1

Charta 77 a já. Proč vidím spoustu věcí jinak

Témata: , ,

Charta 77 představuje jistě velmi významnou kapitolu českého odporu vůči ruské bolševické despocii a jejím zdejším pomocníkům. I když výslovně takto nebyla pojata. Je proto na místě ji důstojně připomenout.

A důležité je to zvlášť dnes: hrozí totiž, že se bude opakovat funebrální paráda podobná havlovským oslavám v minulém roce. Hlučný oslavný cirkus, který by měl zastřít, že u nás právě Andrej Babiš a spol. bourají demokracii, kterou se před sedmadvaceti lety podařilo se štěstím obnovit, a řada někdejších aktivistů Charty (občas mám dojem, jistě nespravedlivý, že skoro všichni) mu přitom ať už bezděčně nebo s postranními úmysly pomáhá.

Proto je třeba v těchto dnech k Chartě přistupovat věcně. To znamená, že by měly zaznít i kritické hlasy. A mělo by se říci, v jakém vztahu jsou myšlenky, na nichž stála, k tomu, co zažíváme dnes.

Není totiž pravda, že „v jednotě je síla“: Síla je v pluralitě, v mnohosti názorů, a ve víře, že si lidé dokážou vybrat ten správný.

Proto píšu tyto řádky.

x  x  x

Chartu jsem podepsal někdy před Vánocemi roku 1976 jako jeden z prvních 242 signatářů. Nepatřil jsem přitom k tvrdému jádru jejich organizátorů a nesbíral jsem podpisy. Předložili mi ji mí přátelé, literární kritik Jan Lopatka a filosof Jiří Němec. Nijak jsem tehdy neváhal.

Myslel jsem si, že situace u nás je nesnesitelná a že by bylo třeba něco dělat, veřejně vystoupit. Na tom jistě něco bylo.

A myslel jsem si také, že by lidé postižení normalizací (ať už stoupenci komunismu s lidskou tváří nebo – jako já – „lidské tváře bez komunismu“) měli vystoupit společně: spojovalo nás, že jsme byli jedni jako druzí nespravedlivě perzekvováni.

Prohlášení Charty 77 se odvolávalo na dva mezinárodní pakty  OSN o lidských právech. Federální shromáždění „ČSSR“ s nimi vyslovilo souhlas koncem roku 1975, v platnost vstoupily o čtyři měsíce později. Odkaz zejména na ten první (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech) byl zcela legitimní. Režim cynicky kalkulovat s tím, že je ani náhodou nebude dodržovat a že se nikdo neodváží ani ceknout. Byla to nebetyčná drzost.

Pak mne přepadly jakési pochybnosti: za prvé, uskutečnit vcelku to, co pakt o politických právech požadoval, by vedlo k okamžitému pádu režimu. Proto režim reagoval tak hystericky. Měl bohužel dost síly. A shoda reformních komunistů se stoupenci parlamentní demokracie na novém politickém uspořádání by byla vyžadovala delší čas a nebylo by to bývalo vůbec jednoduché. Proto mí přátelé Emanuel Mandler a Karel Štindl Chartu podepsat odmítli. Mandler poukazoval na to, že by bylo podstatně jednodušší a praktičtější, kdyby se pro začátek byli všichni pronásledovaní s odvoláním na pakty OSN a na helsinský proces společně ohradili proti nespravedlivé diskriminaci. Nezbylo mi posléze, než jim dát za pravdu.

A za druhé: brzy po vystoupení Charty 77 vystoupil Václav Havel, její spiritus movens, v obsáhlém eseji Moc bezmocných s jakýmsi náčrtem základů její ideologie. Byl to vlastně kompromis mezi stoupenci komunismu s lidskou tváří a stoupenci lidské tváře bez komunismu. Jak „komunismus“, tak zkostnatělá („chcete-li buržoazní“) demokracie jsou prý překonané, je třeba vytvořit něco nového, co se vystříhá jejich chyb. Já a mí přátelé jsme považovali za konečný cíl obnovu parlamentní demokracie západního typu, která by samozřejmě zároveň znamenala i dodržování občanských a politických práv, vymezených ve zmíněném dokumentu OSN.

Proto jsme se s přáteli „udělali pro sebe“. Založili jsme debatní kroužek, pořádali jsm diskusní setkání po soukromých bytech a pořizovali jsme ineditní sborníky, které jsme půjčovali přátelům a známým. Připravovali jsme program pro českou společnost, „český politický národ“ v situaci, kdy jsme fakticky žádný stát neměli a byli jsme nesvéprávnou gubernií ruského bolševického impéria. Našimi tématy byly české demokratické tradice (Palacký, Havlíček, Masaryk, Emanuel Rádl), „problém Rusko“ a význam křesťanství pro český duchovní i politický život (já sám jsem náboženským vyznáním evangelík). Spolupracovali jsme přitom s řadou chartistů otevřených kritické debatě (Petr Pithart, Jan Sokol, Václav Žák, Luboš Dobrovský ad.) i s ekonomy z okruhu Václava Klause (Tomáš Ježek, Jan Stráský). Při vší kritice nikdy nikoho z nás samozřejmě ani nenapadlo se od Charty nějak „veřejně distancovat“. To se za totáče prostě nesmělo. Na podzim roku 1987 vznikla z tohoto okruhu, nejprve ve spolupráci s Václavem Havlem a lidmi z jeho okolí, nezávislá skupina Demokratická iniciativa.

x   x   x

Český disent nebylo žádné kompaktní, homogenní těleso. Účastnila se v něm řada lidí, kterých si vážím, některé z nich považuji za své přátele (i Demokratická iniciativa byl disent, i já jsem byl disident). Uznávám jejich statečnost a osobní nasazení. Na některé zásadní věci se ovšem dívám jinak. Tak to v životě chodí.

To oč mně šlo a proč jsem kdysi podepsal Chartu, bylo přesvědčení o tom, že je u nás třeba obnovit parlamentní demokracii, postavenou mj. na myšlence lidských a občanských práv. Po listopadu roku 1989 se to povedlo. Měla mnoho chyb, ovšem. Ale byla to demokracie. Dnes, jak už jsem řekl, se ji Andrej Babiš pokouší zbourat – se spoustou hloupých řečí o době, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli, a o budování Nových pořádků.

Považuji tedy za svou povinnost dělat to, oč mi šlo a co jsem dělal v disentu: bránit parlamentní demokracii před predátorem.

/
Politický komentátor

Absolvent FF UK, v 60. letech člen redakční rady časopisu Tvář, signatář Charty 77. V letech 1969 až 1989 pracoval v dělnických a technických profesích. Stál u zrodu Demokratické iniciativy. Po roce 1989 byl federálním poslancem a v letech 1992 - 93 šéfem poradců Václava Klause, s nímž se poté rozešel. V letech 1993-2002 přednášel české a maďarské politické myšlení na FSV UK. Od roku 2000 vydává internetový zápisník Události.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.