Je hic, ale makat se musí
Tajné služby rejdí, štváči štvou, co si jeden neudělá sám, to nemá, nebe je nahoře, asfalt dole, vše na svém místě na tom našem kulatém světě.
Mladá fronta Dnes z titulní strany hlásí nástup dalších byznysmenů do české politiky, nedávno. Dnes představuje komunální stranu Jana Sýkory, šéfa a spolumajitele investiční společnosti Wood and Company. „Sýkora se rozhodl před komunálními volbami finančně podpořit vznik nového hnutí Pro Prahu. ‚Už to u mě přešlo hranici, dokdy si člověk říká, že se na to dá kašlat (...) Chci, aby se v naší zemi věci dělaly lépe, lidem se dařilo, ekonomika prosperovala...“ No tak jo. Jenom moc nechápu, proč se zpráva o tom, že někdo dal peníze straně, o níž zatím nikdo nic moc neslyšel, dostala na otvírák největšího deníku v zemi. MFD navíc nedávno – spolu se sesterskými Lidovými novinami – věnovala enormní prostor názorům Zbyňka Passera, který nové hnutí organizuje. Můj vnitřní konspirátor si připadá docela nastartovaný. Jinak – když už tedy začínají ty časy podnikatelů v politice – by možná stálo za to, kdyby se nějaká chytřejší a analytičtější hlava než ta moje, zamyslela nad tím, jestli podoba české demokracie nějak souvisela s profesním zaměřením politických elit. Po krátké éře humanitních vzdělanců v ní, myslím, byli dlouhou dobu enormně zastoupeni doktoři a lidé vzdělaní inženýrsky/přírodovědecky.
Hospodářské noviny uvnitř vydání zpravují o comebacku pověstné persony 90. let – podnikatele Františka „Chobota“ Buška. Účastní se prý „boje“ o Palác Koruna na pražském Václavském náměstí. „Dříve státní podnik Technoexport, kterému Palác Koruna patří, před pěti lety za 517 milionů od státu koupil podnikatel Tomáš Plachý. A na konci minulého roku přišla do Technoexportu žádost o proplacení směnky na 900 milionů. Nárok na směnku, jejíž kopii mají HN k dispozici, uplatňuje černohorská firma Corner Finance – Podgorica, kterou stoprocentně vlastní právě podnikatel František Bušek.“ Petr Fischer ke zprávě přičinil vzpomínkovou glosu. „František Bušek, známý do roku 2005 jako František Chobot, se během divoké ‚privatizace za nedůsledné asistence státu‘ objevoval téměř výhradně u případů, které vyvolávaly zájem policie. ‚Peníze se tehdy válely na ulici, stačilo je sebrat,‘ svěřoval se o dekádu později, šlo jen sebrat je tak šikovně, aby nikdo nemohl říct, že šlo o krádež.“ Oceňuji, že kontinuitu Bušek – Chobot drží i při výběru anglického jména té svojí černohorské firmy, představitelům jistému typu zdejšího podnikatele se na tomhle poli vždycky dařilo. Corner Finance – Podgorica. It rocks!
Lidové noviny otevírají zprávou o poznatcích BIS o údajné propojenosti severočeské a jihomoravské justice s podsvětím. Dnes už bývalá náměstkyně Hana Marvanová o tom měla jednat se šéfem služby Jiřím Langem, Ministryně Válková to podle deníku popírá. Někdo jiný zase potvrzuje a život běží. Na komentářové straně krátký text Tomáše Lacha, který moderoval tu pověstnou debatu s Noamem Chomským. „Česká intelektuální kotlinka se při otírání o Chomského zachovala v duchu ‚dobrých‘ tradic: ‚nevím, proč do něj kopu, ale kopnu si rád‘. (...) Nejmrzutější je netolerance k názorové pluralitě, jež reprezentuje základní předpoklad svobodné diskuse.‘“ Jeden by si při čtení toho textu a několika dalších v podobném duchu představil, že po NCH v Česku v masovém měřítku vystartovala po lynči lačnící lůza. Pro jistotu jsem se tedy podíval, co se vlastně o jeho návštěvě psalo. Především spousta zpráv napsaných tu s větší, tu s menší měrou poučenosti, vystupoval v televizi, jeho přednášku přenášelo Radio Wave, vyšel s ním celostránkový a zcela nekonfrontační rozhovor. Taky byly publikovány názory k Chomskému kritické nebo hodně kritické – v rámci celku ale rozhodně netvořily většinu, bylo jich pár, do oběhu se taky dostala ostře odmítavá citace Alexandra Vondry. Stejně tak se objevily texty obdivné a hodně obdivné. Nemůžu si pomoct, mně to přijde docela normální. A představa, že NCH je kritizovaný jenom v provinčním, zápecnickém, ignorantském a bůhvíjakém ještě Česku mi přijde, ehm, trochu provinční. Přijel člověk s radikálními a někdy dost spornými názory, tak se o něm někdy dost ostře debatuje. A co jako? Takhle jsme si tu pluralitu nepředstavovali! Nemůžu si pomoct – z některých těch podrážděných ohlasů (teď zrovna nemám na mysli text p. Lacha) slyším ani ne tak chuť polemizovat s nějakým názorem, ale zděšení nad tím, že byl, mohl být, vysloven. Anebo potřebu připadat si spolu s NCH trochu perzekvovaně. Celkem otrava.
Stav ducha Andreje Babiše řeší v otvíráku Právo. Šéf ANO se prý „zlobí na vlastní lidi“. Jsou prý laxní. „Zatím posledním zklamáním byl pro Babiše předminulý víkend, kdy se představitelé ANO měli sjet do Prahy, aby společně pilovali kampaň do senátních a komunálních voleb. Jenže zejména ministři akci zazdili. ‚Někteří se stavili jen jeden den na pár hodin, jiní nepřijeli vůbec, což Babiše dožralo. Poslední dobou má pocit, že většinu věcí ve straně musí odpracovat sám,‘ řekl Právu zdroj blízký Babišovi.“ K tomu titulek z Blesku. „Je hic, ale makat se musí“. Bych písk. Ale radost mi to nedělá.
