První vydání Doktora Živaga zařídila CIA

Když v roce 1958 dostal Boris Pasternak Nobelovu cenu za literaturu, jeho nejslavnější román Doktor Živago v jeho vlasti ještě nebyl publikován. Román, dokončený v roce 1956, vyšel o rok později v italštině v nakladatelství Feltrinelli. Ruské vydání ovšem existovalo, jenže nevyšlo v SSSR. Nově odtajněné dokumenty nyní definitivně potvrzují to, co mnozí tvrdili již dříve – ruské vydání zařídila americká zpravodajská agentura CIA. Zprávu o tom přinesl o víkendu deník Washington Post.

Američané si hned všimli italského vydání a pojali myšlenku vydat román v originále. Zamlouvala se jim jak kniha samotná, tak i propagandisticky dobře využitelná okolnost, že nemůže v autorově rodné zemi vyjít. „Pasternakovo humanistické poselství – že každý člověk má nárok na soukromý život a zasluhuje si úctu jako lidská bytost bez ohledu na míru jeho politické loajálnosti či prospěšnosti státu – zásadně zpochybňuje sovětskou etiku obětování jednotlivce ve prospěch komunistického systému,“ napsal v memorandu z července 1958 šéf sovětské divize CIA John Maury.

Balíky pro Brusel

Ofotografovaný rukopis získala britská rozvědka a v lednu ho dodala do Washingtonu. CIA samozřejmě potřebovala zorganizovat vydání tak, aby stopy nevedly k ní. Američané se doslechli o tom, že jedno holandské akademické nakladatelství má zájem Živaga vydat, a spojili se se svými holandskými kolegy z rozvědky BVD. Nakonec kniha vyšla v září 1958 v nakladatelství Mouton. Z pár tisíc výtisků Američané odvezli největší balík do Bruselu, kde mělo brzy začít proslulé bruselské EXPO.

Sověti umožnili cestovat na výstavu EXPO relativně velkému množství lidí – Belgie vydala Sovětům 16 000 víz. 

Sověti umožnili cestovat na výstavu relativně velkému množství lidí – Belgie vydala Sovětům 16 000 víz – což byla mimořádná příležitost. USA se ke knize nemohly hlásit, ale zařídily, aby ji ruští emigranti rozdávali v pavilónu Vatikánu. „Tuto fázi můžeme považovat za naprostý úspěch,“ pochvalovala si CIA v interním memorandu. Jedinou vadou na kráse bylo, že Američané předpokládali, že holandský nakladatel podepíše smlouvu s Feltrinellim jako držitelem autorských práv, což se nestalo. Tehdy taky poprvé zazněly domněnky, že ve vydání mají prsty tajné služby.

9 000 výtisků do Vídně

Když Pasternak v říjnu získal Nobelovu cenu za literaturu, sovětský režim to pojal jako provokaci, proti autorovi spustil nenávistnou kampaň a přinutil ho cenu nepřijmout. Zveřejněné dokumenty nepotvrzují, že by CIA na udělení Nobelovy ceny aktivně pracovala, ale její pracovníci si této možnosti byli vědomi a kalkulovali s ní.

Američané usoudili, že je toho třeba dále využít, a připravili nové vydání – v kapesním formátu, rozdělené do dvou dílů, aby se dalo snadněji pašovat a předávat. Vytiskli jej v nákladu 9 000 výtisků ve vlastní tiskárně, jako vydavatel byl uveden vymyšlený pařížský spolek Société d’Edition et d’Impression Mondiale. Velkou distribuční příležitost tentokrát poskytl světový festival mládeže a studentstva ve Vídni. Sovětským delegátům tam knihy rozdávali ruští emigranti.

Doktor Živago, podle něhož byl v roce 1965 natočen hollywoodský velkofilm, vyšel v autorově rodné zemi až v roce 1988. U nás vyšel v roce 1969 slovensky, prvního českého vydání v překladu Jana Zábrany jsme se dočkali až v roce 1990.

Když ještě CIA dělala kulturu

Kromě Pasternaka CIA připravila i další knihy v různých jazycích, třeba Orwellův 1984 a Zvířecí farmu. CIA považovala kulturu, ideje a informace za důležité pole boje s komunismem. Vedle „oficiálních“ propagandistických nástrojů jako rádio Svobodná Evropa používala i nástroje, kde její stopy nesměly být vidět. Zřejmě nejvlivnější byly časopisy vydávané organizací Congress for Cultural Freedom. Vycházely v několika zemích a vesměs požívaly velké prestiže, zejména britský Encounter, intelektuální a kulturní revue s antistalinistickým, ale víceméně levicovým zaměřením, jehož spoluzakladatelem byl básník Stephen Spender.

Kromě Pasternaka CIA připravila i další knihy v různých jazycích, třeba Orwellův 1984 a Zvířecí farmu.

Záměr CIA byl propagandistický, nicméně byl spojen s velkou kulturní sebedůvěrou. Američané věřili, že svobodná diskuse v zásadě hraje pro ně, jen se jí musí trochu pomoci. Svým chráněncům ve světě politiky a kultury tak nechávali volnou ruku. Lze říci, že to byly ty nejlépe utracené dolary za celou studenou válku. Když ale koncem 60. let sponzoring CIA vyšel najevo, stalo se z toho pro časopis stigma, z něhož se nikdy úplně nevzpamatoval. Vycházel sice až do roku 1991, ale jeho kritici se snadno vypořádali s kontroverzními názory na jeho stránkách poukazem na peníze CIA.