Mamánci ohrožují českou prosperitu

Vážení čtenáři, konec roku bývá obdobím, kdy se bilancuje a kdy se můžeme ohlédnout zpátky. Na uplynulý rok jsme se zpětně podívali i my a chceme vám připomenout články, které vás v prvním roce existence serveru ECHO24.cz nejvíce zaujaly. Zde je jeden z nich – z dubna tohoto roku, Lenka Zlámalová se v něm zamýšlí nad trendem nesamostatných mamánků.

Statistici přinesli novou sérii dat, jak se mění česká rodina. Jedním z nejzajímavějších trendů jsou rozšiřující se řady nesamostatných mamánků. Těch, kdo ještě mezi pětadvaceti a devětadvaceti žijí se svými rodiči. Na vlastní nohy se nedokázalo postavit 31,2 procenta žen a skoro polovina mužů. Davy mamanů se bohužel rozšiřují. Ještě v roce 1995 bydlelo u rodičů jen 15,1 procenta žen a 32,2 procent mužů.

Rozrůstající se řady mamánků jsou nebezpečným signálem společenského úpadku. Nedají se vysvětlit nedostupným bydlením. Před dvaceti lety bylo pro mladé rozhodně těžší dostat se k bytu. Na regulované nájmy nedosáhli, protože byly jen privilegiem těch, kdo už bydleli. Hypotéka byla neznámé slovo. A tržní nájmy byly právě kvůli regulaci velmi vysoké. Přesto se s tím mladí lidé nějak dokázali vypořádat. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.

Mamánci nejsou atraktivní

Nevést ještě kolem pětadvaceti vlastní domácnost je zvrácené. Člověk nemusí řešit spoustu běžných provozních problémů, společensky se neotužuje a má podstatně menší šance, že v životě uspěje. Zajímavé je, že bez rodičů nejsou schopni žít častěji muži. To neplatí jen u nás. Je to zvláštní, protože mamánci nebývají ve společnosti zrovna atraktivní a jsou terčem posměchu. Lifestylové časopisy jsou plné populárně psychologických rad, jak spolehlivě poznat mamana a vyhnout se mu.

Počet mamanáků ale přímo ohrožuje prosperitu země. Platí velmi jednoduchá rovnice: čím víc mamanů, tím horší konkurenceschopnost i úroky ze státních dluhů. Davy nesamostatných rostou směrem ze severu na jih a ze západu na východ. S rodiči žije jen 1,8 procenta Dánů po pětadvacítce. Ve Finsku, Norsku a Švédsku je to shodně přes 4 procenta. Ve Francii 11,8. ve Švýcarsku 14 a v Německu 17 procent. V Itálii ale 46,6 procenta, v Řecku 51,6, v Bulharsku 52,8 a na Slovensku přes 56 procent. Toto srovnání vychází z údajů Eurostatu a mírně se liší od naší statistiky, protože se dívá na generace od 25 do 34 let. Srovnání ZDE. Země s nízkým počtem mamánků patří mezi nejvíce konkurenceschopné země světa.

Dostupnost bydlení není rozhodující. Ceny bytů v poměru k platu patří třeba v Británii nebo ve Skandinávii k nejvyšším. Podstatnou jsou samozřejmě rodinné tradice. Vícegenerační rodina je třeba v Itálii vysoce ceněnou hodnotou.

Největší roli ale hraje motivace a přístup k riziku. Pokud někdo neriskuje ani v tom, že si koupí nebo pronajme byt, a začne se sám o sebe starat, těžko bude riskovat, že by se třeba pustil do podnikání. Země, kde se zdravě neriskuje, upadají a nemají šanci v konkurenci těch dravějších a odvážnějších uspět.