Americký ďábel už není. Teď se bojí ekonomických změn

Manuel Cuesta Morua byl jedním ze dvou kubánských disidentů, který se letos v dubnu sešel s americkým prezidentem Barackem Obamou. Stalo se tak na Summitu amerických států v Panamě. Morua je předsedou sociálně-demokratické strany Arco Progresista. V těchto dnech se účastnil pražské konference Forum 2000 a deníku ECHO24.cz poskytl rozhovor.

O čem jste mluvili s premiérem Sobotkou, s kterým jste se v Praze setkal?

Mluvili jsme o tom, jaké mají ekonomické reformy na Kubě dopad na život Kubánců a zároveň o situaci v lidských právech. Řekl jsem mu, že kubánská vláda v určitém ohledu postoupila v reformách vpřed, vznikají malé soukromé živnosti, lidé mají možnost cestovat a vystěhovat se do zahraničí, ale chybí politické reformy a změny na poli lidských práv.

Současné reformy ale vypadají spíš jen jako pokus vlády udržet se u moci.

Samozřejmě, to je důvod, proč nejdou s reformami dál. A my se potřebujeme pohnout i s ekonomickými reformami. Jenže to oni nechtějí, aby přílišné ekonomické změny jejich moc neoslabily. Zároveň potlačují lidskoprávní aktivisty, jako třeba Dámy v bílém, tedy ty, kteří změny požadují a protestují na veřejnosti. Není skutečná vůle udělat další kroky.

Nastala po obnovení diplomatických styků s USA a návštěvě amerického ministra zahraničí Johna Kerryho v něčem změna k lepšímu?

Myslím že ano, došlo k uvolnění napětí napětí mezi kubánskou vládou a společností. Kubánská vláda už nyní z našich potíží nemá koho obviňovat, a zároveň je ale – bez přítomnosti minulého démona či ďábla – konfrontována s tím, že by měla udělat skutečné změny.

Když byl Kerry na Kubě, propustila vláda nějaké politické vězně?

Před jeho návštěvou vláda nějaké vězně propustila, ale za mřížemi je stále 86 politických vězňů a vláda neprojevuje žádnou vůli je propustit. Za pár hodin papež navštíví Kubu (tuto sobotu - pozn. red.), je velký tlak, aby je vláda propustila, ale dosud se nic nestalo. Nevím, jestli to udělají, ale doufám, že vláda vyslyší volání světové veřejnosti.

Poté, co USA ohlásily obnovení diplomatických vztahů a zájem o ekonomické investice, zvýšil se počet českých turistů, kteří cestují na Kubu. Často říkají, že touží ještě poznat tu starou komunistickou Kubu se starými americkými auty z 50. let a tak dále. Jak se na tenhle paradox díváte?

Podle mě je dobré, že hodně lidí chce vidět, co se na Kubě děje. Líto mi je jen toho, že někdo by nás raději viděl v minulosti, jako by se svět bál změny u nás. Pro Kubánce ale je důležité udržovat se světem kontakt, byli jsme 53 let v izolaci. Třeba obyvatelé Santiaga de Cuba (druhé největší město Kuby na východě země - pozn. red.) nemají moc příležitostí potkat cizince.

Ve východní Evropě se změny rozběhly teprve ve chvíli, kdy komunistické vedení souhlasilo s tím, že si sedne s opozicí k jednomu stolu a začne jednat. Kdy si podle vás kubánská vláda sedne s disidenty a začne s nimi jednat o budoucnosti Kuby?

Oni s námi diskutovat o budoucnosti Kuby nechtějí, chtějí změnit svou image před světem, ale neprojevují žádnou vůli po dialogu s disidentským hnutím, vůbec nenaslouchají našim požadavkům.

Pokud nechtějí dialog, jaká je vaše prognóza toho, jak to na Kubě skončí?

Oni nechtějí diskutovat, zároveň ale nějaké politické změny musejí udělat. My navrhujeme reformovat volební systém, aby počítal s účastí více stran a garantoval svobodné a férové volby. Zároveň navrhujeme zákon, který by zaručil existenci občanských hnutí, politický pluralismus na Kubě. Snažíme se civilizovaným způsobem vládu konfrontovat a také mobilizovat lidi, aby podpořili naši vizi reformy volebního systému. Když nás podpoří větší masa lidí a náš hlas hlas bude slyšet, vláda pochopí, že máme sílu.

Jsou už na Kubě vidět stopy amerického podnikání?

Ne, vláda přijala zákon o zahraničních investicích, ale nedovoluje zahraničním investorům na Kubě vlastnit majetek a najímat tam zaměstnance. Řada investorů Kubu navštívila, měli jednání s vládou. Řekli ale: Na shledanou, až uděláte další reformy, vrátíme se a začneme na Kubě investovat.

Byl jsem na Kubě před deseti lety, kdy tam životní úroveň byla velice špatná, obchody byly prázdné. Jak to vypadá dnes?

Pro obyčejné lidi je to ještě horší, i když některým se díky drobnému podnikání může dařit. Většina je na tom ale špatně.