Je Ševčíkův majáček sodoma, nebo sodomie?
Stránky deníků dnes trochu voní po okurkách. Čím bychom žili nebýt toho fotbalu? Nuancemi výběru ministerských náměstků? No ovšem! Chci lístek do první řady!
Mladá fronta Dnes a Lidové noviny obsáhle popisují okolnosti možného nástupu Cyrila Svobody na ministerstvo zahraničí, LN zprávou o něm otevírají. Úřad ale klade někdejšímu šéfovi diplomacie podmínky, musí prý změnit název svojí privátní Diplomatické akademie – ministerstvo provozu školu stejného jména. Po Svobodovi to prý požadoval první náměstek Petr Drulák. „Bývalý ministr se začal obávat, že v případě výměny postu za změnu názvu jeho firmy by dohodou někdo – po zkušenostech s loňskou kauzou Jany Nagyové a trafikami pro tři exposlance ODS – mohl označit za trafikantský handl, či dokonce korupční jednání.“ Jeden se vlastně nemůže divit tomu, jak veledůležitě zdejší političtí představitelé sami sebe vnímají, když každá marginálie, která se jim šustne hlavou, se může stát předmětem tak důkladného zájmu.
Podle Práva mají konkurenti ODS před senátními volbami snahu odlákat z řad upadající strany potenciálně úspěšné kandidáty. „Podle informací Práva by totiž v hlavním městě měl do horní komory za TOP 09 kandidovat herec, ředitel Divadla na Vinohradech a bývalý senátor ODS, nestraník Tomáš Töpfer. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš se zase občanským demokratům snaží odloudit senátora za Prahu 1 a ředitele pražské záchranky, také nestraníka Zdeňka Schwarze.“
V Hospodářských novinách je profil Tomáše Lichovníka, který nastupuje k Ústavnímu soudu. Stane se dřív než bylo plánováno. „Senátoři ale nepotvrdili další mandát Jiřímu Nikodýmovi, což jmenování šéfa Soudcovské unie urychlilo. Zástupci ČSSD se přitom Nikodýmovi údajně mstili za to, že během prvního mandátu hlasoval pro zamítnutí stížnosti spojené s církevními restitucemi. Úplně stejně by ale nejspíš rozhodoval i Tomáš Lichovník. ‚Co bylo ukradeno, má být vráceno. Byť by to bylo velmi náročné,‘ uvedl v DVTV s tím, že on oranžový Senát u Ústavního soudu neposílí: ‚Musím rozhodovat nestranně bez ohledu na to, která politická strana je u moci.‘“ Nejsem zrovna právní expert, ale zdá se mi, že minulý rok rozšířená obava z toho, že prezident – v rámci snahy proměnit politický systém – promění Ústavní soud v nějakou svou servisní organizaci, se zas až tolik nepotvrdily. Důvod k decentnímu přípitku.
Lidové noviny řeší úroveň komentářů k přenosům z fotbalového mistrovství. Podobně jako mnoho fanoušků ji shledává neuspokojivou. Mimo jiné kvůli nesynchronnímu zvuku, kvůli němuž se komentář tu předbíhá, tu opožďuje nebo únava z nočního vysílání. Znalosti přizvaných expertů taky nebývají zrovna hluboké. „Není výjimkou, že hosté v předzápasovém programu přiznají, že o týmech nic nevědí. Tak jako třeba bývalý trenér Günter Bittengel před pondělním utkáním Íránu s Nigérií. ‚Je to spíše jejich alibismus. Oni se na vysílání samozřejmě připravují, ale takovou větou se před lidmi kryjí. Působí to však hloupě a věřte mi, že už si za to taky od nás vyslechli své,‘ říká šéf kanálu ČT sport Jiří Ponikelský.“ Chvíle pro konstruktivní kritiku. Taky existuje možnost pozvat hosta, který nebude mluvit o fotbale v úzkém slova smyslu (těch lidí, které vzrušuje, jaký herní systém upřednostňuje íránský trenér, nemusí být zas až tak moc, většině stačí zjištění, že moc dívat se na to nedá). Ten sport ale v roli té země hraje nějakou roli – docela významnou, nějakým způsobem se do toho promítá stav společnosti, konflikty v ní, politika a tak dále. Třeba jeden mezinárodně známý a ceněný íránský film je o ženách, které se snaží proniknout do hlediště fotbalového utkání. V Nigérii se zase bojuje, země není zrovna soudržná, jak tam lidé fotbal pod nigerijskou vlajkou vnímají? Byl docela zajímavé poslouchat Pavla Karocha po vítězství Kostariky nad Uruguayí – v té zemi kdysi hrál, má k ní vztah a z jeho slov to bylo slyšet.
Srdce pookřálo při prolétávání přílohy Práva Café. Po delší pauze jsem ta narazil na psychologa Karla Humhala, jehož schopnost přispět lapidárním truismem do zprávy na jakékoli téma, byla svého času velmi výrazná, v českých podmínkách možná dokonce nepřekonaná. Tentokrát promlouvá z titulu porotce soutěže Hračka roku. Ve výběru mu chyběly „různé obvody, kdy kluci propojili drátky a rozsvítila se žárovka“. Jako chápu, ale zas až tak mě to nebolí. Asi to ovlivňují smutné vzpomínky na chvíle, kdy se žárovka nerozsvítila, což bylo v mém případě, bohužel, pravidlem.
V článku pro Lidové noviny se poslanec ČSSD Ladislav Velebný pohoršuje nad poměry v českém vysokém školství. Škol je podle něj moc a systém je prolezlý klientelismem. Vypočítává různé výstřelky, včetně známé jízdy s majáčkem děkana Miroslava Ševčíka. Text přitáhne titulkem „Intelektuální sodomie“. Žjova! Pro jistotu jsem konzultoval slovník a ujistil se, že slovo „sodomie“ česky ještě pořád znamená sex se zvířaty. Znamená. Žjova! Možná je za tím názvem analytický komentář Ševčíkových manýrů – vztah mužů k autům bývá často popisován jako sexuální a od auta ke zvířeti, třeba oslici nemusí být tak daleko – dopravní prostředky jeden jako druhý. Anebo se panu poslanci prostě popletla písmenka ze sodomy – označení pro obecný morální úpadek se stala velmi specifická sodomie. Jak říká jeden z protagonistů mého oblíbeného filmu Spinal Tap: „Hranice mezi chytrostí a stupiditou je někdy tak tenká“.
