Neutral Milk Hotel: Uprchlíci před slávou zahrají v Praze

Kapela, od které se učily mnohé dnešní hvězdy, v neděli poučí i pražské publikum. V Meet Factory vystoupí obnovení Neutral Milk Hotel, skupina, již proslavila jedna deska. To album bylo ale zásadní inspirací pro mnoho z těch, jejichž jména pro dnešní fanoušky představují zásadní pojem.

Hudební stars by bylo možné roztřídit podle nějaké typologie – nebezpeční divoši, rozervaní básníci, nadsamci, tiší introverti, z řetězu utržení megalomani a tak dál. A taky, něžně řečeno, blázínci. Umělci, jejichž dráhu utnula duševní choroba nebo stavy jí hraničně blízké.

Zakladatel Pink Floyd Syd Barrett, jehož vliv na hudební scénu byl tak silný, že se o umělcově osudu nepřestávalo spekulovat desetiletí potom, co se stáhl ze scény. Skvělí písničkáři Nick Drake a Elliott Smith, které deprese dohnala k sebevraždě, a jejichž vliv je ale v pop music silně znát ještě dnes. Chris Bell z opožděně doceněných Big Star, Roky Erickson z průkopníků psychedelie Thriteenth Floor Elevators, Daniel Johnston. A taky Jeff Mangum, vůdčí duch Neutral Milk Hotel, kapely, která dosáhla velikého úspěchu a utekla před ním, nadlouho se vypařila.

Prý po dočtení Deníku Anny Frankové plakal několik dní v kuse, pak dlouze snil o tom, jak cestuje v čase a Annu zachraňuje. 

Mangum pochází z menšího města Ruston v Louisianě, s kamarády ze střední školy tam založil umělecký kolektiv Elephant 6, z nějž vyrostlo více kapel, včetně Neutral Milk Hotel. Natočili dvě desky, které měly celkem příznivý – jistě ne masový – ohlas. Už tehdy byl Mangum, mírně řečeno, výstřední figura. V rozhovorech mluvil o tom, že se v noci kvůli nočním běsům snaží nespat, místo toho píše a rozmlouvá přitom občas s duchy.

Než začal pracovat na klíčové nahrávce svojí kapely, přečetl si Deník Anny Frankové – naštěstí i naneštěstí. Záznamy skrývajícího se židovského děvčete se staly jedním z důležitých (a velmi různorodých) zdrojů jeho slavné desky. Psychicky mu to ale moc nepomohlo. Prý po dočtení plakal několik dní v kuse, pak dlouze snil o tom, jak cestuje v čase a Annu zachraňuje. 

Lepší je nedělat nic

Nějak se mu ale při tom všem podařilo nahrát zásadní dílo pop music konce tisíciletí. In the Aeroplane over the Sea je deska průkopnická, předznamenávala sound, který se v pozdějších letech mezi tzv. indie kapelami rozšířil. Velmi energické party akustických nástrojů, občas v rámci žánru tehdy neobvyklých (dudy, akordeon), zpěvnost jednoduché a někdy přitom překvapivé aranže – ve všech ohledech protiklad „strojové“ muziky, jež se v době vydání zdála na nezadržitelném vzestupu.

Hudba Neutral Milk Hotel je jásavě barevná, někde dole ale pulsuje i docela černě.

Neutral Milk Hotel ale nebyli jen první z mnoha podobných, ti, kdo vytýčili trend. V něčem jsou také na In the Aeroplane over the Sea unikátní, těžko napodobitelní, asi i díky, řekněme, osobité psýše Jeffa Manguma. Skladby jako by se vyvíjely intuitivně, byly usměrňovány nečekanými hnutími mysli. Energické provedení, výrazné melodie a euforický Mangumův vokál zvláštním způsobem korespondují s tím, o čem se zpívá. Těžko říct, co to vlastně je. Velice konkrétní odkazy se v těch písních potkávají s obrazy jak z Bunuelova filmu, podobně surreálnými i morbidními.

V asi nejznámější skladbě na desce Two Headed Boy se Mangum obrací k deformovanému lidskému plodu naloženému ve formaldehydu, její vyústění je ale svým (hodně svým) způsobem pozitivní. Hudba Neutral Milk Hotel je jásavě barevná, někde dole ale pulsuje i docela černě, čerpá z asociací, které chvilku mohou působit docela hrozivě, aby se pak proměnily v cosi ulítle poetického a pak zas v něco dalšího...

Deska se pomalu chytala, z Neutral Milk Hotel se stávalo cosi na způsob The Velvet Undergound, o kterých se kdysi taky mluvilo jako o kapele, již nikdo nezná, ale těch pár lidí, co jejich písničky znali, hned založili vlastní skupiny. Reputace NMH rychle sílila, přišla nabídka dělat předskokany megastars z R. E. M. A v tu chvíli bylo po kapele. Mangum se prakticky stáhl ze světa, kdekdo se dohadoval, co vlastně dělá. Podle svědectví přátel byla odpověď nejprozaičtější možná – vůbec nic. Zhroutil se, trávil čas civěním do zdi svého pokoje, snad prý také v očekávání katastrofických dopadů tehdy probíraného fenoménu Y2K (pamatuje si na něj ještě někdo?). 

Postupem doby se jakž takž sebral, cestoval hodně po světě, v Bulharsku pořídil terénní nahrávky místní lidové hudby, měl pod pseudonymem vlastní rozhlasovou show, občas na koncertě spřízněné kapely vystoupil s písničkou či dvěma. Z In the Aeroplane over the Sea se mezitím stala klasika, o níž jako o zásadní inspiraci mluvili třeba členové Arcade Fire.

Mnoho lidí volalo po obnově Neutral Milk Hotel, Jeffa Manguma to ale nijak neinteresovalo. Změna přišla až v letech 2010-11, kdy Mangum odehrál pár plnohodnotných koncertů, vystupoval na festivalech. A loni v květnu nenápadným způsobem ohlásil obnovení Neutral Milk Hotel – patnáct let po jejich „zmizení“. Reakce na koncerty, postavené výhradně na starém materiálu, jsou nadšené a chodí se na ně hojně. Úděl superhvězd těm dnes už trochu opotřebovanějším pánům ale nehrozí – snad to Jeffovi Mangumovi přináší klid.