Jak se pozná neschopnost vybírat daně

Žijeme ve zvláštní době. Země zažívá jeden z nejrychlejších vzestupů z celé Evropské unie. Ekonomika stoupá o 4,2 procenta. Nezaměstnanost je pátá nejnižší v Evropě. A daně se nevybírají.

Ministr financí nám nabízí různá panoptikální vysvětlení, z nichž některé se navzájem vyvrací a logicky nedrží pohromadě. Faktem je, že daňová kvóta (podíl daní na HDP) dosahuje něco kolem 34 procent. Přerozdělujeme tedy zhruba třetinu výkonu ekonomiky. Každé procento růstu by mělo přinášet do státní pokladny zhruba 13 miliard korun navíc. Jednoduchým výpočtem při zmíněném růstu by tak za rok čistě jen tím lepším ekonomickým výkonem mělo být ve státní pokladně o 55 miliard více než před rokem. Za polovinu roku, kterou jsme právě završili, by to mělo být přes 27 miliard korun.

Vybralo se bohužel o 4,27 miliardy méně než loni. Andrej Babiš má tedy ve státní pokladně za půl roku o 32 miliard korun méně, než by měl při tomto růstu ekonomiky mít. A to vůbec nemluvíme, že sliboval zvýšit výběr o dalších 30 až 40 miliard korun. Jen čistě lepším výběrem a skoncováním se zlodějinami. Proti slibům jsme tak minus 62 až 72 miliard korun. Ta čísla je dobré mít v paměti, až dobrý hospodář z ministerstva financí bude dramaticky odmítat tu 2,5 miliardy ministrovi vnitra na hasiče, tu 5 miliard ministryni školství na učitele. Špatně se vybírají skoro všechny daně, nejen mýtická DPH s karusely.

Úpadek ve výběru daní se ale hlavně dobře pozná úplně jednoduchým srovnáním. Sen několika předchozích vlád, které chtěly stáhnout výběry daní, sociálního a zdravotního pojištění ze tří různých správ do jednotného inkasního místa, aby lidé nemuseli obíhat tolik úřadů, skončil jen na papíře. Každého daňového poplatníka stále čeká berňák, sociálka a zdravotní pojišťovna.

První dva úřady jsou čistě státní správou (na rozdíl od zdravotních pojišťoven). Proto se dá srovnávat, jak jsou ve výběru peněz schopné. Když se podíváme do rozpočtů za roky 2013 a 2014 a většinu let předchozích, vyvíjel se výběr daní a pojistného velmi podobně. Bez ohledu na to, jestli země prosperovala nebo byla v recesi. Teď je tam diametrální rozdíl. Na daních se vybralo o 4,27 miliardy korun méně než loni. To je propad o 1,5 procenta. Když připočteme vliv zmíněného hospodářského růstu o 4,2 procenta, jsou daně za půl roku minus 5,7 procenta. Žádná z daňových změn, které vláda udělala (odpočty na děti, školku, nižší DPH) na to podle jejích vlastních propočtů neměla mít podstatný vliv.

Výběr sociálního pojištění se naopak zvýšil o 9,99 miliardy korun. To představuje vzestup o 5,3 procenta. Ministryně práce tak vybírá se svou sociální správou ještě víc, než by podle růstu ekonomiky měla. Ten rozdíl proti ministerstvu financí je obrovský.

Těžko říct, proč jí se daří, a nejpopulárnějšímu politikovi v zemi ne. Michaela Marksová-Tominová se přitom nikdy neprofilovala na tom, jak tady fantasticky začne vybírat pojistné, protože to nikdo před ní neuměl. Složité věci mají často jednoduché vysvětlení. Možná se aktivistická ministryně věnuje svým oblíbeným kvótám na ženy a dalším podobným fantaziím a nezbývá jí čas, aby rozvracela na rozdíl od svého vládního kolegy sociální správu.

Sledování rozkládajícího Řecka v přímém přenosu nám připomíná, že vysoké sazby daní (které Atény mají) jsou úplně k ničemu, když je nejste schopni vybrat.