‚Praha je jako město pro Kena a Barbie‘

Dvojnásobný vítěz nejprestižnější světové soutěže novinářské fotografie (v kategorii „umění a zábava“ a „každodenní život“) Sergej Maximišin usedl minulý měsíc v porotě Czech Press Photo. V rozhovoru pro Týdeník Echo si nebere servítky hned u několika témat.

Nejste v Česku poprvé, už jste byl třikrát porotcem soutěže Czech Press Photo. Jak se česká fotografie za ta léta změnila?

Byl jsem v porotě už před šesti či sedmi lety. Jsem překvapen – je mi to líto –, že se nezměnilo nic. Já v Rusku učím fotografii a tam se fotografie mění každý rok. Je tam hodně mladých fotografů, kteří hledají nové cesty a způsoby. Když srovnáte ruskou fotografii s tou před sedmi lety, je dnes absolutně odlišná. Ale tady je pořád stejná. Nevím proč. A další překvapení: samozřejmě máte velmi talentované fotografy a je mezi nimi hodně mých přátel, ale například ve finále Czech Press Photo ve zpravodajství máte sedm reportáží o syrských uprchlících a jednu z Donbasu. Mně přijde divné, že fotograf jede tam, kde je spousta dalších fotografů. Já když někde vidím jiné fotografy, mizím. Proč fotit věc, kterou mají všichni? To je můj pohled na letošní soutěž.

Takže bylo pro vás těžké najít vítěze?

Ne, vůbec ne. Jeho fotka, ta byla jako hvězda. Průměr, průměr – a najednou hvězda. Bylo to snadné. Jeho jméno neznám, je to fotka uprchlíků (šlo o snímek Jana Zátorského z Mf DNES – pozn. red.). Mezi členy poroty byl trochu boj, ale já jsem silně podporoval tuhle fotku.

Připomíná vám Česko něčím Rusko?

Narodil jsem se a vyrůstal na Ukrajině, takže někdy mi to tu připomíná Ukrajinu. Lidi, jazyk, Praha je například mnohem podobnější Lvovu než Moskvě. Ale Praha je jedno z mých nejoblíbenějších měst na světě, i když někdy mi připadá jako město pro Kena a Barbie. (smích)

Celý článek najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo – buď v tištěné nebo zde v elektronické verzi