Hyundai Tucson: Pohodlné auto pro město i venkov

Hyundai představuje svůj pohled na to, jak se prosadit v čím dál oblíbenější kategorii kompaktních SUV. Představil drsně vyhlížející Tuscon a my jsme zjišťovali, čím může zaujmout.

Hyundai Tucson už má za sebou určitý vývoj – jeho první generace se vyráběla od roku 2004. V roce 2015 byla ukončena produkce té druhé a nyní přichází třetí, s typickým designovým jazykem současných produktů značky Hyundai. Během těch let se model neustále vyvíjel a dnes zřejmě vypadá za celou dobu nejdospěleji. Tedy zejména designově.

Samá hrana, samá oblina

V praxi to znamená, že auto je samá hrana a oblina. S výraznou, sebevědomou maskou chladiče, úzkými světlomety (mohou být i LED) a svalnatými proporcemi. Podle reakcí okolí vypadá nové kompaktní SUV přitažlivě a odráží současný trend automobilového designu. Já se v tomto ohledu zdržím hlasování, protože mě design za srdce nijak zvlášť nechytl. Raději se podívám, jak to vypadá v interiéru.

I zde je patrná příbuznost jednotlivých modelů Hyundai – opět obliny střídající se s hranami, většinou pokryté průměrným plastem. Toho je v interiéru na můj vkus až dost, ale to nemá na funkci vliv. Dobře dimenzovaných odkládacích míst je dostatek a jsou přesně tam, kde je čekáte – tedy ve dveřích, na středovém tunelu a pod loketní opěrkou. Místa vzadu není na rozdávání, ale dvě běžně vzrostlé dospělé osoby zde nouzí trpět nebudou, pokud nepojedou na cestu kolem světa. Vůz stojí na platformě o rozvoru 2670 mm a dosahuje celkové délky 4475 mm. Zavazadelník je přístupný klasickými pátými dveřmi a má průměrný vstupní otvor. S rezervním kolem pojme 488 litrů nákladu, sklopením opěradel zadních sedaček v poměru 60:40 dostanete až 1478 litrů. Považuji to za průměr třídy – nedá se čekat, že kompaktní SUV bude skutečný stěhovák, je to spíše auto pro volnočasové aktivity. Ačkoliv, stejně většina z nich jezdí ve městech a vozí tak maximálně nákup.

Přidat sílu

Pod kapotou jsem měl turbodiesel o objemu 1,7 litru, a to v silnější specifikaci, která přinášela výkon 141 koní při 4000/min. Točivý moment dosahuje hodnoty 340 Nm. Při hmotnosti kolem 1,6 tuny to znamená zrychlení na stovku za 11,5 s a maximální rychlost 185 km/h. Pravdou je, že dynamika nebyla překvapivá. Auto při rozjezdech potřebuje čas, aby se dostalo na cestovní rychlost, a předjíždění vyžaduje trochu plánování. Výkon nepovažuji za úplně dostačující, určitě bych rád vyzkoušel i dvoulitrové motory CRDi (až 185 koní) nebo benzinové turbo 1.6 T-GDI (177 koní), které jsou navíc nabízeny s pohonem všech kol. Testovaný vůz byl vybaven automatickou dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou DCT, která fungovala celkem příjemně a nemám k ní výhrady – jinou k testovaném motoru 1.7 CRDi stejně mít nemůžete, takže to dál nerozebírám. Po delším ježdění bylo patrné, že by motor potřeboval ještě víc síly, už prudší kopec byl celkem znát. I když Tuscon moc „nejel“, měl i své výhody: i přes můj svižnější styl jízdy jsem dosáhl spotřeby 6,7 l/100 km a při klidném ježdění se dalo počítat se 6 l/100 km, což jsou velmi dobré hodnoty.

Při jízdě jsem s povděkem kvitoval komfortní nastavení podvozku. V zatáčkách jsem necítil zbytečné náklony (hodily by se pohodlnější sedačky s bočním vedením) a nerovnosti nebyly v interiéru cítit. Skutečně, kombinace náprav McPherson/víceprvek v tomto případě pracuje velmi příjemně. Lehká nejistota byla cítit pouze na krátkých příčných nerovnostech. Samotný pocit z řízení? Bohužel podobný jako u většiny SUV – řízení bylo necitlivé, tupé. Volant v tomto autě slouží pouze ke změnám směru, jakýkoliv cit či zpětná vazba je mu cizí. Je to znát zejména při průjezdu sérií zatáček, protože se špatně trefuje ideální průjezdní stopa.

Jak již bylo zmíněno, testovaná verze je v nabídce pouze s pohonem všech kol. Tento trend mi obecně vadí, protože když už bych opustil své tradiční názory a chtěl SUV, určitě bych ho koupil s pohonem všech kol. Bez něj přeci trochu postrádá smysl, protože vyšší světlá výška například proti běžnému hatchbacku je fajn, ale první lehký deštík a rozmočená tráva auto stejně zastaví, jako kterékoliv jiné s pohonem pouze jedné nápravy. Proto doporučuji, abyste se při výběru SUV zamysleli nad čtyřkolkou, určitě přijde vhod. Ta v Tusconu je běžnou, využívající mezinápravovou elektrohydraulickou spojku (v tomto případě vlastní konstrukce), která bohatě dostačí běžným potřebám. V nabídce je u verzí se silnějšími motory.

V autě jsem nepochopil dvě tlačítka – systém stop/start, který zde kvůli emisím musí být, ale je velmi rušivý (motor naskakuje s výrazným zavibrováním) a jakýsi volič jízdních režimů, který obsahuje volbu sport. Je to naprosto zbytečné, nezaznamenal jsem změnu. K palubním systémům – Hyundai tradičně nabízí velmi kvalitní couvací kameru a i parkovací senzory jsou dobře nastaveny. Hezky funguje také navigace, ačkoliv některé její volby se trochu složitěji hledají.

Hyundai nabízí Tucson v různých akčních edicích a v takovém případě obecně platí, že se vám může podařit koupit za dobré peníze velmi slušně vybavené auto. Ani běžný ceník není přehnaný – kompaktní SUV dnes stojí necelých 600 000 Kč. Pokud chcete čtyřkolku, tak si připravte minimálně o 100 000 Kč víc. Ale zase dostanete lepší motor než je ten testovaný a potěší vás i lepší výbava. V tomto ohledu je Huyndai štědrý.

Plusy:

Komfortní podvozek, převodovka, multimediální systém, spotřeba paliva, cena

Minusy:

Slabší dynamika motoru, plastový interiér, necitlivé řízení, nepřehlednost karoserie

Verdikt:

Pokud budu zcela objektivní, Tucson není špatný. Je pohodlný, průměrně veliký, vypadá moderně, technologicky odpovídá konkurenci a není drahý. Ale jelikož ve svém autě budete trávit hodně času, zjistěte také, jestli vás oslovuje svou osobností. Já jsem se totiž při jízdě s Tusconem nesetkal s žádným charakterem. Je to auto, které dělá, co po něm chcete, ale chybí mu cokoliv, co by lákalo k další jízdě.