Prezidente, ministři, zpravodajci, buďte už zticha

Včera se k případu Fajad vyjádřil i prezident Miloš Zeman, člověk, který posledních patnáct let, přesněji od 11. září 2001, trávil opakováním mantry: S teroristy se nevyjednává. A bum, najednou náš prezident tvrdí, že jeho oblíbená zásada v daném případě neplatí, poněvadž prý české orgány nejednaly s teroristy, nýbrž s libanonským státem. Dělá si z nás legraci? Jak asi by libanonská vláda, pokud nemá nic společného s teroristickými metodami, natož teroristy (a s teroristy, jak známo, se nevyjednává), dokázala přimět únosce, aby českou pětici pustili na svobodu? Vyzval je přes Twitter?

A jak to, že Zeman tentokrát vynechal příležitost předvést Sobotkovu vládu, tedy přesněji řečeno premiéra Sobotku, jako slabocha, který se spletl povoláním? Odpověď je bohužel potřeba hledat ve zvrácené dynamice, jež v kauze Fajad strhla většinu exekutivy, o tajných službách nemluvě.

Informační politika českých odpovědných míst neřízeně eskaluje. Nejdřív se v létě zbytečně přes české noviny přiznala identita zadrženého agenta Martina Psíka, teď několik dní před výměnou začnou vytékat detaily z jednání mezi českým státem a libanonskou rozvědkou. Ministr obrany veřejně potvrdí, že byla dohodnuta (svázána) výměna Libanonců držených v Praze, jiné vládní zdroje se chlubí, jak synchronizovaná ta výměna byla. Čteme, že si pro pětici Čechů do Libanonu doletěl osobně šéf ÚOOZ Robert Šlachta (co proboha tam Šlachta, který neumí promluvit žádným cizím jazykem, přesně dělal?). Dozvídáme se, který ministr zastával jakou pozici ve vládě, na Bezpečnostní radě státu. Včera z Respektu jsme se mohli dozvědět, kolik ještě za Rusnokovy vlády byl český stát ochoten zaplatit za dvě dívky unesené před třemi lety v Pákistánu, s jakými představami do jednání vstupovaly naše tajné služby, k jaké částce se klonila Rusnokova vláda a kolik nakonec vyplatila ta Sobotkova. Zdá se, že pokud tento hovadismus, obnažování se českého státu v přímém přenosu, přestane, bude to jen proto, že už není co si svléknout.

Angličané mají přísloví: Když jsi v jámě, přestaň aspoň kopat. My dnes máme jednu tajnou službu, která se svou blamáž snaží zamaskovat poukazem na to, že to dělali i jiní (Pákistán měla na starosti rozvědka, Libanonu se ujalo Vojenské zpravodajství). Pak máme předsednictvo Bezpečnostní rady státu, v němž sedí přinejmenším jeden krtek. BRS je přitom od toho, aby její členové (premiér, vicepremiér, bezpečák z úřadu vlády, ministři vnitra, financí, obrany a zahraničí) mohli mluvit zcela otevřeně. Mělo by to vlastně být nejutajenější místo pro důvěrný pohovor v České republice. Pokud někdo z členů bezpečnostní rady neumí přestat hrát poziční hry a honit si body na úkor ostatních, je v krizi i model vládnutí této konkrétní koalice.

Premiéra Sobotku prý úniky znepokojují a nechá zkoumat, kdo informace z Bezpečnostní rady státu vynášel. Bude to nejspíš planá hrozba, ale aspoň něco. Relativizace, že úniky se dějí všude (a že své občany od únosců vykupuje snad celé NATO, a že blamáže má každá tajná služba a že...), už začínala mít rozkladné účinky.