„V Česku probíhá divoká eutanazie, mám osobní svědectví“

V návaznosti na nedávnou sebevraždu herce Karla Heřmánka a vlastně i na smrt Alaina Delona budeme mluvit o stále nevyřešeném tématu, našem právu na eutanazii. Ta je povolená jen v hrstce států světa, kromě Nizozemska například v Belgii, Lucembursku, Kolumbii či Kanadě. Více zemí včetně Rakouska, Švýcarska či Švédska dovoluje asistovanou sebevraždu. V Česku eutanazie ani asistovaná sebevražda legální nejsou.

Pozvání do Salonu Echa přijali: filozof Tomáš Hříbek, kněz olomoucké arcidiecéze Jan Polák, primář Kliniky paliativní medicíny Ondřej Kopecký, právník Milan Hamerský ze Spolku pro uzákonění eutanazie a redaktor Echa Ondřej Šmigol, který se tímto tématem ve svých textech dlouhodobě zabývá.

Celá audio a video verze zde.

Ondřej Šmigol, který tu s námi sedí, napsal: „Heřmánkův případ je tragédie, ale neměl by se stát důvodem pro změnu politiky.“ Takže si nejdřív vytyčíme bitevní pole. Myslíte si, že by se tento případ měl, či neměl stát důvodem změny?

Hříbek: Mám dlouhodobá racionálně zdůvodněná stanoviska a nebudu se rozhodovat na základně jednoho případu. A ani vlastně neznám detaily, řekněme, ze spolehlivých zdrojů, čím trpěl pan Heřmánek, jaké měl bolesti atd. Nevím o tom případu dost. Ale jsem dlouhodobě ve prospěch eutanazie a asistovaného sebeusmrcení.

Kopecký: Moje role je lékař, specialista pro obor paliativní medicína. A skoro bych na začátku chtěl říct, že mně přijde úsměvný obraz toho, že bychom si měli vytyčit bitevní pole. Mám radost, že se potkáváme k tomu, abychom o eutanazii společně debatovali v nějaké kultivované podobě. A nikoli v podobě boje.

Snad to tak dopadne. Pane Hamerský, v novém filmu Pedra Almodóvara The Room Next Door, který měl premiéru na festivalu v Benátkách, a dokonce tam i získal hlavní cenu poroty, je právo na eutanazii klíčové. Režisér je pro a zaujímá velmi podobná stanoviska jako vy. Na druhou stranu třeba právník Petr Šustek, jenž se specializuje na zdravotnické právo, se vyjadřuje proti eutanazii a má za to, že jde o extrémně zneužitelnou věc. Vy sám jste také právník, vidíte tedy nějaké problémy v té zneužitelnosti, kdyby byla povolena?

Hamerský: Nevidím. Myslím si, že zahraniční praxe, a vidíme to v Belgii, v Holandsku, ukazuje, že případy, které by se daly označit za sporné, nebo jakékoli příklady zneužití, jsou pouhé jednotky případů z mnoha tisíc. Jsem rád, že jste zmínil Alaina Delona, protože tam je podle mě ta vazba jasná, ten o asistované sebevraždě mnohokrát uvažoval, měl švýcarské občanství atd. Skutečně u toho Karla Heřmánka nevíme přesně, co se stalo, a jsme odkázaní na to, co si přečteme v bulváru. Spíš to vlastně působí odpudivě vzhledem k tomu, pokud by to bylo tak, jak je to popisováno, že pan Heřmánek vlastně ohrožoval další lidi. Já jsem s tím návrhem přišel v roce 2007, vycházel z belgického návrhu zákona v té době, to znamená, bylo to pro lidi v terminálním stadiu, bylo to především pro případy nevyléčitelné rakoviny a jednoznačné fyzické nemoci. Samozřejmě v těch zemích se to teď posouvá. Ale posouvá se to na základě toho, že se to osvědčilo. Pochopitelně, pokud se něco osvědčí a lidé to považují za jaksi dobrý prostředek, tak se rozšiřuje i jeho dostupnost. V tom nevidím nic hrozného. My jsme touhle diskusí neprošli, takže pro nás je asi těžko představitelné, že by tu byla eutanazie dostupná i pro děti, byť například v Belgii ji podstoupí třeba dvě děti za rok, které mají nějaké velmi závažné choroby. Myslím si, že pokud Holanďani umožňují eutanazii partnerům, kde jsou oba velmi nemocní a ten jeden je na smrt a ten druhý ještě ne, je jim třeba 70, to mně samotnému přijde problematické. Ale nikomu nechci nic zakazovat.

Ondřeji, ty si myslíš, že problémy a kontroverze kolem eutanazie se pohybují v jednotkách případů a že se to, jak říká pan Hamerský, osvědčilo?

Šmigol: Pokud je naším cílem, aby víc lidí absolvovalo eutanazii, tak se to osvědčilo, ale já si nemyslím, že by to mělo být naším cílem, a taky si nemyslím, že těch hraničních problematických případů bylo tak málo. Pro mě je třeba problém to, což už teď platí v Belgii nebo v Nizozemsku a uvažuje se o tom v Kanadě, a sice možnost eutanazie pro psychicky nemocné pacienty, což mi prostě přijde za hranou. Je třeba znám případ jednoho člověka, který byl v nemocnici, kam za ním v podstatě chodili a říkali mu, jestli teda nechce využít tu eutanazii, až se začal bát, nahrával si ty doktory a jeden z těch doktorů mu říkal, kolik on jako pacient stojí zdravotnictví peněz. Z toho mám strach a nemám pocit, že se to v těch zemích udrželo v původních kolejích, kdy to opravdu bylo tak, že eutanazie slouží pouze pro lidi, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a bojí se smrti v nesnesitelných bolestech.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.