Po Němcovově smrti nastupuje v Rusku strach

Vražda Borise Němcova, jež tak či onak jde na vrub Kremlu, znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruském vývoji.

Proč je možné tak jistě tvrdit, že za Němcovovou smrtí je Kreml? Protože, pokud Kreml vraždu přímo nenařídil, je přinejmenším osobně přímo zodpovědný za atmosféru nenávisti, která udělala z lidí jako Němcov veřejné škůdce. Oficiální reakce Kremlu je svým způsobem zlověstná: jak Putin, tak premiér Medveděv vydali prohlášení, v nichž vraždu odsoudili a pronesli uctivá slova o Němcovově charakteru.

Tentýž Putin začal v posledním roce používat pro opozici termíny „pátá kolona“ a „zrádci“ („legalizoval“ je, jak si liboval moderátor nejdryáčničtějších televizních zpráv Kiseljov). Němcov se objevoval na plakátech s podobiznami členů „páté kolony“ spolu se stylizovanými postavami mimozemšťanů. Před týdnem se uskutečnil v Moskvě pochod vedený organizací Antimajdan, jehož leitmotivem bylo: nedopustíme, aby lidé jako například Němcov uskutečnili Majdan tady. Na webu predatel.net („zrádce“) byla jeho podobenka velmi vysoko. Němcov dostával výhrůžky smrtí, s jednou z nich se oficiálně obrátil na policii; bez výsledku.

To je něco jiného, než když u nás politik slíbí smrt vegetariánům. To je pouze nevkusné, ale každý chápe, že Miloš Zeman si takových nejapných vtipech libuje léta, aniž by kdy sáhl k fyzické likvidaci. V Rusku panuje atmosféra boje o osud země a někteří z těch lidí, kteří opozičníkům slibují smrt, skutečně mají ve zvyku střílet – třeba Igor Girkin-Strelkov, který se nedávno vrátil z Ukrajiny. A takových rozhicovaných bojovníků je víc. Vládní orgán pověřený vyšetřováním, který velmi rychle zveřejnil několik vyšetřovacích hypotéz, kupodivu ty, kteří Němcovovi veřejně vyhrožovali, mezi podezřelé nezahrnul.

Na dohled Kremlu

Proč se oficiálními kanály šířené hypotézy (vražda jako provokace, možná za spoluúčasti CIA, která měla dát ruské opozici oběť; nájemná vražda objednaná lidmi ohroženými Němcovovými protikorupčními zprávami; islámský fundamentalismus) jeví jako nepravděpodobné? Není tajemstvím, že Němcov byl sledován (v minulosti byly zveřejněny záznamy jeho telefonních hovorů) a vražda se udála v intenzivně střežené části Moskvy, na dohled od Kremlu (doslova – jedna z kremelských bezpečnostních kamer měla přímý výhled na místo vraždy). Pokud by se chtěl Němcova zbavit soukromník, který nebyl polodementní anebo sebevrah, aspoň by si vybral jiné místo – minulé oběti politických vražd zpravidla zemřely v blízkosti svého bytu. A účast CIA? Že by něco takového udělala Obamova Amerika, která se tak úzkostlivě vyhýbá provokování Ruska, že, jak dnes informuje Wall Street Journal, na špionážních fotografiích, které poskytuje Ukrajincům, začerňuje ruské území? A cílem by jako mělo být co? Že se takové nápady šíří, vypovídá hlavně o atmosféře v Rusku. CIA vyprovokovala Němcovovu smrt asi s takovou pravděpodobností, jako vyprovokovala sebeupálení Jana Palacha.

A proč asi začínají v Rusku opravdu nové, temné časy? Jde o víc než jen to, že mluvit otevřeně proti režimu se stává zas o něco nebezpečnější. Pokud šlo o čin nějakého nacionalistického fanatika, pak musí být čekistům kolem Putina jasné, že tohoto džina nemusí být snadné dostat zpátky do láhve. Objevují se dvě přirovnání: k Výmarské republice a k vraždě bolševického bosse Kirova v roce 1934. Hitler, jak známo, nakonec rozdrtil i mnohé z těch, kteří na likvidaci výmarské demokracie pracovali stejně zavile jako on. A vražda Kirova nebyla nikdy objasněna (podobně jako se dnes většina Rusů, aspoň podle ankety na webu jedné rozhlasové stanice, domnívá, že nebude nikdy vypátrán skutečný Němcovův vrah), nicméně posloužila Stalinovi jako výchozí bod ke stále krvavějším čistkám.

Další moment hodný pozornosti je ten, že Němcov, ať už byl jako opoziční politik jakkoli neefektivní, stále byl bývalým místopředsedou ruské vlády. Jednou z civilizačních vymožeností (bez ironie) raného Putinova režimu bylo to, že dal veřejně najevo, že výměna moci v Rusku, na rozdíl od některých dřívějších dob, nebude provázena kulkou do zad. To je pro vládnutí dobré – jestliže se držitelé moci mohou spolehnout, že neskončí na popravišti, ale bude jim povoleno dožít v klidné bezvýznamnosti, nemusejí se ani držet moci zuby nehty na kapačkách, ani preventivně likvidovat všechny potenciální vyzyvatele. Demokraticky smýšlející Rusové teď musí pociťovat strach a beznaděj, ale smrt bývalého vicepremiéra jistě nepřidá na klidu ani lidem z vyšších pater režimu.

„Onoho dubnového odpoledne v roce 2011 mi Boris Němcov říkal, že když půjde jó do tuhého, sbalí rodinu a z Ruska odjede, aspoň na čas. „Už jsme se o tom se ženou bavili. Praha je jedna z variant,“ smál se,“ vzpomíná reportérka Adéla Dražanová. Kdyby to byl udělal, tak by samozřejmě byl dnes naživu. Němcov ovšem nebyl z těch, kteří utíkají. Pokud si ale na okamžik představíme, že by se to stalo, Němcov by určitě při své neúnavné organizační aktivitě pro nás zajímavě nasvítil poměry v ruské komunitě v Praze. Jedním z těch, na které ukázal prstem ve své zprávě o korupci při Sočské olympiádě, byl Vladimir Jakunin. Jím řízené Ruské státní dráhy proinvestovaly 20 % státního olympijského rozpočtu – 9,2 miliard dolarů (celé hry ve Vancouveru, v Turíně i v Lake Placid stály méně). Další miliardy získala firma propojená s bankou, v jejíž dozorčí radě zasedala Jakuninova manželka. Jakunin si v blízkosti Soči postavil bytový komplex, jehož hodnota byla odhadnuta znalcem na 75 miliónů dolarů; jeho oficiální plat činil 1,5 miliónu dolarů za rok.

Vladimir Jakunin je přítel Miloše Zemana. Na čí straně vlastně jsme?