Šťastní lidé s nadváhou, šťastní jeseteři ministra Chovance
Na stránkách novin nastal čas spolehlivých „debatních držáků“, témat, k nimž už všichni všechno řekli, rádi si to ale zopakují – je to přece matka moudrosti. V otvírákových fotkách se pohledy probodávají Vladimir Putin a Petro Porošenko.
Lidové noviny otevírají textem o zprávě úřadu veřejné ochránkyně práv, která dává za pravdu dvěma muslimským studentkám pražské zdravotnické školy, jež považovaly za diskriminaci to, že na školní půdě nesměly nosit hidžáb. „‚Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Střední zdravotnická škola nepřímo diskriminovala stěžovatelku, neboť jí na základě neutrálně formulovaného školního řádu zakázala nosit muslimský šátek, který je projevem jejího náboženského přesvědčení,‘ uvádí se ve zprávě, kterou mají LN k dispozici. Úřad ombudsmanky dále poukázal na nedostatky v práci ještě jedné instituce, a sice školní inspekce, která se případem opakovaně zabývala. ‚Školní inspekce se dopustila pochybení spočívajícího v nedostatečném zajištění skutkového stavu a nespravedlivém posouzení obecně formulované povinnosti pohybovat se ve škole bez jakékoli pokrývky,‘ uvádí se v červencovém stanovisku ombudsmanky. Verdikt měl zůstat s ohledem na možné dopady veřejnosti prozatím utajen. Vymínila si to sama ochránkyně veřejných práv Šabatová. Pod nález napsala slovo ‚nezveřejňovat‘. Týž požadavek vznesla i na ředitelku dotčené školy Ivanku Kohoutovou a právní zástupkyni stěžovatelky Michalu Cilli z Organizace pro pomoc uprchlíkům.“ Uvnitř vydání je ještě rozhovor s ředitelkou té školy, která naznačuje , že kauza byla složitější a nešlo v ní tolik o šátky. Nicméně. Debatující veřejnost to právě jako spor o šátky vnímá. Stanovisko rychlé a zásadní: Jistě v tom hraje roli generační zkušenost. Ale představa školy, která se důrazně montuje do toho, jako chodí studenti oblečení, se mi příčí. Zažil jsem to. Sekulární stát má asi být neutrální ve věcech víry, to ale neznamená, že by měl vynucovat absenci jejích individuálních projevů nebo znaků ve veřejném prostranství. Existuje tu něco jako idea rovnosti před zákonem a snaha potlačit šátky by proto nutně vedla k zákazu všeho možného dalšího, vynucování uniformity. Odpor vůči muslimům může pramenit také z toho, že část jich v některých evropských zemích (v Česku nikoliv) asertivně prosazuje, aby se lidé kolem nich nějak přizpůsobovali jejich představám. Není důvod, aby to tak bylo. Součástí života v otevřené společnosti je každodenní konfrontace s věcmi, které jednomu vadí, třeba ho i pobuřují. Platí to ale pro všechny – šátky přes vlasy neohrožují nikoho, jestli je někomu pohled na ně nepříjemný, asi se s tím prostě musí smířit.
Mladá fronta Dnes v otvíráku přináší recept na dlouhověkost. Vyzkoumali ho vědci, tentokrát naši, z IKEMu. „Pohodlnost a malá nadváha. Budete žít déle“. Text je souhrnné publikaci, která byla sestavená na základě různých studií. Plynou z ní závěry, kterou v něčem jdou proti momentálním trendům zdravého života, zhusta to jsou věci tak či onak známé. Spoluautorka publikace Věra Adámková v rozhovoru říká třeba o obezitě: „Dnes se každý řídí tabulkami nebo teď nejčastěji indexem BMI. Ale to je jen pomůcka. Zdravé je mít pět šest kilogramů nadváhy, to jsou nejšťastnější lidé.“ Nevím, jestli to byla jenom nepromyšlená formulace, nebo jestli se do jedné věty dostaly dvě obsese – zdraví a štěstí, návod k jejichž dosažení – nejlépe nějakou fikanou zkratkou – je třeba urychleně najít a sdělit světu. Obnáší to i vytváření zvláštních kauzalit. Trefte váhu pět kilo přes a budete šťastni. Třeba v tom žádná příčinná souvislost není anebo funguje opačně. Jistě je hodně šťastných hubených i obézních, mírná nadváha ale může být projevem toho, že člověk se nijak drasticky neomezuje a zároveň to nepřehání, třeba je celkem vyrovnaný. Anebo něco úplně jiného. A k té dlouhověkosti. Nejspolehlivější recept jsem našel kdysi v nějaké povídce, myslím od Alexandra Grina. byla tam postava důstojníka, který byl odhodlaný dělat v životě jenom věci, jež ho strašně nudily a dosáhnout tím toho, že mu čas bude plynout velice pomalu a jeho život se tak stane – subjektivně vnímáno – velmi dlouhým. To by asi fungovat mělo.
Hospodářské noviny věnují stranu dvě užitečným informacím pro lidi, kteří si potřebují pronajmout letadlo. „Tryskáčem na jachtu“, hlásá titulek a mě bylo hned jasné, že pod ním jsou věci, které bych měl vědět. Bohužel trochu pozdě. Když jsem před týdnem letěl na výroční schůzi Klubu Lukulus v Saint Tropez, zařizoval jsem si éro na poslední chvíli a to šampaňské, co se na palubě podávalo? Řeknu vám, tohle bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli.
Bleskově z Blesku. Našel jsem v něm trochu matoucí titulek „Chlapec (2) se zabouchl“. Láska kvete v každém věku a náš mladík je zjevně odhodlán neztrácet čas. Text mi však objasnil, že klučík zabouchl dveře, které měly zůstat otevřené. Všechno ale dobře dopadlo. Sláva! Barvitého „proma“ se v dnešním vydání dočkal ministr vnitra Chovanec „Jak chytá velké ryby, předvedl na sociální síti ministr vnitra Milan Chovanec (44, ČSSD). Na svůj profil si umístil fotku s jeseterem, kterého chytil uprostřed léta v jednom z českých soukromých revírů. Oproti jiným velkým rybám - lupičům, zločincům a podvodníkům, s nimiž chce Chovanec zatočit - nečekal ale tohoto jesetera nijak zvlášť dramatický osud. Po společném focení ho ministr pustil zpět do vody.“ Úplně tu rybu slyším: „Mučte si mě chlebovou návnadou, ale stejně jsem ten nejšťastnější jeseter na světě. chytil mě Milan Chovanec!“
