Mertlík, Jourová, Fülle. Komisaři z nouze
Ohňostroj předcházející nominaci českého eurokomisaře vrcholí. V pondělí už by se mělo přikročit k dílu, snad se koaliční špičky konečně dohodnou na jednom konkrétním jméně.
Především je třeba ocenit, že z výběru vypadl Pavel Telička. Pro jeho business plán je to těžká rána, kdyby věděl, že to dopadne jen místem řadového poslance Evropského parlamentu, třeba by svou lobbistickou firmu, která měla dobrý obrat, neposílal tak spěšně do likvidace. Ale měla by platit zásada, že jednou lobbista, vždycky lobbista, každopádně nikdy vysoký úředník. Jestli ho zablokovaly koaliční strany z vlastního přesvědčení, nebo v očekávání námitek z Bruselu, není důležité. Zásluha jde za oběma.
Telička svou kampaň stavěl na podprahovém sdělení, že oproti němu ostatní čeští kandidáti do Komise budou v Bruselu nýmandi. V tom měl, jak se ukázalo, zase pravdu on: Pavel Mertlík, zimní kandidát lidovců a eurokrat Petr Blížkovský, kterého vytáhli a hned zase stáhli, i čerstvá karta ANO, ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, jsou všechno kandidáti z nouze.
Mertlík má sice pověst relativně dobrého ekonoma, ale to je dané pozadím, z něhož se vyloupl – celkem dobrý ekonom to byl na poměry ČSSD. Praha ani po výměně vlády zatím nezrušila své priority: v Unii více volného trhu a odbourávání bariér. Slyšel někdy někdo, že by Pavlu Mertlíkovi tyto cíle ležely na srdci?
Věra Jourová je sympatická, zřejmě hodná žena. Ale měsíc neoprávněného vězení ještě z nikoho materiál do Evropské komise neudělal. Jourová se považuje za odbornici na evropské fondy, přičemž její ministerstvo sepisuje dotační plány pro ČR z příštího evropského rozpočtu způsobem, k němuž má Evropská komise neoficiálně vážné výhrady – a nechme teď stranou smysluplnost unijních fondů, jen že by bylo třeba zvážit Jourovou na váze, na kterou se sama staví. Je také první místopředsedkyní ANO. V obou svých funkcích je z vůle předsedy Babiše. Její vztah k němu se utvářel z pocitu vděčnosti k někomu, kdo jí skokově zvýší příjem (předtím byla advokátní koncipientka) a kdo se jí postaral o životní satisfakci, kdy se na ministerstvo, z něhož šla do vazby, vrátila přímo na špičku.
Zbývá Štefan Fülle, absolvent sovětského MGIMO, dosavadní komisař pro rozšíření, který měl do kolapsu loni v listopadu na starosti jednání s Ukrajinou. Život a dílo pana Fülleho se komentují samy. Je to kandidát z personální nouze stran a má dobré šance.
Sobotkův kabinet si zakládá na deklarované proevropskosti. Ale všichni tři předáci vládních stran jsou ve vládě kvůli úplně jiným věcem, než je ruka na pomyslném společném kormidle Evropy. Mají hlavu plnou orgány ČEZu, různé dotace, církevní restituce, výběr daní. I ve srovnání s Nečasovým „protievropským“ kabinetem je tohle vyloženě vláda pro domo.
Čtěte také: Mertlík vs Jourová. Souboj ČSSD s ANO asi rozhodnou lidovci
