O vlasech na trvalé dovolené a dýchání s mistrem Karlem
Dozvuky fotbalového mistrovství, dozvuky narozenin Karla Gotta. Dozvuky – předzvěsti ticha. Snad. Velmi vroucná předpověď počasí. V neděli jednatřicet stupňů? To jako proč?
Na titulních stranách fotky padlých českých vojáků a jejich krátké životopisy. Jinak ale vládne vláčná letní ospalost „Saniťák přijel pro zraněnou zdrogovaný, opilý a bez dokladů“, hlásí z jedničky Právo. Nějak se mu nedivím. Mladá fronta Dnes v otvíráku řeší fotbal – tentokrát ale český ligový. Sázkařská společnost Chance se prý snaží vytlačit konkurenční Synot z pozice sponzora soutěže namísto piva Gambrinus. „Právě přítomnost Synotu, který ovládá podnikatel Ivo Valenta, vadí sázkové společnosti Chance. Za má od loňska se svazem dlouhodobý kontrakt, který obsahuje také oborovou exkluzivitu – mezi partnery svazu, ligy i reprezentace nesmí být žádná jiná sázková kancelář.“ Uznávám, trochu nuda.
Hospodářské noviny popisují způsoby, jimiž by stát mohl konfiskovat pochybný majetek po schválení zákona o prokazování původu majetku. „Úřad řízený Andrejem Babišem (ANO) dává přednost novému typu soudních řízení. Politici z ČSSD by však raději podezřelý nepoměr mezi příjmy a majetkem řešili přes berní úřady a doměření daně. V obou případech by ten, kdo neprokáže legální původ příjmů, o celý tento majetek přišel. Ve variantě, k níž se kloní ministerstvo financí, by státní zástupci spolu s policií, celníky a finančními úřady podávali ke krajským soudům návrh na žalobu.“ Mimochodem – podle MFD bude dokumentarista Vít Klusák natáčet o Andrejovi Babišovi film.
Další novinky ze vzrušující sféry budoucího fungování státu přinášejí Lidové noviny. Týkají se služebního zákona, který má po letech šanci být schválen, mimo jiné docela výrazným způsobem ovlivní rozdělování funkcí v koaličních vládách. „Od příštího roku by si totiž měl každý ministr vybrat pouze dva politické náměstky, kteří nebudou muset podstoupit výběrové řízení. Zbytek by de facto vybral zevnitř úřadů takzvaný superúředník – nově ustavený státní tajemník zcela nezávislý na politicích. Ministrům by se tím razantně omezila možnost politické kontroly úřadu.“ Fakt jsem dneska nechutně „veřejnoprávní“. No nic.
HN přetiskují text Anne Appelbaumové o ruských intelektuálech, již nacházejí azyl v Kyjevě. „Mnozí z těch, kdo se bojí zákazu cestování – a také kapitálových kontrol, nového zákazu sprostých slov a také restrikcí na blogování – už odešli. Podle Organizace spojených národů požádalo v roce 2013 o politický azyl asi 40 tisíc Rusů, což je nejvyšší číslo ze všech zemí s výjimkou Sýrie. Někteří jdou do Evropy, jiní třeba do Indie nebo do Thajska. Ruštinu je dnes běžné slyšet v ulicích Dubaje. Pro určitý typ Rusů je však obzvláště atraktivní Kyjev. Ačkoliv je životní úroveň na Ukrajině v porovnání s Moskvou či Evropou stále nízká, je Kyjev dvojjazyčným městem. Ruští vystěhovalci se tu nemusejí vzdávat mateřštiny. A co je důležitější, nová ukrajinská vláda neodrazuje spisovatele, novináře a aktivisty. Kyjev, jímž mnozí Rusové – a téměř všichni ostatní cizinci – dlouho opovrhovali jako pouhým provinčním hlavním městem, je na nejlepší cestě stát se intelektuálním útočištěm pro ty, jimž Moskva připadá utiskující. Pro tento typ migrace existuje historický precedens. Po ničivém násilí, které vypuklo po ruské bolševické revoluci, začali ruští spisovatelé, výtvarníci, aristokraté, podnikatelé a intelektuálové pomalu rekonstruovat ruskou kulturu mimo svou vlast. Mnozí odcestovali do Prahy, jiní do Paříže.“
Deníky obsáhle popisují oslavy německého vítězství na fotbalovém mistrovství světa. Právo tak činí pod titulkem „Němci tančili a trenér Löw líbal jejich ženy“. Inu, když netančí se svými ženami, tak se Němci nemůžou divit, že se trenér činí. Titulka přílohy Styl stejného deníku anoncuje článek „Vlasy na dovolené“. To se jeden hned rozvzpomíná, jak je to vlastně dlouho, co na dovolenou (doposud neukončenou) odjely ty jeho vlasy. Jako... dlouho.
Jakýmsi poetickým způsobem spolu na dálku rozmlouvají dva titulky krátkých zpráv v Blesku: „Zase zvracel!“ a „Rozpůlil vesmír“. Jinak se deník ještě obšírně věnuje oslavám pětasedmdesátin Karla Gotta. I jeho redakce předala své dary. „Redaktorka Hana Höschlová upekla oslavenci sladké řezy s názvem Orgasmus. ‚Jsem šťastná, že s vámi mohu společně dýchat vzduch,‘ pogratulovala Karlovi k půlkulatinám.“ Já jsem taky rád, že dýchám. Společně s KG, redakcí Blesku nebo třeba i sólo. Všichni bychom měli být.
