí být dalšími v řadě.
„Žádný počet sankcí Severní Koreu neodradí,“ řekl serveru Foreign Policy Jae Ku, ředitel americko-korejského ústavu washingtonské Školy pokročilých mezinárodních studií Johnse Hopkinse. Ruský prezident Vladimir Putin situaci shrnul minulý týden: „Raději budou jíst trávu, než by se jen tak vzdali jaderného programu.“
Severní Koreu podle The New York Times nemůže zastavit ani Čína, její největší obchodní partner, byť mnozí považují Peking za klíč k řešení krize. Za prvních sedm měsíců letošního roku Čína do KLDR poslala zboží za asi dvě miliardy dolarů (43,5 miliardy korun) a nejnovější sankce usilují o snížení této částky. Magazín The Atlantic však upozorňuje, že Pchjongjangu se předchozí opatření dařilo obcházet, což mu může do budoucna stačit na udržení jaderného programu při životě.
Analytici také podle americké televize CNN projevují pochybnosti ohledně toho, zda to Peking a Moskva se sankcemi myslí vážně. „Čína a Rusko jsou ochotny přijmout pouze takové sankce, které obsahují právní skuliny, což jim umožňuje určovat jejich skutečnou tvrdost,“ tvrdí Anthony Ruggiero z washingtonské Nadace pro obranu demokracií.
Ať už doposud sankce vůči Severokorejcům nezabraly proto, že nejsou dost přísné, nebo proto, že na ně Pchjongjang vůbec nebere ohled, faktem zůstává, že měření jejich účinnosti je vždy komplikované, napsal deník Washington Post. To platí dvojnásob pro režim Kim Čong-una, o jehož rozhodovacím procesu svět neví téměř nic.
