Český stát? To je bohužel Miloš Zeman

Na konci prázdnin se konal další soud ve sporu potomků Ferdinanda Peroutky s prezidentem Milošem Zemanem o omluvu za prezidentovy výroky na adresu slavného autora, kterého v lednu loňského roku líčil jako fascinovaného nacismem a adorujícím Adolfa Hitlera. Městský soud následně mnohé překvapil rozhodnutím, že Peroutka sice opravdu nenapsal článek Hitler je přece džentlmen, za což potvrdil Hradu povinnost omluvy, nicméně na příkladu z dalších autorových článků doložil, že Peroutka nacismem skutečně fascinován byl.

Byl soudcův postup legitimní? Jak současná sláva slouží pověsti a dílu Ferdinanda Peroutky? O tom v Salonu Týdeníku Echo diskutují advokát a právní zástupce vnučky Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslové František Vyskočil, literární historik Petr Píša a Tomáš Rosa, inženýr a nadšenec do vojenské historie.

Výrok soudu leckoho překvapil, vás taky, pane doktore?

Vyskočil: Bylo tam několik překvapivých momentů. Tím prvním je, že rozsudek soudu prvního stupně je dobře argumentovaný a soudkyně k případu myslím přistoupila se správnou logikou. Jde o dvě skutková tvrzení. První je, že Peroutka je autor článku Hitler je přece džentlmen, a druhý, že pronesl výrok „Nemůžeme-li zpívat s anděli, musíme výti s vlky.“ Právní kouzlo skutkových tvrzení je v tom, že když o něčem tvrdím, že je to pravda, existuje o tom nějaký důkaz. Čili důkazem v tomto případě je, že Ferdinand Peroutka napsal tento článek a pronesl tento výrok. A na základě těchto dvou skutkových tvrzení prezident dospěl k závěru, že Peroutka byl v určitém období, tedy za druhé republiky, fascinován národním socialismem. Před soudem prvního stupně jsme dospěli k závěru, a odvolací soud to nikterak nesporoval, že článek Hitler je přece džentlmen neexistuje. Zároveň dneska už všichni víme, že původce citovaného výroku není Peroutka, nýbrž Jan Stránský. Čili na základě těchto dvou tvrzení nebylo možno učinit hodnotící soud, ke kterému došel pan prezident, totiž že Peroutka byl fascinován zrůdným učením.

Píša: Miloš Zeman pronesl v projevu chybu, to lze pochopit. Ani to nebyla klíčová pasáž Zemanova článku, byl to jen jeden z argumentů, který vyslovoval nějakou myšlenku. Zkrátka chyba se stala a logické je, že viník se za ni omluví. Problém nastal ve chvíli, kdy z této neomluvy se stalo veřejné téma a kdy Hrad tuto neomluvu využíval k tomu, aby neustále nastavoval agendu ve společnosti a aby tohle téma neustále znělo ve veřejném prostoru. Nezapomínejme na to: ten správný moment měl být dřív, Miloš Zeman pronesl chybu v projevu, ozvali se historici, ozvala se rodina a Miloš Zeman se omlouvá. Ve zdravé společnosti by to mělo být přesně takhle.

Vyskočil: Od počátku jsme ani my ani Společnost Ferdinanda Peroutky nechtěli nic jiného než omluvu. Je přece pochopitelné, že se někdo zmýlí. Kdyby prezident druhý den řekl, omlouvám se, zmýlil jsem se, Ferdinanda Peroutky si vážím, ale ten článek neexistuje (ostatně už se ví, odkud to asi pošlo, kde to mohl vidět a kde ty věty v různých mutacích existují), překoukl jsem se a mrzí mě to a omlouvám se, nemuseli jsme tu dneska sedět. Můj osobní dojem je, že je to dobrá kouřová clona. Vždycky, když se potřebovalo něco nepříjemného přikrýt, vypustil pan prezident takovouhle bublinu, ať už je to Peroutka nebo Pussy Riot, a pokaždé posloužila k zastření něčeho jiného. Co ale Terezie Kaslová asi nemohla nechat být, je to, že někdo o jejím dědečkovi řekne, že byl fašista. Nebo že byl zmámený fašismem. Tady vůči tomu se asi musela ohradit a to asi byl důvod, proč jsme k té žalobě došli.

Píša: Když se podíváme na projevy ať už prezidenta, nebo jeho okolí ohledně Peroutky, byly odstupňované a přicházely s odstupem několika týdnů, třebaže jádra těchto tvrzení už zazněla dřív. Jakékoli nové téma, které do diskuse bylo vneseno, jako že Jiří Ovčáček našel nějaké další články Ferdinanda Peroutky, bylo zjevně účelové a dávkované po týdnech. S prominutím najít článek Češi, Němci a židé v případě nějaké krátké rešerše Přítomnosti rozhodně nezabere několik měsíců, nýbrž maximálně hodiny nebo možná dny. Stejně tak tvrzení, že článek padl za oběť prvorepublikové cenzuře, bylo lehce zmíněno v jednom z projevů už někdy v dubnu nebo květnu, ale potom s ním Hrad přišel s velkou pompou až někdy v říjnu. Čili to tvrzení existovalo, ale zkrátka z nějakých důvodů, můžeme se ptát jakých, v dubnu nebo květnu ještě nebylo třeba z toho dělat veřejné téma a později najednou už zase ano.

Rosa: Děsí mě reakce pana Mynáře na čtvrteční soud, jaká byla jednoznačná: oni to vnímají jako sportovní klání, vždyť říkají, že vedou tři jedna.

Sporný výrok pronesl Miloš Zeman, ale omlouvat se bude stát, tedy vedoucí kanceláře Vratislav Mynář. Není to Pyrrhovo vítězství?

Vyskočil: Je to bohužel nedokonalost právního systému, jiná možnost není. My bychom na Zemana mohli pouze v případě, že by to, co řekl na mezinárodní konferenci, řekl někde v hospodě na Vysočině při nějaké pitce. Tam by nevystupoval jako prezident. Ale chca nechca v ústavě je napsáno, že prezident je hlava státu, my si ho zvolili, a bohužel stát je Miloš Zeman. Z toho musíme vycházet.

Celou diskuzi najdete v Týdeníku Echo zde.