Portrét ministra s nahou slečnou. A pachuť, co zůstala

Může to být nejdůležitější mediální událost poslední doby, i když o ní mlčí i weby specializované na provoz médií. Na první pohled jde o historii, které kromě jejích účastníků málokdo věnoval zaslouženou pozornost.

V polovině září rozjel mediální dům Mafra projekt bulvárního webu Expres a už o čtrnáct dnů později navštívil jeho šéfredaktor Petr Konečný ještě s jedním kolegou ministra vnitra Milana Chovance, ukázali mu fotografii, kde zírá na nahou slečnu, a požadovali vysvětlení. Ministr zachoval duchapřítomnost, fotku jim vzal a oznámil, že se obrátí na policii, protože jde o fotomontáž.

Chovanec prohlásil, že podle jeho informací si „kompro fotomontáž“ objednali v cizině „pracovníci mediálního domu se zájmy v politice“, a naznačil, že šlo o samotnou Mafru, která patří jeho vládnímu kolegovi, ministru financí Andreji Babišovi. Mluvčí Mafry na to reagovala slovy, že fotku do redakce poslal anonym a že se oba novináři chtěli ministra jenom zeptat, jestli jde o fotomontáž. Prý se zachovali podle standardních novinářských pravidel.

Na celé události je nejvážnější vlastně vyjádření mluvčí Mafry. Jak to vypadá, když se novináři chovají podle standardních pravidel? Do redakce přijde anonymní dopis, ve kterém je vulgární fotka, která diskredituje předního politika, a na první pohled jde o fotomontáž. Novináři tento cár papíru nehodí do koše, ale vypraví se za ministrem, ať jim to vysvětlí.

Rozhodnutí vypravit se za ministrem a jedním z nejmocnějších mužů Česka jim musí někdo schválit. Těžko může jít o rozhodnutí šéfredaktora podřízeného webu. Jdou tedy s povolením přinejmenším jednoho člena ze širšího vedení skupiny Mafra. Předem jim muselo být jasné, že se od ministra mohou jen těžko dozvědět něco nového. Nanejvýš mohli dostat překvapenou reakci, kterou by mohli ve svém bulváru využít při publikaci fotky za použití nějakého dvojznačného komentáře.

Podle výkladu ministra Chovance to je ještě horší. Novináři prostě posloužili záměru někoho z vedení mediálního domu, který se chtěl zalíbit jeho majiteli Andreji Babišovi. Nejde předpokládat, že by k tak trapné akci dal svolení sám Babiš.

Ovšem i při opatrném výkladu, že fotku do redakce poslal anonym, je profesní profil českého novináře ponížen do dosud nepoznaných hlubin. Pokud předhodíte českému novináři jakoukoli špínu, tak se po ní okamžitě vrhne, i když očividně nemá nic společného s realitou. Pokud jde navíc o svinstvo, které by mohlo pošpinit nepřítele jeho šéfa nebo vydavatele, tak mu dá nejvyšší prioritu.

Standardní novináři

Znamená to následující: novináři nerozlišují lež od pravdy, chtějí za každou cenu senzaci, podlézají a slouží mocným. Možná to jsou opravdu standardní novinářská pravidla. Kdyby tomu tak nebylo, přece by se někdo ozval a požadoval nápravu. Mafra by jí třeba mohla dosáhnout tím, že by vyhodila šéfredaktora Expresu, bulvární web zrušila a zbavila se i těch členů vedení, kteří akci schválili. Pokud tak neučiní, bude Chovancova pseudoaféra důležitým krokem při balkanizaci českých médií jako takových.

Událost s fotkou ministra vnitra může mít dalekosáhlé důsledky i pro běžný provoz. Řada čtenářů si může uvědomit, že od médií může očekávat v lepším případě nezávaznou zábavu. Zpozornět by proto měli vydavatelé. Neexistuje přece rozumný důvod, proč by měl čtenář za výmysly pochybných pisálků platit.