Česko-ruské peníze pro Le Penovou
Biometeorologická zátěž při pondělku spíš nižší, hrál se fotbal, padaly góly. Česko ruská banka půjčila peníze Marině Le Penové. Tak nějak diskutujeme.
Mladá fronta Dnes na první straně mimo jiné uvádí rozhovor s Věrou Luxovou, vdovou po porevolučním předsedovi lidovců Josefovi Luxovi. Mluví o manželovi, charitě a taky o názorech na současný stav politiky – moc se jí nelíbí. Jistě, je to výročí. Ten rozhovor ale podle mě zapadá do trendu obracení se k zesnuvším autoritám, především tak činí lidé, kteří současný stav těžko snášejí. Ano, bylo by to lepší, kdyby byl prezidentem Václav Havel. Ale nebude. Mám trochu dojem, že ty obdivné pohledy zpátky jsou motivovány nejenom úctou, kteří si všichni ti „velcí mrtví“ zaslouží (stejně jako si zaslouží kritické zkoumání), ale taky bezradností, snahou najít pro mysl nějaké to bezpečné útočiště v době, jež asi ještě není nebezpečná, iritující ale určitě.
V Lidových novinách zpráva o devíti milionech euro, jež půjčila První česko-ruská banka francouzské ultranacionalistické Národní frontě Mariny Le Penové. Předsedkyně spolu s některými dalšími evropskými nacionalistickými vůdci vyjádřila podporu Vladimirovi Putinovi, také se s ním setkala. „První česko-ruská banka usilovala o získání licence v Česku, která jí měla otevřít brány do Evropské unie. Dlouho se jí to nedařilo, v roce 2008 jí nicméně Česká národní banka licenci nakonec udělila. Měla se podílet na česko-ruském obchodu. Nyní to vypadá, že agendou banky je spíše sbližování Kremlu s evropskými extremisty. Přijetí půjčky udržuje krajní pravici, která proslula nesmiřitelným postojem vůči imigrantům i EU, v gravitačním poli Moskvy. Le Penová od svého nástupu do čela strany před třemi roky pravidelně vyjednává v Rusku, vyznala se z obdivu k Putinovi. ‚Máme společné strategické zájmy. Myslím, že máme i společné hodnoty,‘ říká politička, podle které Západ vede proti Moskvě studenou válku. Kritizuje i sankce, které se týkají pěti státních ruských bank.“
Právo na otvíráku píše o úvahách ODS a TOP 09 postavit do krajských voleb za dva roky společnou kandidátku. Zatím jsou spíš vágní. „První místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek soudí, že lze o spojení v krajských volbách diskutovat. ‚Nejsem si jist, jestli by součet nebyl menší než dvě, ale je možné to v některých zejména levicových krajích zkusit,‘ řekl Právu Kalousek.“ Spíš než cesta jak si polepšit v souboji s ANO to taky může být projev snahy dosáhnout toho, aby ani jedna ze stran pravicové opozice nezahučela pod pětiprocentní hranici, což by se jim někde třeba mohlo přihodit.
Na komentářové stránce Hospodářských novin rubrika Macháčkova výměna, v níž se přizvaní autoři vyjadřují k otázkám formulovaným Janem Macháčkem. Dnešní téma je hodnocení privatizace po čtvrtstoletí kapitalismu. Podle ekonoma Pavla Kohouta podobu české privatizace určilo také „marxistické myšlení“ Václava Klause a jeho spolupracovníků. „Nebyli možná přesvědčení marxisté, ale neznali nic jiného. Proto Klaus a společníci věřili v takové marxistické koncepce, jakými jsou materiální základna a myšlenková nadstavba nebo prvotní akumulace kapitálu. Nikdo z nich nikdy nepracoval v soukromém sektoru, a neuměli si proto představit, že by kapitál mohl být akumulován i nekriminální cestou. Marxistickou propagandistickou poučku, podle níž ‚za každým velkým majetkem stojí zločin‘, proto brali naprosto vážně.“ Asi zjednodušující. V něčem to ale odpovídá mojí zkušenosti – nikoli s privatizací a politikou. Potkal jsem pár hodně cynických lidí z byznysu, třeba reklamního, kteří předtím, než se do něj vrhli, byli nějakým způsobem radikální – ne nutně politicky, ale třeba životním stylem. A z toho bouřlivého mládí si do práce přinesli právě a jenom přesvědčení, že byznys je hnus. A dělali ho způsobem tomu odpovídajícím.
Jinak. Luděk Mádl na autorské straně HN slaví padesátiny šéfa české fotbalové asociace Miroslava Pelty. A činí tak... ve verších. „Plesá dnes Pelta elegán, / kalbám svým Ein Kessel Buntes / říká / jen lejte vodku do těch tlam, / ať žádná mysl nezůstane čirá /“ Dobrý pokus. A chtělo by to častěji. Veršované referáty o utkáních Synot ligy by třeba pomohly fotbalu vrátit onu epickou, osudovou a dějinnou dimenzi, kterou v psaní o něm často bolestně postrádám. Bylo by to přeci pěkné, kdyby fanoušci po přečtení sportovní rubriky na internetu diskutovali o tom, komu dnes pěkně vyšly ty jeho daktyly. Tak určitě...
V kultovní příloze ONA DNES rozhovor s Ditou Pecháčkovou, která má (měla?) v televizi pořad o vaření. Nemaže se s tím: „Jídlo musí být buď dokonalé, nebo žádné.“ Vzácný případ nesmlouvavosti na vskutku nečekaném místě. Jdu toho příležitostného kuchaře v sobě rituálně utratit.
