„Moc za trůnem.“ Muž, který stvořil ideologii Donalda Trumpa
TÝDENÍK ECHO
ESEJ
1
Po každých volbách američtí novináři podnikají mapování nového Bílého domu, snaží se zprostředkovat čtenářům i sobě, v jakém stylu prezidentův úřad funguje a jakými myšlenkovými schématy je jeho uvažování ovlivněné.
Letos to jde špatně. Donald Trump přišel ze světa mimo profesionální politiku a pomáhali ho zvolit lidé nezúčastnění na jejím hlavním proudu. Život tomu chtěl, aby kandidoval jako republikán, ale měl i má k republikánským politikům stejně blízko či daleko jako k demokratickým.
A pak je tu vztah s médii. Součástí Trumpovy image a strategie se stalo, že s médii nekomunikuje jako se zprostředkovateli jeho sdělení veřejnosti, nýbrž jako se soupeřem – rekvizitou bojovného představení, jež předvádí veřejnosti.
Ten, kdo médii opovrhuje
Jako hlavní „moc za trůnem“ novináři identifikovali Stephena Bannona. Ten je zřejmě nejen Trumpův stratég, ale i jakýsi „clearing“ nápadů a idejí, které mezi Trumpovými podporovateli kolují. U něj posledně zmíněné problémy platí dvojnásob. Bannon byl před nástupem do role šéfa Trumpovy kampaně mediálním podnikatelem a impresáriem – měl rozhlasový pořad a řídil server Breitbart News, který se profiloval jako opozice vůči stávajícímu mediálnímu establishmentu. U předchozích administrativ, demokratických i republikánských, si američtí novináři vždy vytvořili své zdroje, které ne že by jim říkaly všechno, ale když už se s nimi bavily, pak víceméně na rovinu.
U Bannona není důvod akceptovat cokoli, co jim řekne, jako bernou minci. Neváží si jich a nemá pocit, že jim dluží informace. Když třeba v jedné ze svých zřídkavých interakcí s novináři prohlásí, že je leninista, je to třeba brát ne jako vyznání bolševismu, ale jako výraz naprosté lhostejnosti vůči tomu, co si o něm mediální svět bude myslet. Ve své předchozí inkarnaci politického operátora se s reportéry velkých médií bavil, ale s těmi investigativními – považuje je na rozdíl od těch, kteří píšou o politice, za v zásadě poctivé řemeslníky, „kterým světonázor není na překážku, když vidí dobrou story“. Ve vzácném nedávném rozhovoru s New York Times, který zjevně lze brát vážně, vzkázal mainstreamovým médiím, že by „se měla stydět a být pokořena a na chvíli zavřít ústa a jen poslouchat“. „Vy jste opoziční strana,“ sdělil jim. „Ne Demokratická strana. Vy jste opoziční strana. Média jsou opoziční strana.“
Takže médiím logicky nezbývá než probírat se Bannonovými výroky zaznamenanými dříve a jinde. A novináři tento materiál často probírají skutečně spíš jako „opoziční strana“ než jako reportéři – dílem mu nerozumějí, dílem se snaží vytrhnout z kontextu nějaké skandální citáty. Vychází z toho asi taková persona, jako kdyby každý článek o Mirku Topolánkovi začínal asi takhle: „Předseda ODS, který před volbami slíbil ,noc dlouhých nožů‘, své názory vyjadřuje výrazy jako ‚Es kommt der Tag‘ a politiku EU charakterizoval slovy ‚Highway to Hell‘...“
Novináři jsou taky pro průzkum Bannonova prostředí chatrně intelektuálně vybaveni. Vede to k mizernému žurnalistickému produktu. Příklad: 10. února zveřejnily New York Times článek s titulkem „Steve Bannon citoval italského myslitele, který inspiroval fašisty“. Článek tvářící se jako zpravodajský objev se ale ve skutečnosti jen soustřeďuje na jednu větu z vystoupení, které měl Bannon na konferenci ve Vatikánu v roce 2014. Celý přepis tohoto vystoupení přinesl širokému publiku server Buzzfeed již v listopadu loňského roku. Takže zpráva New York Times neobsahuje žádná nová fakta – kdo byl Julius Evola, myslitel z titulku, si v éře internetu každý může zjistit sám. A samotný listopadový článek Buzzfeedu obsahuje zmínku, že původně zveřejnili přepis bez úvodních 90 sekund, které v něm chyběly, ale později ho doplnili podle záznamu vystoupení na YouTube. Reportéři Buzzfeedu, snažící se zasvěceně představovat veřejnosti milieu rok probíhající kampaně, nevědomky přinesli jako „objev“ prostý přepis videa, které viselo všem dohledatelné na internetu od 29. července 2014.
Jinak řečeno, novináři nemají ponětí, jak Bannon uvažuje.
