Jak asi hlasoval George Orwell?

Člověk, který nemá to štěstí být Britem, má rád Anglii (a myslíme tím celou Velkou Británii) takovou, jakou si vysnil. Je to často iluze a velmi přibližná představa, ale k této zemi, domnívám se, směřují takové sympatie častěji než k jiným zemím. A každý takovým sentimentem postižený anglofil si vybírá dle svých preferencí své britské hrdiny. Já v těchto dnech občas myslím na George Orwella a říkám si, jak ten by ty věci asi viděl.

Otázka, jestli by hlasoval pro brexit, nebo pro Unii, je samozřejmě nesmyslná. Orwell umřel před šedesáti šesti lety, svět byl zcela jiný, to, čím se zabýval a čím se trápil, bylo jiné, to, oč usiloval, by dnes asi už nebylo možné. Ale když si člověk vezme jeho eseje a čte si v nich, možná nějaký klíč k tomu, jak by dnes věci viděl, najde.

Orwell byl politickým přesvědčením socialista, ale velmi osobitého druhu. Víc než představou sociálních projektů a pokroku žil a zajímal se o běžné věci života a jejich kvalitu. Právě na nich mu nejvíc záleželo a dával jim přednost před všemi ideologiemi i před politikou. Považoval za nutné se angažovat, ale ne kvůli tomu, aby věci nutně změnil podle nějakého návodu nebo ideje, ale kvůli tomu, že je často nutné vystoupit proti nějaké lži, proti nějakému falšování a překrucování skutečnosti. A že je třeba volit mezi věcmi lepšími a horšími. A to vyžaduje morální úsilí ty věci rozpoznat. Intelektuál si to nikdy nesmí zjednodušit a vždy se musí ptát, nepodléhá-li nějaké ortodoxii. Volil by tedy brexit, nebo Unii?

Orwell miloval a chránil prosté záležitosti, o jejichž kvalitě byl přesvědčen, jako je třeba anglická snídaně nebo anglický pudink nebo anglický suchý humor. Procházka lesem, sázení stromů a stříhání trávníků mu byly přednější než dělnické hnutí a strategie pokrokových stran, přičemž na dobrém životě dělníků mu hluboce záleželo právě proto, že pak i oni budou mít čas starat se o ten trávník. Až dojemně, pro někoho jistě naivně a staromilsky, si přál, aby život jeho milované Anglie zůstal zachován v podobě, jakou měl rád a jakou znal: jako společnost slušnou, střídmou, cenící si pěkných a praktických věcí, společnost, kterou je nutné pomalu vylepšovat, nikoli bořit. Hlasoval by pro brexit, nebo pro Unii?

Orwell vždy zdůrazňoval, že je zásadní rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem. V eseji Poznámky o nacionalismu z roku 1945 píše docela jednoduchou věc, která dnes zas tak jednoduchá není: „Vlastenectví je oddanost určitému místu a určitému způsobu života, jež jsou podle vašeho přesvědčení nejlepší na světě, ale nepřejete si je nutit jiným lidem. Vlastenectví je svou povahou obranné – jak vojensky, tak kulturně.“

Nevím, jestli je nutné, aby vlastenec byl nutně přesvědčen, že jeho způsob života je nejlepší na světě (Angličan ale k tomu může mít důvody), stačí myslím, když ho má rád a je mu v něm dobře. Ale srozumitelné to je. Orwell neviděl důvod, proč by se měl stydět za obdiv k anglickému způsobu života, jak se vyvíjel po staletí, a byl by asi překvapen, kdyby mu někdo tvrdil, že je to staromilství, šovinismus nebo „zaprděnost“, jak občas nazve takový postoj i pokrokový vzdělanec.

Oproti vlastenectví stavěl nacionalismus, který, jak napsal, je neoddělitelný od touhy po moci. „Stálým cílem každého nacionalisty je zajistit si větší moc a větší prestiž, ne pro sebe, ale pro národ či nějaký útvar, v němž se rozhodl utopit svou individualitu.“ A je jedno, je-li to jeho rodná země, nebo třeba Sovětský svaz, ke kterému v jeho době shlíželo tolik jeho britských intelektuálních kolegů. „Nacionalismus je hlad po moci smíšený se sebeklamem. Každý nacionalista je schopen té nejkřiklavější nečestnosti, ale protože si uvědomuje, že slouží něčemu vyššímu, než je on sám, je také neotřesitelně přesvědčený, že je v právu.“

Hlasoval by Orwell pro brexit, nebo pro Unii? Měl by to asi hodně těžké.

Orwell se nijak nestyděl přiznat, že se mu líbí popínavé růže a že má radost, že ty, co si za šest pencí koupil před válkou, za pár let obepnuly jeho dům. V eseji Přímluva za faráře z Bray z roku 1946 píše o jabloni, kterou zasadil v roce 1936, a vyzývá čtenáře, aby také sázeli stromy. Věří, že když zasadí nyní strom, ponese ovoce ještě po část 21. století. Zní to jako metafora, ale Orwell byl praktický a myslel takové věci doslova. Při veškerém zaujetí pro pravdu, pokrok a jiné věci mu šlo o konkrétní jablka, která budou dávat užitek ještě dlouho, když on už na tomhle světě nebude.

Hlasoval Orwell pro brexit, nebo pro Unii?