Co naučila krize obyvatele měst? Spoléhat na sociální dávky
O překonání krize nejlépe vypovídá růst zaměstnanosti. Už v únoru bylo méně než 550 tisíc nezaměstnaných a v květnu se čeká pokles pod půl milionu. Zlepšení až k úrovni předkrizového roku 2008 ukazují venkovské okresy, úpadek minulých let však nepřekonala velká města. Důvodem může být neschopnost regionálních politiků.
V Mostě bylo před krizí 9300 lidí bez práce, letos jen o 600 více. V Jičíně bylo před sedmi lety hlášeno na pracovním úřadě 2500 osob, letos o 400 víc. V Praze ovšem vyrostl počet nezaměstnaných z osmnácti na 44 tisíc, v Brně z třinácti na 22 tisíc. V procentech jsou Praha a Brno ještě daleko do Mostu. Zvláště pražská nezaměstnanost ve výši 5,1 procenta má stále blízko k hranici plné zaměstnanosti okolo tří procent. To je však do značné míry optický klam, protože úřady statistiku nezaměstnanosti před třemi lety zkreslily. Podíl lidí bez práce počítají ze všech osob produktivního věku, tedy i těch, kteří například ze zdravotních důvodů pracovat nemohou a také nikdy pracovat nebudou. Bez zkreslení má Praha 6,5 procenta lidí bez práce, Brno přes deset procent. Zvláště pro Prahu to znamená, že již není tím, čím bývala, tedy regionem s plnou zaměstnaností, kde najde práci každý a kde také každý chce pracovat.
Praha a Brno nejsou výjimkou. Do skupiny okresů, kde krize nejvíc zvýšila počet nezaměstnaných, patří regiony všech krajských měst s výjimkou dvou menších, Karlových Varů a Pardubic. Třetí nejvyšší nezaměstnanost je v Ústí, Ostrava je sedmá, Brno, Olomouc a Liberec jsou ve třetí desítce. Obdobné potíže mají už jen regiony, kde je trh práce přímo závislý na dojíždění do velkých měst, v první řadě všechny středočeské okresy s výjimkou Mladé Boleslavi, Benešova a Kutné Hory. Nepochopitelné na tom je, že velká města mají výhodu, že mohou nabízet místa ve veřejných službách případně ve finančním sektoru. Krize tuto přednost smazala, i když o omezování míst ve státních či krajských službách nemůže být řeč.
Teoreticky je možné vysvětlení, že existuje jakási přirozená nezaměstnanost. Zahrnuje všechny, kteří právě mění místo, a pochopitelně živitele rodin, kterým sociální systém nabízí lepší příjmy než práce. Právě krize poučila Pražany a obyvatele některých krajských metropolí o možnostech sociálního systému. Jeho výhod se napříště nehodlají vzdát. Dříve bylo ve velkých městech méně lidí bez práce, teď metropole srovnaly krok s ostatními. Dost těžko už by se tato hypotéza hájila s ohledem na to, že řada venkovských okresů udržela relativně nízkou nezaměstnanosti i během krize. Další námitkou je fakt, že v sociálně postižených regionech severních Čech a severní Moravy nezaměstnanost nejvíc roste právě v největších městech, tedy v Ostravě a Ústí.
Soumrak magistrátů
Pravděpodobnější výklad tedy zní, že jde o selhání veřejné správy. Zkušenosti s čerpáním eurodotací či organizací dopravních staveb ukazují, že Češi si nevědí rady se složitými byrokratickými systémy a že zprovoznit je dokážou často jen pomocí známostí a úplatků. Nezvládnutelná byrokracie se vytvořila také ve velkých městech. Mimořádnou pozornost získala neschopnost Prahy zprovoznit tunel Blanka, podobných případů jsou ale desítky k dispozici také v krajích.
Zrovna velká města by měla vzestup z krize zvládnout nejlépe ze všech, protože v uplynulých letech měla k dispozici speciální dotační tituly, ze kterých mohlo běžné krajské město investovat cca pět evropských miliard. Občané krajských měst se sami mohou rozhlédnout, co se změnilo. V centru se opravily chodníky, zateplily se panelové domy a školy, vybudovala se nějaká sportoviště, magistrát zaplatil developerům inženýrské sítě pro jejich budoucí projekty. Z pohledu budoucího ekonomického rozvoje jde zpravidla o zanedbatelné aktivity, které ještě do budoucna zatěžují městský rozpočet.
Přebujelá byrokracie ve velkých městech, která často používá za svůj pracovní nástroj porušování zákonů, na druhé straně působí jako překážka proti jakémukoli ekonomickému oživení. Existují města, kde podnikatel nezíská povolení investovat, pokud nesloží příslušnou provizi. Nejistotu pro občany i investory prohlubuje neschopnost úředníků vypracovat a dodržovat územní plán. Prosperitu proto přirozeně přitahují menší města, kde se stále ještě dá domluvit bez složitých byrokratických rituálů.
Velká města se musí připravit na to, že je čekají značné potíže i v časech hospodářské konjunktury. Ani Praha nebude ideálem kulturního a bohatého města, kde se dobře žije. Centrum se vylidňuje, protože málokdo má na drahé nájmy, naopak v některých panelových sídlištích vznikají chudinská ghetta, silniční spojení mezi středem metropole a některými periferiemi nefunguje. Každý vidí, že magistrát proti tomu nedokáže ani hnout prstem.
