'Pánové, je to v prdeli. Tím socialismus skončil'

Tisíce demonstrantů se blížily na pražskou Národní třídu. Tou dobou večeřely špičky StB s delegací KGB ve vile ministerstva vnitra na pražském Břevnově. Večeře se účastnili také první dva muži tajné policie Alojz Lorenc a Karel Vykypěl. Bylo 17. listopadu 1989. Co dělali podřízení estébáci, zatímco nejvyšší vedení bylo zaneprázdněno přípitky se sovětskými generály?

Překvapivě dosud nezpracovanou kapitolu osudového večera – působení operativy StB v centru Prahy – teprve nyní popsal historik Pavel Žáček.

Náhlé zhroucení komunismu v Československu, pro něž byl rozhodující 17. listopad, vyvolává i po čtvrtstoletí mnoho nezodpovězených otázek. Chování StB, o níž se říkalo, že byla tím jediným, co za normalizace fungovalo, bylo zarážející. V mnoha ohledech jako by neodpovídalo veledůležitosti dějinného okamžiku, na druhé straně na některých odborech docházelo k podivuhodnému hemžení. Jde o další z řady záhad provázejících „sametovou revoluci“. Může tak zapadat do spektra konspiračních teorií o řízeném převratu. A nebo nabízí docela banální vysvětlení. Záleží na naturelu vykladače.

Náčelník nechal zavřené dveře

„Při večeři jsem se informoval u s. Bytčánka průběžně o stavu v centru Prahy, tedy o pohybu demonstrace (…) Frekvence telefonátů se s postupem doby zvětšovala,“ popsal v jedné z pozdějších výpovědí plukovník Vykypěl průběh večírku se sovětskými hosty. Nedá se říct, že by StB přípravu na 17. listopad podcenila. „Bylo nasazeno překvapivě velké množství příslušníků – kvůli jedné demonstraci, která navíc byla povolená,“ popisuje Pavel Žáček „mimořádnou bezpečnostní akci“ nazvanou Student.

Přestože pohotovost byla rozsáhlá a zahrnula značné množství lidí, někteří estébáci si všimli, že před 17. listopadem se odehrávaly věci jinak, než byli zvyklí. „K tomuto datu výjimečně proti minulosti náš odbor nepřipravoval žádná opatření (…) Situace byla zvláštní oproti jiným službám v tom, že když jsem volal na úkony (čili kolegům, kteří měli na starosti odposlechy v bytech disidentů, pozn. red.), tak mi bylo řečeno, že už všechno hlásili náčelníkovi odboru a já jsem se nedozvěděl žádnou informaci,“ vypověděl před parlamentní vyšetřovací komisí na začátku 90. let Miloslav Málek, důstojník 10. odboru kontrarozvědky, která měla na starosti „rozpracování nepřátelských seskupení“.

Málek pokračoval: „Dále mi situace připadala zvláštní v tom, že tam (na sekretariátu náčelníka 10. odboru) byl abnormální pohyb náčelníků odborů (…) Během dne jsem také zaregistroval, že u náčelníka odboru byli několikrát také oba dva sovětští poradci naší správy. V kanceláři náčelníka odboru se jednalo za zavřenými dveřmi, takže nevím, o čem tam mluvili, i zavřené dveře byly neobvyklé, protože náčelník odboru je většinou nechával pootevřené.“

Kuly se pečlivě zrežírované konspirační pikle s cílem zneužít pozdější zákrok proti demonstrantům vůči zkostnatělému vedení KSČ, jak se dnes domnívají někteří včetně Miloše Jakeše? Nebo rojení na sekretariátech StB bylo naopak jen odrazem bezradnosti tajné pěsti dělnické třídy tváří v tvář bortícímu se komunismu, kdy po pádu berlínské zdi a úspěších opozice v Polsku a Maďarsku bylo Československo ve střední Evropě evidentně poslední na řadě?

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku ECHO.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.