Opět přichází utahování šroubů. Tentokrát pod taktovkou EU

Pro čtenáře mých příspěvků není jistě žádným tajemstvím, že moje spokojenost se současnými poměry v EU je nevelká, či spíše žádná.

Nicméně ani já jsem zcela nechápal, proč je ta nespokojenost tak hluboká a tak zásadní? Snad se mi to podaří nyní vysvětlit.

Jako dříve narozený jsem prožil 40 let svého života v „reálném socialismu“ pod vedením jediné strany, která věděla lépe než já, co je pro mne dobré, a v táboře „míru a socialismu“, který chtěl poroučet větru, dešti a neustále bojoval proti americkému imperialismu.

Přitom ta původní myšlenka komunismu „každý dle svých schopností, každému dle jeho potřeb“ vlastně ve své podstatě nebyla zavrženíhodná… jen ta realita se zvrhla v něco, co jsem z duše nenáviděl, co nám všem bralo svobodu jak osobní, tak i ekonomickou.

Proto jsem s mimořádným potěšením pozoroval, jak se to „soudruhům“ sype… Poté co v čase normalizace po roce 1968 přiškrtili kohoutek, už ho jen a jen povolovali a nám se dýchalo lépe a lépe.

Až to nakonec vše ruplo a příchod svobody v roce 1989 byl oslňující… jen byla škoda těch 40 (v mém případě) promarněných, byť velice poučných let.

Poučen z předchozích nezdarů

Díky těmto zkušenostem mi nezbývá než posuzovat dění posledních let velice kriticky… protože to, co se děje, je zase utahování šroubečků a snaha o regulaci, dámy prominou, každého pšouku, v míře nevídané a do posledního detailu, včetně zákazu žárovek, regulace vysavačů a kdoví čeho ještě.

Prostě zatímco dříve jsem se radoval z povolování šroubečků, teď prožívám jejich neustálé utahování. A, sám za sebe, se musím přiznat, že toho mám již opravdu plné zuby.

Opět se krásná myšlenka o volném pohybu osob, zboží, idejí a kapitálu zvrhla, tentokrát v administrativní diktaturu.

Že to stále nechápou kolegové na západě, kam jezdím pracovně velice často, lze pochopit, protože nemají naši zkušenost a někteří stále naivně věří, že se tak děje pro jejich „dobro“. Ostatně občanů velkých zemí EU se to opravdu příliš netýká… jejich vlády vždy prosadí to, co chtějí.

I u nás někteří (většinou mladší) stále pokládají současnou EU za záruku svobody a demokracie, což naprosto neplatí automaticky.

Jak může být zárukou demokracie a svobody systém, který zavádí cenzuru nepohodlných názorů (jako komunisté), zakazuje občanům legální držení zbraní (jako nacisté a komunisté) a pokouší se násilím změnit demografické složení obyvatelstva národních států (kvóty na migranty)?

Zároveň přitom trpí zběsilou snahou o řízení, směrnicování a dekretování každého detailu života občanů.

Někde se prostě stala chyba. Podle mého názoru to byla Lisabonská smlouva, která dala euroúředníkům téměř neomezené pravomoci a sebrala národním státům právo veta.

Nepochybně se ozve někdo s věčně omílanou mantrou, že „nejsme dost aktivní“. Těm bych rád připomněl, že s váhou hlasu 2 % můžeme být aktivní zcela libovolně… ale při hlasování máme vliv právě ta 2 %. Pěkně se to ukázalo právě při schvalování „zbraňové směrnice“.

Co s tím?

O reformě EU se už hovoří pěkně dlouho… a neděje se vůbec nic. Přesněji řečeno, dále se vesele reguluje a směrnicuje, přestože před časem i předseda Evropské komise kdesi řekl, že by snad bylo dobré se přestat občanům plést ustavičně do života. A díky neschopnosti či spíše nezájmu EK proudí do EU více a nepřizpůsobivých ekonomických migrantů.

Je to pochopitelné – co jiného by úředníci dělali, jak jinak by obhájili svoje místa, platy a pravomoci, kdyby přestali být aktivní. A jistě se mnou budete souhlasit, že vysavač se reguluje neskonale snadněji než migrace.

Na to, aby se věci změnily, je v prvé řadě nezbytné pochopit, že současný stav EU je dlouhodobě neudržitelný a podle toho se chovat. Nestačí jen EU kritizovat a dělat si z jejích opatření legraci (ale zároveň je plnit).

Je nezbytné začít reálně hájit naše národní zájmy a nařízení, regulace a směrnice, které nejsou ku prospěchu občanů našeho státu jednoduše odmítat a neplnit. Pro ty, kterým to bude připadat jako svatokrádež, bych rád připomněl, že většina států EU se tak chová již dlouho.

A je nezbytné se podle toho chovat i při nadcházejících volbách.

Cílem by, podle mého názoru, měl být návrat k EU jako k prostoru hospodářské spolupráce, kde Evropská komise zajišťuje jen nezbytné administrativní úkony a nemá žádné pravomoci politické.

Protože velikášské cíle a snahy o vytvoření Evropského superstátu nepřinášejí občanům žádné výhody… jen ztrátu svobod a zbytečné ekonomické náklady. V tom se nikterak neliší od velikášských cílů bývalého „tábora míru a socialismu“. A je jen a jen ironií osudu, že po zvolení Donalda Trumpa chce EU zase „bojovat proti americkému imperialismu“.