Polský skandál mutuje, řeší se svoboda tisku a policejní kufr

Jedním z klišé, které nám zůstalo po aféře Watergate, je, že zametání stop po průšvihu nakonec bývá horší než průšvih samotný („the cover-up is worse than the crime“). Polskému premiérovi Tuskovi se podařilo toto pravidlo postavit na hlavu.

Zatímco názory na to, jak skandální jsou řeči, které pronášejí politici na nahrávkách zveřejněných týdeníkem Wprost, se různily, na tom, že středeční policejní zásah v redakci Wprost byl skandální, se shodli všichni.

Není divu, bylo to něco podobného, jako když si v roce 2011 došla Vojenská policie do České televize se samopaly pro hledané dokumenty. Do redakce Wprost se vypravili vyšetřovatelé hned nadvakrát. Podruhé do ní dorazili v jedenáct v noci, kdy si mohli spočítat, že redakce bude plná novinářů a solidarizujících se čumilů. A právě tuto situaci si vybrali k tomu, aby se začali se šéfredaktorem přetahovat o jeho laptop. Nakonec odešli s nepořízenou a v redakci po nich kromě vyražených dveří zůstal i černý kufr. Wprost si situaci vyloženě vychutnal. Druhý den na vládní tiskové konferenci zpravodaj Wprost na premiéra zdvořile apeloval, že vyšetřování komplikuje práci na příštím vydání a „destabilizuje“ redakci, a požádal premiéra, aby se zeptal ministra vnitra, co bude s dotyčným kufrem, neboť je plný věcí, jež „v redakci nejsou k ničemu potřeba.“ Tuskovi nezbývalo než v sále plném pochechtávajících se novinářů s kamenným výrazem přikyvovat. Vyšetřovatelé situaci vyřešili kreativně: navrhli, že kufr bude vydražen na dobročinné účely.

Mluvíme o vyšetřovatelích, ale tady je jeden zajímavý rozdíl oproti ČR. Vyšetřování nevede policie, nýbrž Agentura pro vnitřní bezpečnost (ABW). To je polská kontrarozvědka se stejným mandátem jako naše BIS, ovšem s jedním podstatným rozdílem: má i výkonné pravomoci, může zatýkat a zabavovat. Podléhá premiérovi. Zásah prováděli její lidé a pracovníci prokuratury. Soudní příkaz k prohlídce ovšem neměli (na rozdíl od naší Vojenské policie v ČT, i když ho později Ústavní soud shledal nezákonným).

Tusk požádal ministra spravedlnosti, který dozoruje prokuraturu, aby zásah posoudil, a jeho verdikt byl tvrdý: Toto se nikdy nemělo stát, prohlásil. Zásah byl neadekvátní a doufá, že už k ničemu podobnému nedojde. Dokonce pochválil šéfredaktora: je prý dobře, že laptop nevydal. V Polsku se totiž blížil prodloužený víkend a těžko by se sháněl soudce, který by laptop přijal do úschovy. Zůstal by přes víkend u kontrarozvědky a nám by pak nikdo nevěřil, že jsme s ním nemanipulovali, uzavřel ministr (Vida, i v Polsku umějí policisté načasovat realizaci na víkend). A aby umytí rukou bylo dokonalé, ministr ještě připomněl, že celá eskapáda se odehrála kvůli podezření na trestný čin, za který hrozí maximálně dva roky vězení.

Takže ze skandálu kolem centrální banky se stal skandál kolem kontrarozvědky a ohrožování svobody tisku. A premiérovi se podařilo situovat se v něm na správnou stranu. Bude třeba obětovat pár hlav – hlavní prokurátor už tu svou nabídl – a Tusk si může dělat naději, že průšvih ustojí. Ani takto nevypadá zvlášť dobře. Nebyl to totiž první podobný přehmat kontrarozvědky. V roce 2011 vtrhla k provozovateli satirického webu, který si podle ní dělal legraci z prezidenta. Tusk později řekl, že problém je nejasnost zákona, a službu kritizoval za to, že jednala zbrkle. Lze tedy říci, že jako ústavní činitel, který za ni nese odpovědnost, se nepostaral o nápravu.

Ale konspirace šéfa centrální banky s vládou, možná dohoda o odvolání ministra financí výměnou za kooperativní měnovou politiku – to všechno je teď na vedlejší koleji. Nápad vyšetřovat odvolání ministra na rozdíl od Iva Ištvana zatím v Polsku žádný prokurátor nedostal. Přitom aktéři stále zůstávají u svých postojů, které se příliš neliší od těch, jaké známe u nás: o nahrávkách tvrdí, že byly vytrženy z kontextu, aniž by výslovně popřeli jejich pravost (Wprost teď zveřejnil kompletní dvouhodinový záznam). Belku vyzval k odstoupení známý ekonom, politik a jeden z jeho předchůdců v úřadě Leszek Balcerowicz, ale jiní zase vyjadřují chápavý postoj: bývalý liberální premiér Jan Krzysztof Bielecki po schwarzenbergovsku zaglosoval, že viděl příliš mnoho na to, aby dělil svět na panny a děvky, a mladý ministr vnitra si prostě chtěl nechat od zkušeného ekonoma něco vysvětlit – co je na tom špatného?

Zahraniční reakce je instruktivní: komentátor agentury Bloomberg napsal, že „nezávislost centrální banky musí být svatá a musí být vnímána jako svatá. Belkovi kolegové bankéři by si s ním měli diskrétně promluvit a přesvědčit ho, že musí jít.“ Oproti tomu zpravodajství téže agentury cituje jednoho investora v tom smyslu, že „je normální, když v soukromé konverzaci mluvíte o jistých věcech a lidech trochu nepatřičným způsobem. Pro mě to není žádný zlom.“ Pan Ganske „spravuje osm miliard dolarů v měnách a dluhopisech jako šéf pro emerging markets v Rogge Global Partners Plc,“ dodává Bloomberg. Kdo má osm miliard dolarů, mívá i pravdu.

Oproti tomu několik poslanců vládní Občanské platformy připustilo, že ministr vnitra a možná ani premiér nemusí přežít. Prezident Komorowski zaujal státnickou pozici, že situace je vážná a s hledáním chyb musí každý začít sám u sebe, což v důsledku vyznívá jako elegantní okopávání Tuskových kotníků. Opoziční PiS vyčkává a manévruje. Poté, co Tusk nevyloučil předčasné volby, šéf PiS Kaczynski řekl, jeho strana dá přednost hledání nového premiéra. Tusk podle něj používá předčasné volby jako strašáka, kterým chce postavit do latě vlastní koalici. PiS má momentálně podporu 32 procent, kdežto vládní Občanská platforma 25, ale rozkližování vládního tábora je zřejmě pro Kaczynského atraktivnější varianta. Manévrování je zkrátka v plném proudu.

V mlhách zatím zůstává i to, kdo vlastně za pořízením nahrávek stojí. Manažer restaurace Sova a přátelé, kterého kontrarozvědka vzala do vazby, už je na svobodě. On tou klíčovou postavou sotva bude. Opozice má pohodlnou roli tvrdit, že skandál je jak obsah nahrávek, tak to, že vznikly, že stát je ohrožen jak zevnitř, tak zvenčí. Nejvíce vzrušující hypotézu, že za zveřejněním mohou stát ruské tajné služby, ovšem hlavní aktéři ani renomovaní nevyslovují, ta spíš bublá v zákulisí. Jistěže by destabilizace polské vlády byla v zájmu Ruska. Jistěže ta spekulace nemusí být proti srsti ani Tuskovi – může apelovat na to, že teď je třeba nenechat se rozhodit. Jistěže nemusí být proti srsti ani Kaczynskému – bylo by vidět, že vláda není schopná se proti rejdům ruských špiónů bránit. Ale chybí jakékoli důkazy.

Ty jistě nepřinesou ani další odposlechy. V pondělí Wprost hodlá zveřejnit ty zbývající. Má mezi nimi být i rozhovor premiérova kancléře s ředitelem nám známé firmy PKN Orlen.