Až splynuly s houštím nad silnicí podle veliké řeky, jejíž tmavá, nehybná stuha mizela v zamlžené dáli. - Foto: Jiří Peňás
Za okny padá sníh, po nedaleké obří řece plují ledové kry. - Foto: Jiří Peňás
Byl jsem v tom městě poprvé a bylo krásně, letně, po modrém nebi plula oblaka. - Foto: Jiří Peňás
Bulgakovovo muzeem bylo jedním z těch cílů, které jsem v Kyjevě měl. - Foto: Jiří Peňás
Už měl několik vyšivanek, těch košilí se vzorem na hrudi - Foto: Jiří Peňás
Ulice se táhne příkře vzhůru od staré kyjevské čtvrti Podil (česky prostě Podolí) k Andrejevskému chrámu. - Foto: Jiří Peňás
Mně to říkala jedna vědma na té Andrejevské ulici. - Foto: Jiří Peňás
To muzeum samotné je z větší části fikce. - Foto: Jiří Peňás
V poslední době jsem uvažoval, jestli ruský spisovatel může žít bez vlasti. - Foto: Jiří Peňás
Éto Věrá, eto Naďá, eto Varjá, braťjá Nikolaj i Ivan... - Foto: Jiří Peňás
A svědkem nám byl Bulgakov. - Foto: Jiří Peňás
Pokračování příště Babí jar. - Foto: Jiří Peňás
Zpět na článek