Africká tragédie: 20 měsíců na cestě, někdo se radši zabije

Každoročně se pokouší dorazit k břehům Evropy tisíce uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, mnozí z nich pro svou cestu volí nebezpečnou plavbu přes Středozemní moře. Více než 1800 běženců již letos při této cestě přišlo o život, což je 20krát více, než za stejné období v loňském roce.

Britská BBC přinesla příběhy čtyř rodin a jednotlivců, kteří se na tuto dlouho cestu vydali. Vyprávějí, proč opustili své domovy a v jakou doufají budoucnost v Evropě.

Staf a další skupinka Ghaňanů, které potkal na cestě, strávili dlouhé měsíce putováním, aby se dostali do Evropy. Jejich cesta začala v roce 2013 a několik z nich nepřežilo kruté podmínky, které panují v poušti v Nigeru a Čadu. Jestliže se zásoby jídla a vody někoho ze skupiny začaly ztenčovat, jiní se s ním příliš nechtěli dělit, protože se báli o své vlastní přežití. To ale znamenalo, že jste viděl, jak vaši přátelé umírají, uvedl Staf. „Nemohl jste nic dělat. Kdybyste se je pokusil zachránit, ocitl byste se sám v nebezpečí a také byste zemřel. Tak to prostě bylo. Většina našich přátel zemřela v poušti,“ dodal. 

Staf a jeho kamarád Ali uvedli, že po dosažení pobřeží Libye se vydali na malé gumové lodi spolu s dalšími asi 50 lidmi do Turecka. Ali pašerákům za plavbu zaplatil 700 eur, jiní prý i více. Na lodi nebyl žádný navigátor ani kormidelník, migranti byli ponecháni napospas svému osudu. „Bylo to tak stresující a velmi nebezpečné. Někteří Libyjci opustili loď před námi, všichni zemřeli,“ uvedl Staf. Jiní zase ukončili dobrovolně svůj život skokem do vody, řekl Ali. „Říkali, že už nemohou pokračovat, že už toho vytrpěli tolik,“ dodal. 

Poté co se dostali do Řecka, Staf ještě pokračoval do Makedonie. Nyní se ale dostal do rukou pašerácké skupiny, která prý chce peníze za to, aby ho pustila. Podmínky, ve kterých žije, jsou prý velmi špatné, mnoho migrantů přebývá v místnostech bez světla a elektřiny.

Latífa, její manžel Ahmad a tři synové Karím (12), Hamzá (7) a Adam (2) uprchli letos v dubnu ze Sýrie, aby se pokusili najít si lepší život v Evropě. Rodina pocházející ze syrského Dará strávila na cestě dlouhé měsíce. Pohybovali se i podzemními tunely a přes Středozemní moře se dostali na dvou lodích, první z plaveb přitom skončila neštěstím. 

Latífa popsala, v jakém šoku rodina byla, když zjistila, že loď, která je má odvézt na řecký ostrov Leros, je jen šest metrů dlouhá a z gumy. „Bylo nás 40 lidí se zavazadly. Jakmile jsme nastoupili, věděli jsme, že se potopí,“ uvedla Syřanka. Jak rodina předpověděla, loď se dostala u břehů Řecka do problémů, takže migranti museli zavolat pobřežní stráž a žádat o pomoc. „Vyhodili jsme naše zavazadla z lodi a skočili do vody, kde jsme pak byli asi dvě hodiny,“ dodala. Na místo dorazila jak řecká, tak turecká pobřežní stráž. Ta turecká ale přijela první a vrátila běžence na turecké pobřeží. 

„To bylo nejhorší, byli jsme promočení a byla nám zima. A neměli jsme žádné přikrývky,“ říká Latífa a stěží zadržuje slzy. Rodinu to ale neodradilo, toužila se do Evropy dostat. Druhý pokus byl již úspěšný a oni se mohli zaregistrovat u řeckých úřadů. Poté se dostali do Makedonie, Srbska a do Německa, kde nyní žijí.

Umm Mutásímová utekla ze své rodné země kvůli pokračující občanské válce. Žila se svým manželem abú Nimrem (42), jeho druhou ženou, 15 dětmi a manželovou matkou na venkově poblíž Damašku. Když rodina přišla o své živobytí a dům kvůli bojům, starší synové se rozhodli utéct – do Belgie a do Turecka. Situace v zemi se zhoršovala a v červenci roku 2013 se abú Nimr a umm Mutásímová rozhodli uprchnout do egyptské Alexandrie. Na cestu se vydali s abú Nimrovou matkou, šesti dcerami a dvěma nejmladšími syny. 

V Egyptě ale nastal boj o přežití a když jeden ze starších synů odjel do Evropy a usadil se v německém Berne, umm Mutásímová ho se dvěma dcerami ve věku 11 a 16 let chtěla následovat. Ve Středozemním moři strávili tři dny, než se dostaly na italský ostrov Lampedusa. 

„Plavily jsme se v noci, byly tam ženy a děti,“ popsala umm Mutásímová. „Dohodly jsme se s pašeráky, že na lodi nemůže být více než 200 lidí. Když jsme ale nastoupily, počet lidí byl šokující, bylo jich tam více než 500. Byly jsme vyděšené, příliv byl obrovský. Byla to šílená cesta. Nikomu bych to nepřála,“ dodala. Abú Nimr, který zůstal v Alexandrii, popsal, jak téměř zešílel strachem o svou rodinu. Tři dny zůstával na pobřeží, dokud se nedozvěděl, že jsou v pořádku. Nyní doufá, že bude moci dorazit za svou ženou a dcerami, které si chtějí vybudovat nový život v Německu.

Umar je původem ze Senegalu, studoval ale v Gambii. Nyní se dostal až do Turína na severu Itálie. Do Libye odcestoval již v šestnácti letech kvůli práci, protože ale neměl potřebné dokumenty, bylo pro něj obtížné nějaké zaměstnání najít. Země se stávala čím dál tím nebezpečnější a on měl problémy i kvůli své barvě pleti. Proto se letos v dubnu rozhodl zaplatit pašerákům, aby se dostal přes Středozemní moře na Sicílii. 

„Moře bylo děsivé a loď přeplněná,“ popsal. Dva dny po vyplutí je zachránilo italské námořnictvo a dostali se do hotelu změněného na provizorní přístřeší, kde byly další desítky mladých lidí z Nigérie, Somálska a Eritreje. Tam jim dali oblečení, jídlo a nějaké peníze. Umar se nyní přestěhoval do Turína, kde žije v domě s ostatními migranty, zejména ze Senegalu. Čeká na rozhodnutí úřadů ohledně svého statusu a mezi tím navštěvuje hodiny italštiny. Pak doufá, že si najde práci, aby mohl doma podporovat svou rodinu. 

„Opravdu bych chtěl pracovat a mít nějaké peníze, které bych mohl posílat zpátky, protože můj otec už nežije,“ uvedl Umar. „Už jsem jen já a mám mladší bratry a sestru,“ dodal. V budoucnu se prý možná přestěhuje do Německa či Británie. „Potřebuju někam, kde si budu moct pročistit hlavu,“ uzavřel. 

Čtěte také: Do Sýrie se už nevrátím, důležité je žít, říká uprchlík na Kosu

Severoitalské regiony odmítají uprchlíky. Nechávají je na jihu