Komu se to nelíbí, neví, co je dialektika
S Le Penovou proti "fašistům", Andrej Babiš se dál soudí v Bratislavě, Brno prý postoupilo do finále hokejové ligy. To jsou mi věci.
Na titulních stranách Ukrajina a nějaké ty úřední kauzy - Mladá fronta Dnes referuje o auditu IT zakázek na ministerstvu práce a sociálních věcí v době úřadování Jaromír Drábka a jeho náměstka Šišky. Stát prý vyplatil čtyři miliardy během čtyř let, šlo to ale pořídit za polovinu. Lidové noviny zase píší o úřednících ministerstva školství, kteří si vzali neplacené volno, během nějž ovšem pokračovali v práci, a jako externisté si vydělali třikrát víc.
Kateřina Šafaříková se ve stejném deníku věnuje vřelým vztahům současné kremelské administrativy a evropské krajní pravice. "Zatímco vztahy mezi Moskvou a západními politiky zamrzly kvůli Krymu, Marine Le Penové se dostalo v ruské metropoli přijetí jako oficiální zástupkyni francouzské vlády. O víkendu došlo i na státní recepci na její počest, kterou uspořádal předseda dumy Sergej Naryškin." Autorka popisuje ruské konexe francouzské Národní fronty, o nichž informoval francouzský tisk, sympatie krajní pravice Putinův režim získává i v jiných zemích: "Jakkoli se ne všechny (krajně pravicové strany - pozn. aut.) s Putinem shodují ve všech tezích, jeho ponížení Západu na Ukrajině a obecně kritika Evropy jim konvenuje a jsou ochotné mu naslouchat. Rakouská extrémní pravice či antiimigrantská holandská partaj Geerta Wilderse, kterým se slibuje výrazný úspěch v eurovolbách, sdílí Putinovu tezi, že ukrajinskou krizi vyprovokoval Západ a Evropská unie je prohnilý koncept, jejž je potřeba zničit." V Česku se v podobném smyslu vyjadřuje také bývalý prezident Václav Klaus, třeba se mu taky podaří na ten vagón naskočit, možná i z lokomotivy si zapískat. Někomu by možná přišel divný ten souběh propagandy vybízející k boji s ukrajinskými "fašisty" a čilé spolupráce se silami, jež - v některých případech - mají k fašismu celkem blízko. Asi stejně podivné jako kombinace varování před ukrajinským antisemitismem a temným strašením, že za událostmi v Kyjevě stojí Židé. Stoupenec moskevské linie by ale odpověděl zvučným: "Víte houby o dialektice". Tihle lidé jsou totiž v řečené disciplíně docela cvičení.
V Bratislavě pokračoval soud, na němž se Andrej Babiš snaží dosáhnout vyškrtnutí z evidence spolupracovníků StB. Někdejší tajní svědčili v jeho prospěch - jeden už si po několika mrtvicích prý nic nepamatuje, druhý - Július Šuman - vypověděl, že dokumenty o Babišově spolupráci zfixloval jeho nadřízený. "Na to si i po jednatřiceti letech vzpomínám proto, že tyto skutečnosti se vymykaly z běžného rámce a nikdy předtím ani potom jsem se s takovým postupem nesetkal," cituje ho MFD. Deník přináši i slova předsedy správní rady slovenského Ústavu paměti národa: "Je nebezpečné, když ti, kteří byli v čele represívních složek, se dnes vyjadřují v soudních procesech k evidenci StB. Jsou to ti, kteří ji vedli." Víckrát popsaný paradox. Samozřejmě do konkrétních podrobností kauzy nevidím, další faktor, který může znesnadnit hledání pravdy o tom, co se kolem Babiše před třiceti lety dělo, je i jakýsi profesionální kodex tajných policistů, s nímž se veřejné "propíchnutí" vlastního agenta prostě neslučuje.
V Právu pokračuje polemika či dialog Jiřího Pehe a Lukáše Jelínka o hnutí ANO jako hrozbě pro parlamentní demokracii a možnostech, jak ji čelit. Pehe v sobotním vydání psal o možnosti nějaké spolupráce ČSSD, ODS, TOP a lidovců. Jelínek tuhle představu ve včerejších novinách označil za nereálnou - voliči pravice i levice by podle něj takovou dohodu nepřijali. Pehe mu dnes odpovídá. Neměl prý na mysli vládní koalici tradičních parlamentních stran, TOP 09 a ODS by měly podpořit menšinovou vládu sociálních demokratů a lidovců, kdyby začalo jít do tuhého. "Mohli bychom ale také argumentovat, že je-li hrozbou pro parlamentní demokracii u nás spojení Babiš-Zeman, pak by vzhledem k malé pravděpodobnosti, že by Zeman znovu kandidoval na prezidenta v roce 2018, nehrozil při udržení Sobotkovy vlády do konce roku 2017 nástup mocenského tandemu prezidenta a miliardáře, pohrdajících parlamentarismem." Tahle úvaha je ovšem založená na předpokladu, že sociální demokracie je strana plus mínus jednotná. Otázka je, když už se pouštíme do podobných spekulací, co by se uvnitř ČSSD stalo, kdyby její předseda popsaným způsobem začal zachraňovat parlamentní zřízení.
Lidové noviny si všímají dění uvnitř KDU-ČSL. Podle deníku "ožily spekulace, že ministr zemědělství přerůstá stranickému předsedovi Bělobrádkovi přes hlavu. Lidovci to odmítají." Jedním z projevů nerespektování předsedy ministrem Jurečkou je podle deníku i jmenování nového šéfa Lesů ČR, kterým se stal Daniel Szorád z polské pobočky IKEA. No. Poměry v lidové straně nechám být, to cestu z IKEA do Lesů ČR nicméně vnímám jako logickou. Taky jsem si totiž při montáži výrobků té oblíbené nábytkářské firmy zaskotačil na nejhlubším dně zoufalství. A utkvěla mi proto definice služeb IKEA, jak ji podal jeden americký novinář. Bylo to něco ve stylu: Příště mi asi ve výdejním skladu dají motorovou pilu a plánek lesa v Litvě.
Hrál se hokej. Po napjatém utkání na Spartě postoupila brněnská Kometa do finále extraligy. No jo, no. Drama na ledě kolegové popisují adekvátními výrazovými prostředky. "Kometu začátek nezničil a vlétla do finále" (Právo), "Kometa sežehla Spartu", píše zas MFD, která vůbec zápas popisuje náležitě epicky. "Jenže hokejové zápasy číslo 7 jsou trochu jako Pohádky tisíce a jedné noci. Neuvěřitelné. Magické. Tajemné. Strhující. (...) Zápasy číslo 7 jsou jevištěm pro válečníky, kteří jdou přes bolest. (...) Veterán Ton, král bodování dlouhodobé fáze, trpěl ve velmi hlučné samotě na střídačce, kam zůstal přikován, neb se mu nedařilo. Sparta hleděla do nicoty..." Já pohled od nicoty naopak odvracím, trhám své okovy a opouštím hlučnou samotu pracovní sesle, jdu si to rozdat se světem v tom magickém, strhujícím, nepředvídatelném zápase číslo 7, žít dál svou pohádku tisíce a jedné noci, své Zápisky z Punské války, své Mnoho povyku pro nic. Sežehnu nebo se vrátím sežehnut. Řekneme si.
